„Když před třiceti lety fotbalista zahříval lavičku, bylo to čisté utrpení. Lavička byla tvrdá a studená. Dnes už jsou lavičky náhradníků luxusní, polstrované a často i vyhřívané,“ odpovídá ironicky vicemistr Evropy z roku 1996 Radek Bejbl na otázku, jak prožíval své angažmá v Racingu Lens, kde v sezónách 2000–2002 zahříval podle české wikipedie často lavičku.
Radek Bejbl je jeden z nejsympatičtějších českých fotbalistů a trenérů. Postupně se jeho domovskými trávníky staly ty v Mladé Boleslavi, Slavii Praha, Atléticu Madrid, v již zmíněném Racingu Lens a dále v Rapidu Vídeň a Slovanu Liberec.
„Měl jsem vždy štěstí na angažmá v pohodových, spíše lidových klubech než v těch snobských a ultra prémiových. Třeba takové Atlético a Rapid mají dodnes skvělou a rovnou fanouškovskou atmosféru a ta se prolíná i do hráčů, takže ani ty největší fotbalové hvězdy se nechovají jako primadony,“ říká Radek, jehož největším úspěchem byla účast ve finále Mistrovství Evropy v Londýně v roce 1996.
„To byla neuvěřitelná jízda. Jeli jsme tam jako outsideři, ale postupně jsme porazili Itálii, Portugalsko a Francii a o to více pak bolela finálová porážka od Německa. Ta bolest byla až fyzická,“ vzpomíná Radek Bejbl, který sice hrál na postu obránce, ale jeho gól na 2:1 proti Itálii poslal domů takové hvězdy jako Maldini, Ravanelli nebo Donadoni.
Radek Bejbl byl a je rozeným kliďasem. Snad nikdy neměl žádný „blikanec“ a v podcastu se nenechal rozhodit ani otázkami „Jak prožíval úspěch v Naganu“, jaké to je „naskakovat" do profesionálního fotbalu a jak se „vzbuzuje“ mezinárodní pozornost.
Viděl Radek Bejbl „boha fotbalu“ Diega Maradonu, bolela ho hlava po odrazu od vodou nasáklého míče, mají ho rádi Italové, jak těžko se opouští skříňka v šatně a jak vlastně vypadají fotbalové šatny? Radek Bejbl poctivě odpovídá na tyto i jiné otázky týkající se všedního podpalubí fotbalu, jako je únava z neustálého létání, jak se chovat k trenérům, jaká tráva je hrozná a která naopak skvělá, proč dnes už nevidíme na hřišti charismatické typy fotbalistů, jako byl René Higuita, Carlos Valderrama, Rudi Völler nebo Alexi Lalas, a proč je dnes nahradili sice skvěle hrající, ale dokonale chovající se uniformní hráči bez skandálů?
Radek Bejbl take komentuje smutnou situaci českého fotbalu a infrastruktury, protože v kvalitě a velikosti stadionů nás předběhlo i Maďarsko, Polsko, Ukrajina a Rumunsko. Porovná také fanoušky z různých zemí, zmíní se o specifičnosti španělských klubů z oblasti Baskicka a popíše, jak vypadá všední den zaměstnaného fotbalisty.
