KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | „Lidé se nemění.“ Tak zní jedna z oblíbených hlášek ze slavného seriálu. Doktor House ji říká několikrát a vzpomenout by si na ni měli i podnikatelé. Tato vláda nechala domácnosti ve štychu tak dlouho, jak jen to šlo. Přehlížela data, která říkala, že násobné zvýšení cen energií lidi nemohou utáhnout. Ignorovala chování okolních států a vysmívala se opozici, když ji na ten průšvih upozorňovala. A kdyby se vládě nepostavili i vlastní hejtmané, tak možná ještě teď premiér tvrdí, že zastropování cen je hloupost.
Podnikatelé by si z toho měli vzít poučení. S touto vládou se nedá jednat po dobrém. Už proto, že většina z jejích ministrů nemluví s nikým, kdo si myslí něco jiného než oni. Jenomže, situace ve výrobní sféře je neudržitelná. Bagatelizování problémů a mimořádná neakceschopnost dostává Česko do recese, přičemž už teď je jasné, že škody v průmyslu budou nedozírné.
Je pravda, že jsme v mimořádné situaci. A je nutné také přiznat, že za část problémů s ní spojenou tato vláda nemůže. Ale důsledné ignorování a podcenění faktického stavu dostává český byznys do situace, kdy padají politické a ideologické předsudky a podnikatelé začínají hrát o život. V podnikatelském prostředí to vře a požadavek je už jen jediný. Aby hospodářskou politiku začali konečně dělat kompetentní lidé, přičemž je jedno, jestli budou z koalice, opozice či z úřednického kabinetu. Proč? Protože současná vládní sestava vůbec nepochopila, o co se dnes hraje.
Na trhu s energiemi je kritická situace. A je fakt, že se s ní pere většina zemí v EU. Těžko se však chápe, proč jsou na jednotném evropském energetickém trhu dnes takové rozdíly v cenách energií. O to víc, že tyto rozdíly nejsou dány pouze výší podpory, ale i fungováním burzy, která byla donedávna považována za posvátnou krávu. Důvěra v ní klesá každým dnem a výmluvy na tzv. závěrný zdroj či ostrovní energetické země apod. dnes již budí hlavně zlost.
Těžko vysvětlíme, že některé státy, mezi které se řadí i Česko, dokáží vyrobit elektřinu v řádu stovek korun za megawatthodinu, ale tamní lidé a firmy ji kupují o řád dražší. Tím spíše, že jsme soběstační a elektřinu vyvážíme. Například do Polska, kde je ovšem na denním trhu až o dvě třetiny levnější! Ještě absurdnější je fakt, že výhodnější ceny mají i v zemích, které se otevřeně staví proti našemu jádru, ačkoliv od nás elektřinu vyrobenou z jádra dovážejí. Příkladem budiž Rakousko. Španělsko a Portugalsko si prosadí oddělení cenotvorby plynu od elektřiny a Francie rovnou nařídí energetickým výrobcům cenu, za kterou budou prodávat na vnitřním trhu.
Některé země spustí podporu pro větší firmy podle evropského rámce, jiné váhají, jiné vymýšlejí vlastní řešení. Výsledek? Naprosto rozdílné ceny napříč EU. A ta špatná zpráva je, že Česko šlape na konci peletonu. Vláda, která paradoxně předsedá EU, nám sice předkládá tisíce výmluv, proč něco nejde, řada z nich zní i logicky, to ale nikomu nepomůže. Nebo se snad někomu zdá normální, že země, které nás pranýřují za náš energetický mix, vsadí na zelenou kartu a v důsledku dostanou EU do této šílené cenové situace, mají u nás vyrobenou energii levnější než my? Jsem pro solidaritu, ale toto s ní nemá nic společného. V tomto modelu jsme jen za hlupáky. Pokud si někdo vybudoval drahé energetické zdroje, neměl by mít nižší ceny než ten, kdo dokáže vyrobit elektřinu levněji.
A pokud to vláda nemá sebevědomí a není schopná obhájit návrhy na úrovni EU, pak musí mít odvahu přijít s čistě národním řešením. Od začátku roku ale neudělala nic. Firmám dochází dech, utrácí poslední rezervy a nejsou schopny konkurovat na evropských trzích. Ministr průmyslu není schopný prosadit akceptovatelné evropské řešení, ani vytvořit adekvátní podporu v Česku, ani jednoduše vysvětlit, co vlastně chystá. Premiér v čirém zoufalství nad jeho výsledky narychlo vytváří energetický tým na Úřadu vlády. Ten se sice snaží, ale model zastropování zvolil špatný. Místo určení ceny pro výrobce, vycházející z jeho přiměřeného zisku, se budou nesmyslně vysoké ceny dotovat ze státního rozpočtu.
Mezi podnikateli roste napětí a tím spíše mě překvapuje klid asociací, komor a svazů. Místo razantního požadavku a oprávněné kritiky jsou zástupci podnikatelů zdrženliví a někdy až bojácní. Roli obhájců výrobních podniků tak dnes paradoxně více plní odbory. Zatímco v době covidové zvládaly asociace a komory svoji úlohu velmi dobře a podařilo se nám díky tomu společně zachránit desítky tisíc živnostníků a firem, dnes zdaleka nejsou tak slyšet a pokud, pak to jsou zdvořilostní šťouchance. Z vlastní zkušenosti ale vím, že sázka na tento způsob komunikace bohužel s touto vládou nevychází, tento kabinet to považuje za slabost. Myslete prosím na to a začněte být více slyšet. Včera bylo pozdě.
Autor je stínový ministr průmyslu a obchodu










