Peníze pro Ukrajinu: Orbán zařadil zpátečku a na poslední chvíli unikl „atomovce“

„Všech 27 lídrů se shodlo na dodatečném balíku podpory pro Ukrajinu ve výši 50 miliard z evropského rozpočtu,“ oznámil na síti X krátce po půl dvanácté předseda Evropské rady Charles Michel. Schůze trvala v tu chvíli teprve několik minut. 

Znamená to, že o Orbánových výhradách se tentokrát vůbec v plénu nediskutovalo a maďarský lídr s tím – nečekaně – souhlasil už předem. „Zajistili jsme pro Ukrajinu pevné, dlouhodobé a předvídatelné financování,“ radoval se Michel.

Von der Leyenová posléze prohlásila, že rozhodnutí EU vysílá „silné poselství Putinovi krátce před druhým výročím jeho brutální agrese“.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj poukázal na to, že EU „drží slovo a své sliby v zájmu celé Evropy“. Rozhodnutí označil za důkaz její „spolehlivosti a účinnosti jejích rozhodnutí“. Zároveň si ovšem posteskl, že tempo dodávek zbraní a munice Ukrajině je příliš pomalé.

Orbána se tedy podařilo přesvědčit skupině lídrů ještě před formálním začátkem dnešní schůze. 

Vedle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové a předsedy Evropské rady Charlese Michela to byli francouzský prezident Emmanuel Macron, německý kancléř Olaf Scholz a italská premiérka Giorgia Meloniová; posléze se k nim přidali nizozemský Mark Rutte, polský Donald Tusk a belgický Herman De Croo. 

S Macronem a Meloniovou se Orbán sešel už ve středu večer poté, co vynechal společnou večeři. Podle diplomatů sehrála klíčovou roli při hledání „cesty ven“ právě Meloniová.

Orbán dosáhl toho, že se v usnesení summitu členské státy zavázaly každoročně „projednat“ probíhající pomoc Ukrajině, a to na základě zprávy Evropské komise. 

Pokud to shledají potřebným, mohou za dva roky vyzvat Komisi, aby navrhla revizi, a to v kontextu příštího sedmiletého rozpočtu EU (po roce 2027).

Tato relativně složitá klauzule nedává jednotlivé vládě možnost probíhající pomoc zablokovat, nabízí jen to, co diplomaté předem označovali za jakousi „záchrannou brzdu“ – Maďarsko bude moct přinejlepším vyvolat rozpravu v Evropské radě. To však Orbánovi za dané situace stačilo k radosti. 

„Vybojovali jsme to! Nemohou dát maďarské peníze Ukrajincům! My se války neúčastníme, neposíláme žádné zbraně, stojíme na straně míru,“ napsal na síti Facebook.

Jeho tvrzení jsou ovšem zcela „mimo“ – nebo přinejlepším přehnaně optimistická a určená zejména pro domácí spotřebu. Podobně je tomu s oslavami další větičky, kterou si Orbán v usnesení vynutil.

Je to vlastně opakování usnesení Evropské rady z prosince 2020, podle něhož „pouhé zjištění, že došlo k porušení vlády práva, nestačí ke spuštění sankčního mechanismu“. 

Maďarský vladař se ovšem domnívá, že mu tato připomínka umožní lépe tlačit na Evropskou komisi, aby se při rozhodování o tom, zda uvolnit zadržované miliardy eur pro jeho zemi, zpovídala členským státům.

Pokud by se bývala EU dnes na nejvyšší úrovni nedohodla, znamenalo by to nejen významnou komplikaci pro Ukrajinu, která evropské peníze naléhavě potřebuje, ale také – a to neméně významně – pro evropskou jednotu. 

Orbán sice způsobil svolání speciálního summitu, neodvážil se však uvrhnout EU do politické krize, z níž by většina nutně hledala východisko v jeho marginalizaci nebo vytěsnění. 

Poprvé se členská země ocitla v bezprostředním nebezpečí, že proti ní ty ostatní uplatní „atomovku“ v podobě sankcí podle článku sedm Smlouvy o EU, které zahrnují i zbavení hlasovacích práv v Radě EU.

Maďarský premiér nesmírně zatěžuje Evropskou unii už řadu let. Jeho kolegové v Evropské radě dlouho zavírali oči nad jeho excesy, zejména v domácím uplatňování „neliberální demokracie“ spočívajícím v potlačování svobody tisku, tolerování korupce a omezování nezávislosti justice. 

Teprve předloni se EU odhodlala proti Maďarsku (a také Polsku) zasáhnout zmrazením plateb z evropských fondů.

Orbán se však posléze zasekl ve věci podpory Ruskem napadené Ukrajiny. Sabotoval schvalování protiruských sankcí, oddaloval uvolnění financí pro „mírový nástroj EU“ sloužící k nákupu zbraní pro Ukrajinu. 

Potřásání rukou s ruským prezidentem Putinem loni v Pekingu i časté „koordinační“ návštěvy jeho ministra zahraničí Pétera Sijjárta u ruského protějšku Lavrova působily jako nemístné provokace, ale byly i naprostým odklonem od linie EU.

Na minulém prosincovém summitu umožnil Orbán rozhodnutí o startu vstupních rozhovorů s Ukrajinou jen tím, že odešel v klíčovém okamžiku z jednací místnosti. Padesátimiliardovou injekci Ukrajině však rozhodně vetoval; „kolegové“ v Evropské radě ho přesvědčovali do ranních hodin, ale neuspěli. 

Právě proto byl nyní na 1. února svolán další summit, který – jak víme – trval jen pár minut. Zavládla tedy radost a uvolnění, ale také jistý pocit marnosti – leckterý premiér by si byl cestu do Bruselu na jeden den klidně ušetřil.

V dějinách EU to bylo vlastně poprvé, co se speciální schůze nejvyšších státníků členských zemí konala výlučně kvůli trucu jednoho z nich. Ostatně také mnozí před novináři vyjadřovali frustraci a netrpělivost. 

„Nepociťujeme únavu z Ukrajiny, ale z Orbána,“ podotkl polský Donald Tusk. Usoudil, že pokud Orbán prosadí svou, bude to na úkor Ukrajiny. „Jeho postoj ohrožuje také naši bezpečnost.“

Finský premiér Petteri Orpo řekl, že „nikdo nesmí vydírat ostatních 26 zemí“; podle estonské premiérky Kaji Kallasové „Viktor chce být pokaždé středem pozornosti, ale tak by to nemělo být“. Lídři musí konečně „rozbít tuto Orbánovu šablonu“ a dosáhnout jednoty všech 27 členských států.

Jakmile byl bod „peníze pro Ukrajinu“ ze stolu, věnovali se šéfové států a vlád dalším tématům. 

Schválili pětimiliardový fond pro nákup zbraní pro Ukrajinu a také 10 miliard eur (do roku 2027) navíc pro zavedení nové migrační legislativy, která počítá zejména s budováním záchytných zařízení na vnějších hranicích EU a jejich posílenou ostrahou – což mohl ostatně být i jeden z argumentů k přesvědčení Viktora Orbána, který o takové dotace velmi stojí.

Všechna dnešní rozpočtová rozhodnutí podléhají ještě souhlasu Evropského parlamentu, který se k nim vyjádří na plénu koncem února. První peníze by tedy mohly na Ukrajinu proudit od začátku března.

Mimořádný summit se konal na pozadí hlučných protestů belgických zemědělců, kteří – za podpory kolegů z dalších západoevropských zemí – zablokovali traktory od středy centrum Bruselu a jeho „evropskou čtvrť“. 

Lídři o jejich problémech chvíli debatovali, v usnesení si však jen slíbili, že se jimi budou dále zabývat. 

Jako jediný se mezi protestující vypravil ve středu navečer právě Viktor Orbán. Pověděl jim, že je Evropská unie špatně řízena, že je třeba její představitele vyměnit a že k tomu bude příležitost při červnových eurovolbách – byl odměněn potleskem. Že by jediný viditelný „úspěch“ jeho bruselského pobytu?