KOMENTÁŘ JANA MALINY | Více než čtyři roky se Kreml snaží přesvědčit celý svět o tom, že porážka Ukrajiny je nevyhnutelná. Realita na bojišti však vypráví zcela jiný příběh. Skutečný diplomatický průlom a smysluplná jednání jsou však možná teprve tehdy, až Moskva naplno pocítí, že tuto válku prohrává. Na konferenci Aktuální bezpečnostní hrozby VI. to prohlásil Volodymyr Jelčenko, jedna z nejvýznamnějších osobností ukrajinské diplomacie.
Hned v úvodu svého vystoupení Volodymyr Jelčenko vyjádřil hlubokou vděčnost spojencům, bez jejichž pomoci by Ukrajina první týdny plnohodnotné ruské invaze nepřežila. Dnes je však situace jiná. Ukrajina drží iniciativu, což potvrzují i tvrdá data z fronty za poslední měsíce roku 2026.
„Kreml už více než čtyři roky tvrdí, že vítězství Ruska proti Ukrajině je nevyhnutelné. Bojiště však ukazuje něco jiného,“ zdůrazňuje Jelčenko. „Od března do června tohoto roku osvobodila Ukrajina více svého území, než kolik Rusové obsadili. Moskva podle zpráv ztrácí až 35 tisíc vojáků a důstojníků měsíčně, což je více, než jsou schopni naverbovat. S tím, jak Putinovu režimu rostou náklady, lidé blízcí kremlskému vůdci na něj údajně tlačí, aby tuto ničivou válku ukončil.“
Karta se obrací i díky ukrajinské technologické dominanci v oblasti bezpilotních letounů a přesným úderům na ruské rafinerie a vojenské cíle na okupovaném Krymu. Právě poloostrov, který Rusko považovalo za nedobytnou pevnost, se ocitá v naprosté izolaci. Krym je dnes ukrajinskou armádou téměř zcela zablokován a jedinou, byť kapacitně omezenou a nebezpečnou cestou dovnitř a ven zůstává most postavený po okupaci v roce 2014. (Více se dočtete zde.)
Jednat se dá, až když agresor krvácí
Tento vývoj na bojišti zásadně mění uvažování západních partnerů, a to i za Atlantikem. Zatímco po prezidentských volbách v USA panoval mezi mnoha pozorovateli pesimismus, dnes si je Západ stále více vědom toho, že Rusko tuto válku jednoduše nemůže vyhrát. To vytváří prostor pro budoucí diplomatické řešení – ovšem za velmi striktních podmínek.
„Nevěřím v žádná realistická a na výsledek orientovaná jednání s Ruskem, v praktická jednání, dokud Rusko nezačne cítit, že tuto válku prohrává,“ deklaruje zkušený diplomat.
„Neříkám do ukrajinského vítězství. To pravděpodobně zabere více času, než si my všichni přejeme. Ale nemyslím si, že je realistické říkat, že si můžeme sednout do nějaké místnosti a začít mluvit s Rusy za současné situace. Jejich současné vedení by nikdy nepřistoupilo na žádné kompromisy, dokud neucítí, že prohrává.“
Jelčenko je zároveň skeptický k jakýmkoli diplomatickým rozhovorům, které by probíhaly souběžně s aktivními boji. Skutečná jednání mohou podle něj začít až v momentě, kdy bude dosaženo úplného příměří, které zmrazí situaci na místě. Jako nejlepší model pro následný mírový proces vidí velkou mezinárodní konferenci po vzoru Daytonské dohody z počátku devadesátých let, která ukončila válku v Bosně.
Právní podvod jménem Ruská federace
Zásadním problémem pro jakákoli budoucí ujednání však zůstává OSN a právo veta, kterým disponuje Ruská federace v Radě bezpečnosti. Jelčenko upozorňuje, že jakýkoli výsledek mírové konference bude muset být schválen právě Radou bezpečnosti, kde Rusko zablokuje cokoliv, co půjde proti jeho zájmům – a to i v případě, že by v Kremlu již neseděl Vladimir Putin.
Cesta z této patové situace vede přes kampaň za vyloučení Ruska z OSN, kterou Jelčenko aktivně zaštiťuje prostřednictvím občanské iniciativy #unrussiaUN. Rusko je totiž podle něj v organizaci přítomno na základě bezprecedentního právního podvodu z konce roku 1991.
„V prosinci 1991 jsem byl mladým diplomatem v ukrajinské delegaci. Viděl jsem na vlastní oči moment, kdy stálý představitel SSSR jednoduše vyměnil tabulku. Vzal SSSR a dal tam Ruskou federaci,“ vzpomíná bývalý velvyslanec. Zatímco ostatní nástupnické státy, včetně České republiky a Slovenska, musely projít standardním procesem přijetí a znovu požádat o členství, Rusko tento proces zcela obešlo. „Je to jediný stát na světě, jehož parlament nikdy neratifikoval Chartu OSN. Jediný ze 193.“
Řešením, které Jelčenko společně s týmem západních právních expertů navrhuje a které již formou petice podpořilo téměř 400 tisíc lidí, je odmítnutí uznání pověřovacích listin ruské delegace při zahájení Valného shromáždění OSN.
Tento postup má silné historické precedenty – v minulosti byl úspěšně použit proti Jihoafrické republice v době apartheidu nebo proti Maďarsku po potlačení povstání v roce 1956. Dokud bude agresor nelegálně ovládat klíčový mezinárodní orgán, mír v Evropě zůstane jen vzdáleným snem.
Aktuální bezpečnostní hrozby VI
Tento text vychází z příspěvku Volodymyra Jelčenka na mezinárodní konferenci Aktuální bezpečnostní hrozby VI., která se konala v Poslanecké sněmovně pod záštitou poslance Pavla Žáčka (ODS) 29. 6. 2026.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
