Kdo někdy přijel na tovární polygon a viděl, co mnohakolové náklaďáky Tatra umí v terénu, už většinou nepochyboval, jaké že vozy zakoupit pro práci v kamenolomu, v lese nebo na válečné frontě. Právě mimo zpevněný povrch vynikne unikátní tatrovácká koncepce s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami nejvíce. V devadesátihektarovém zkušebním centru přiléhajícím k samotné automobilce se dospělí kluci zabaví opravdu nadlouho.
„Když zkušební řidiči na rychlostním okruhu zkoušeli Tatru 613, mohli ve stošedesáti pustit v zatáčce volant, protože dráha je spočítána tak, že auto dokázalo držet stopu samo,“ vypravuje nadšeně šéf vývoje Tatry Radomír Smolka, když v prezentačním centru uprostřed kopřivnického polygonu popisuje historii unikátní pýchy české firmy.
Cesta z lesa
Historie systematického budování rozlehlého zkušebního areálu na loukách a zalesněných svazích nad areálem vlastní továrny se datuje do roku 1968. Legenda praví, že tehdejší mladý a pozdější dlouholetý šéfkonstruktér Tatry Ing. Milan Galia se velmi rozhněval, když se mu z terénních zkoušek v některém z vojenských újezdů Československé lidové armády (ČSLA) vrátil neskutečně zdemolovaný nový vůz Tatra 813.
Z jeho impulzu pak začala seriózní výstavba nového všestranného areálu pro zkoušky nových vozidel ve všech myslitelných provozních režimech, aniž by musely opustit areál výrobního závodu, ohrožovat jiné účastníky silničního provozu nebo se nechat neodborně ničit kdesi v kamenolomech nebo u vojáků.
Pro vývojové oddělení firmy se polygon oficiálně provozovaný od roku 1975 stal naprosto nepostradatelným pracovištěm a zcela zásadním způsobem se podílel na vývoji osobní Tatry 613 a zejména nákladní řady 815, jejíž výroba skončila až v tomto roce.
Díky existenci polygonu a zkušebny vozidel také Tatra vychovala celou generaci vynikajících závodníků v čele s Karlem Lopraisem, Zdeňkem Kahánkem a dalšími.
Těžko na cvičišti
„Pojď ještě jednou,“ láká mě k prodloužené jízdě ve vojenské osmikolce Tatra Force zkušební řidič Pavel Tichavský, věkem už důchodce, ale coby brigádník za volantem tatrovky pravidelně mládnoucí o padesát let a s potutelným úsměvem předvádějící neuvěřitelné kousky s mnohatunovými kopřivnickými monstry.
Po jeho vzoru se frajersky nepoutám, což nevadí, když šplháte do pětačtyřicetistupňového svahu – osmikolka s obrovským stádem koní to zvládá „s prstem v nose“, ale jakmile se bez varování asi tak v padesátce přiřítíme ke stejně strmému sjezdu, mám najednou dost neodbytný pocit žaludeční nevolnosti. Mají tu dokonce svah o klesání 65 %, je ale mokro, takže na něj nesmíme. Škoda...
Pochopil jsem, že ve Zkušebním areálu Tatra, jak se polygonu oficiálně říká, se všechno dělá především rychle. Kníratý Pavel vám na vlhkém asfaltu ukáže, jak uvést šestikolku v osmdesátce do táhlého přetáčivého smyku a ve stejném tempu letí jak splašený přes pověstnou buližníkovou dráhu nebo belgickou dlažbu, které v liniích vedle sebe tvoří spolu s vozovkou z kostek, sinusovou rezonanční vozovkou a „panelkou“ čtyřsetmetrové úseky, které dokáží Tatry ladně přeletět, aniž byste uvnitř kabiny pocítili nějaké nepohodlí. Mnohem víc děsivý je rychlý nájezd na boční svah s úhlem až 58 stupňů, kde se zkouší příčná stabilita.
Tatrovácký poklad
Různých nových vozidel značky Tatra je v obrovském areálu všude dost, ale ne tolik, abychom v sychravém zimním počasí byli vpuštěni na extrémní dvoukilometrový terénní okruh, kde by se ta pěkná nová auta zřejmě zaneřádila tak, že by na položku „vysušení a odbahnění“ nestačila moje měsíční výplata. Ze stejného důvodu jsme ochuzeni o „bahenní brod“, „hluboký vodní brod“ se dvěma metry vody a „drásací vozovku“ plnou velikých balvanů.
Útěchou budiž pohled na opticky atraktivní mělký vodní brod a především ohybovou a krutovou vozovku, které na sebe navazují. Právě tady se můžete kochat dokonalou funkčností geniální tatrovácké koncepce s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami, jichž může být díky stavebnicovému systému teoreticky neomezený počet. A čím víc koleček, tím lépe se kouká na to, jak se jednotlivá různě vykloubují a naopak hned zase zcela stlačují, zatímco celé vozidlo jako by přes ten nechutný terén plavalo.
Konkurence vítána
K nejmodernějšímu vybavení areálu vylepšovanému a rekonstruovanému mnohamilionovými investicemi po roce 2013, kdy automobilku převzal současný majitel Czechoslovak Group, patří nízkoadhezní vozovka se speciálním povrchem a vodním postřikováním, dále hluková vozovka a kruhové plochy pro zkoušky jízdní stability.
Novinkou je plnící stanice na vodík instalovaná v souvislosti s letošním představením revolučního vozidla Tatra Force e-Drive FCEV 6x4, což je prototyp užitkového třínápravového auta pro komunální služby s možností automatizovaného (autonomního) řízení.
Kopřivnický polygon je ale otevřen i „přespolním“ automobilkám. Vozidla zde zkouší prakticky všichni lokální výrobci jako Hyundai, Kia, SOR nebo Iveco.
