Sestry v akci: Bosé karmelitky staví klášter v Drastech za pomoci bagru

Adam Maršál

Sestra Terezka z řádu Bosých karmelitek se podílí na výstavbě nového kláštera v Drastech u Klecan. Dokončení se očekává v první polovině příštího roku. Až bude klášter hotov, Terezka se spolu se svými sestrami uzavře za jeho zdmi do ticha a rozjímání. Do té doby ji ještě čeká hodně práce včetně té v malém, smykem řízeném nakladači.

Hned po ranních modlitbách se nasouká do kabiny žlutého stroje a nastartuje motor. Chvíli ho nechá, ať se ve volnoběhu zahřeje, a pak se pustí do díla. Z hromady nabere štěrk do lžíce, zvedne ji a její obsah vysype do kovové nádoby, kterou mobilní jeřáb přenese přes rozestavěnou obytnou budovu a položí v místě, kde vzniká chodník rajské zahrady. Joystickem uděluje pohyb ocelové lžíci a postupně ukusuje z haldy další a další porce kamení, tu a tam začistí zem, naloží další várku, a pak zas zacouvá a čeká, než se rameno jeřábu vrátí zpátky. Jen stěží lze odhadovat, zda s pohledem upřeným na nebe uvažuje o nejbližších krocích spojených s ovládáním nakladače, nebo se dívá do vzdálené budoucnosti.

Od zchátralé usedlosti k duchovní obrodě

„Jak vidíte, pořád je tu co dělat,” říká s úsměvem, když se o pár minut později procházíme po pozemku řádu Bosých karmelitek v Drastech. Budoucí klášter se nachází nedaleko Klecan, kam se společenství odstěhovalo z pražských Hradčan. „Byli tam turisté, neměly jsme tam zahradu ani prostor pro tichý odpočinek,” popisuje sestra Terezka, co řád z centra rušného města zaválo za jeho hranice. Ona sama je u karmelitek od roku 2006. Pochází z věřící rodiny ze Slavkova u Brna a na řádu ji učarovala vyváženost činností mezi modlitbami, prací, života ve společenství i časem si navzájem popovídat.

Karmelitky si původně představovaly, že klášter postaví na zelené louce, ale vzhledem k cenám realit a rozebraným pozemkům se to ukázalo jako nemožné. Proto se rozhodly koupit, opravit, přestavět a rozšířit původní zemědělskou usedlost.

Sestra Terezka vystupuje ze smykem řízeného nakladače Cat.

Zchátralý objekt koupily v roce 2018. Nedlouho poté se pustily do rekonstrukce stávajících budov, ale samotný klášter na svou výstavbu musel vzhledem ke stavebnímu řízení a archeologickým vykopávkým počkat až do podzimu 2021, kdy se celé Česko potýkalo s komplikacemi spojenými s bojem proti pandemii covidu-19.

Návrh vypracovali architekti manželé Iblovi z pražského ateliéru AV1. Mezi stávající hospodářské a obytné budovy areálu, které se též rekonstruují, zasadili novou kvadraturu kláštera s kaplí zasvěcené zakladatelce řádu sv. Terezii z Avily.

Zapůjčený pomocník

Realizaci provádějí stavební firmy za aktivní podpory všech řádových sester, které se naučily využívat moderní stroje od křovinořezů až po smykem řízený nakladač. V Drastech se jich za dobu rekonstrukce vystřídalo již několik a podle toho prvního mu zůstala přezdívka „Bobík”. Jejich současný stroj je vybaven lžící na základní výkopové práce či převážení a nakládku kamení, i vidlemi pro rozvoz materiálu na paletách. 

Klášteru jej dlouhodobě zapůjčil Petr Novotný, majitel stavební firmy PN Stav se sídlem v Klecanech. Říká, že není důvod, aby stroj zahálel, když ho ve firmě zrovna nepotřebuje, a věří, že v Drastech slouží dobré věci. Sestru Terezku za řízením nakladače chválí a netají se tím, že by spočítal hodně strojníků, které by strčila do kapsy.

V rámci spolupráce s jeřábem přemisťuje štěrk do budoucí rajské zahrady kláštera.

Ona sama na ovládání hbitého pomocníka nevidí nic těžkého. „Horkou chvilku jsem zažila jednou, když jsem vozila pařezy na oheň a o jeden jsem za jízdy ‚klopýtla‘, div jsem se nepřekotila. Jako blesk mi hlavou prolétla pochybnost, co přesně udělat, abych se zapřela o lžíci a zas se zvedla na všechny čtyři kola, ale stroj jen zapípal a postavil se sám,“ popisuje sestra Terezka, která již za řízením stavebních strojů „nalétala“ víc jak tři sta hodin.

Výjimka pro život na veřejnosti

Podobně jako její sestry, využívá i ona výjimku udělenou na dobu stavby. Bosé karmelitky jsou za normálních okolností uzavřené v klauzuře kláštera, kde se věnují duchovnímu životu a modlitbám ve spojení s každodenními činnostmi, jako je výroba keramiky, barvení hedvábí, zdobení svíček nebo vyšívání. Sestry své produkty běžně prodávají v klášterním obchodě a vylepšují tak stav řádové pokladny, ale na veřejnost vycházejí jen zřídka.

Nyní je všechno jinak. Oděné v pracovních hábitech se starají, aby práce nestála. Spolu se stavebním dozorem dohlížejí na realizaci všech složek budoucího komplexu. V první fázi prošel rekonstrukcí panský dům, který všem devíti sestrám stávajícího společenství slouží jako přístřeší. Hotový je i dům pro hosty přebudovaný z bývalé konírny a hospodářského přístavku. Nyní se všechno točí kolem hlavní budovy kláštera s arkádami a kaple se štíhlou, osmadvacet metrů vysokou zvonicí.

Za řízením si počíná jako zkušený strojník.

Architekt Michal Ibl z pražského studia AV19 popisuje, že v řešení celku je ukryta symbolika ze života reformátorky řádu sv. Terezie z Avily. Zatímco kaple se svými oblými tvary a obložením červenými cihlami symbolizuje její srdce, štíhlá zvonice odkazuje na šíp poznání nebo též hořící kopí, kterým Tereziino srdce probodl anděl. Architekt připomíná, že po trapistickém Novém Dvoře a Poličanech jsou Drasty třetím nově postaveným klášterem v české krajině za několik desetiletí.

Až se brány uzavřou

Stále platí, že zde každou pomoc vítají. Řád Bosých karmelitek financuje stavbu z vlastních zdrojů i z mnoha darů od veřejnosti. I pro ni bude v budoucnosti sloužit. Budovy pro hosty by měly poskytnout útočiště těm, kdo pocítí potřebu uniknout venkovními shonu a uchýlit se do ústraní.

Až bude stavba hotová, sestry se zas zavřou do klauzury kláštera.

Klášter by měl být hotov v prvních měsících roku 2024. Sestry pak ještě čeká řada dokončovacích prací, jako je vydláždění dvora, oprava domku u hlavní brány, založení pěstební zahrady a klauzurního lesoparku. Až vše dokončí, což bude asi tak za rok či dva, sestry se opět uzavřou do klášterních zdí, odloučí od veřejnosti a vrátí se zpět ke svému tichému životu zasvěcenému víře.

Sestra Terezka si prohlíží vnitřní prostory budoucí kaple sv. Terezie z Avily.

„Vnímám to jako zázrak a moc dobře si uvědomuji, že to není jen naše dílo, ale dílo nás všech. Bez našich pomocníků bychom nebyli tam, kde dneska jsme. Jsme vděční všem, kdo k nám přichází, pomáhají nám nebo nás finančně podporují,” říká sestra Terezka krátce před tím, než se rozloučíme. Pak si zas vyleze na radlici a skočí zpátky do stroje. Dneska ještě zdaleka nekončí.

Ne všichni vznik Československa v roce 1918 vítali. Spisovatelka českého původu Edith Templetonová v něm viděla předzvěst budoucích pohrom

sinfin.digital