Co rozhodne volby? Odpověď na tři zásadní otázky

Úplně na úvod si nalijme čistého vína: Levičáků a populistů je mezi Čechy více než zodpovědných pravičáků, a to v poměru zhruba tři ku dvěma, což platí po celou dobu existence naší země. Pravice může vyhrát pouze tehdy, když je naprosto skvělá, má na své straně momentum a také trochu štěstí. Proberme si to od roku 1996, kdy se poprvé konaly volby do orgánů samostatné České republiky.

Pomiňme rok 1992, kdy ještě existovalo Československo a kabinet Václava Klause – složený z ODS-KDS, ODA a KDU-ČSL – se mohl opírat o 105 mandátů. To se ještě hlasovalo pod dojmem sametové revoluce a tehdejší premiér byl se svou stranou považován za dědice Občanského fóra. Navíc „levice“ bylo pořád ještě tak trochu sprosté slovo upomínající na čtyři dekády komunistické totality.

Pravice pak získala většinu už jen v letech 1998 (kdy ji vinou opoziční smlouvy nevyužila) a 2021, kdy se na ní však podíleli Piráti, což je evidentní nová levice. V roce 2006, kdy byl Topolánek „nabušený“, to dalo pouze sto mandátů (a to ještě se Zelenými, což nejsou právě vzoroví pravičáci). O čtyři roky později Nečas mohl vládnout jen díky tomu, že hodně levičáků volilo Věci veřejné (jejichž přizvání do kabinetu se mu ale vymstilo).

Když se pak podrobněji podíváme na výsledky posledních voleb, jasně vidíme, že kdyby přes milion nepravicových hlasů nepropadlo, nedostal by Petr Fiala šanci. Jestliže nyní to rozhodně nevypadá, že by svůj úspěch mohl zopakovat, je to právě proto, že se tato část spektra koncentruje. Ne, že by levicových voličů bylo náhle víc než v roce 2021, přesto se jim nejspíše podaří dostat do Sněmovny více subjektů než jen ANO a SPD.

Když k tomu připočteme, že koalice SPOLU naštvala půl milionu svých příznivců tím, že místo aby šetřila ve státním, zvedla daně pracujícím rodičům a živnostníkům, vypadá to se stávajícím premiérem bledě. Jiřikovského kauza na to nic moc nemění. Rozhodují velká čísla. Tedy ona setrvalá převaha levičáků v poměru tři ku dvěma a stovky tisíc naštvaných pravičáků, kteří se na „svou“ vládu zlobí.

Co může ještě pomoci Petru Fialovi a spol. vylepšit skóre? Nebo spíše kdo? Jde o dva politiky: amerického prezidenta Donalda Trumpa a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše. Oba děsí pravicové voliče, čímž je mohou motivovat, aby přece jen přišli a zase to „hodili“ koalici SPOLU.

První ze dvou jmenovaných už zřejmě zafungoval. Tím, že nájemník Bílého domu sebral Evropě bezpečnostní záruky a začal koketovat s kremelským diktátorem Vladimirem Putinem, učinil z otázek bezpečnosti, zbrojení a obrany proti ruské hrozbě důležité téma voleb.

A protože od ANO – natož od SPD a KSČM – nelze v tomto směru nic čekat, trojka ODS, KDU-ČSL a TOP 09 se díky tomu v měření preferencí začala zvedat alespoň nad dvacet procent.

Babiš pak přispěchal Fialovi na pomoc minulý týden, když představil nástin volebního „programu“ ANO. Ty uvozovky jsou na místě, ve skutečnosti jde spíše o „pogrom“ na příští generace. 

Nejde o nic jiného než o plán na katastrofální zadlužení nejen nás, ale i našich dětí a dětí našich dětí. Má jít dokonce o ještě větší mejdan než za covidu, kdy to Babiš spolu s ministryní financí Alenou Schillerovou dotáhli na deficit skoro sedm procent HDP.

Lídr ANO prý trpí utkvělou představou, že prohrál volby kvůli tomu, že málo rozhazoval. To se tedy máme opravdu na co těšit, pokud dostane šanci na „reparát“. Stovky a stovky miliard budou létat vzduchem… 

Ta část seniorů, která nenávidí své syny, dcery, vnuky a vnučky, jistě uvítá štědré přilepšení. Možná jim bude jedno, že až umřou, budou na ně jejich potomci vzpomínat s nenávistí, protože jim pro kus žvance zničili budoucnost.

Onen dlouho slibovaný program ANO tedy není ničím jiným než slibem prožrat státní příjmy na dlouhá léta dopředu a splácení dluhů nechat na dalších kabinetech (a těch, co zatím nemohou hlasovat, či se ještě ani nenarodili).

Přesně, jak to řekl Antonín Švehla, předseda agrárníků a tří prvorepublikových vlád o levičácích: „Rádi rozdávají koláče, které sami neupekli a upéci ani nemohli, protože snědli těsto, které ještě nestačilo ani vykynout.“

Tohle je skutečná hrozba. Na druhé straně může „zvednout ze židle“ pravičáky, kteří se sice zlobí na Fialu, že málo šetří, ale třeba si uvědomí, že s Babišem by bylo mnohem, mnohem hůř. 

Zvláště, když ten vůbec poprvé přiznal, že chce přivést k moci SPD (a možná i Stačilo!). Zatím se všem otázkám na povolební spojenectví vyhýbal, nyní však natvrdo řekl, že vidí styčné body s touto stranou a ve vládě by rád uvítal jí navržené odborníky.

Musíme si uvědomit, že tady nejde „jen“ o SPD, což je sice radikální, mnoha názory proruská, ale přece jen tak nějak „domestikovaná“ strana. Jenomže ta si na kandidátky přizvala „dezoláty a kremrole“ všech barev, včetně té nejtvrdší ruské páté kolony.

Kdyby pak náhodou byla „nutná“ i pomoc druhého radikálního slepence, který vede Kateřina Konečná, tak vězme, že komunisté jsou v něm ještě ti nejumírněnější a nejrozumnější.

Společnost je ostře rozdělená. Ať jsou šance jednoho, či druhého tábora na vítězství jakékoli, jisté je, že karty jsou rozdány jasně. Rozhodne názor na tři zásadní otázky: Chcete dluhy? Extremisty u moci? Putina místo Zelenského? 

Zatím – dle vývoje preferencí – zní většinová odpověď na všechny tři dotazy „ANO“. Prostě proto, že levičáků je víc, nyní jsou silně motivováni přijít volit a koncentrují se jejich hlasy.

V sázce je hodně a zmíněná témata voleb jsou relevantní a vážná. Ti, kteří si na ně odpovídají „NE“, mají jedinou šanci: nezůstat doma a přijít vyjádřit svůj názor k urnám. Možná nezvítězí, nicméně mohou přinejmenším přimět Andreje Babiše, aby hledal jinou formu vlády než s podporu proruských sil, pokud bude SPOLU srovnatelně silné jako ANO.

Zapomeňme na nějaké bitcoiny, jimž beztak skoro nikdo nerozumí, nyní jde o daleko zásadnější věc, která ovlivní vývoj České republiky na dlouhá léta do budoucnosti – totiž, kde kdo stojí. A každý si bude muset zvolit stranu.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.