Jak se srovnaly se svými novými rolemi v rámci firemní skupiny? Jak složité je zasednout v dozorčích radách v zahraničí? A jak zvýšit důvěru v sebe sama? Nejen to bylo náplní kulatého 80. dílu podcastové série Women in Finance, která vzniká ve spolupráci s projektem #FinŽeny. Pozvání k účasti přijaly Andrea Leskovská a Beáta Petrušová, vysoké manažerky holdingu Generali CEE, do jehož sídla zamířilo mobilní studio INFO.CZ.
Obě dámy již jednou v podcastu Women in Finance vystoupily, tehdy však ještě zastávaly jiné pozice. Andrea Leskovská byla členkou představenstva Generali České pojišťovny zodpovědnou za neživotní pojištění. V loňském roce přešla do regionální struktury Generali CEE Holding, který zastřešuje deset zemí v regionu, a z oblasti neživotního pojištění se vrátila k životnímu.
„Mám teď větší zodpovědnost a vlastně jsem na řídicí úrovni, která má nejblíž k ústředí v Miláně,“ popisuje svou pozici.
V případě Beáty Petrušové se nezměnilo působení na pozici senior advisorky pro CEE v rámci Generali CEE Holding, ale přibyly jí dvě pozice v dozorčích radách v Rumunsku – v Generali pojišťovně a Generali penzijní společnosti.
„V Rumunsku jsem pět let působila do roku 2014, po deseti letech jsem se tam takto vrátila,“ komentuje nedávný vývoj. Z jejího pohledu šlo právě kvůli vazbám z minulosti o logickou volbu. Ačkoli původně již pracovní návrat do této země neplánovala, nyní je spokojená, že na nabídku kývla.
Na nabídku změny zprvu reagovala zdrženlivě i Andrea Leskovská. „Nejdřív mi to bylo velmi líto, protože na předchozí pozici jsem byla jen dva a půl roku. Přišla jsem na ni po fúzi se slovenskou Generali, a jelikož celý život dělám v byznysu, tedy setkávám se s klienty a zprostředkovateli, věděla jsem, že mi to bude chybět. Ale jsou nabídky, které se neodmítají, a také jsem věděla, že kdybych tak udělala, později bych litovala,“ odhaluje detaily svého rozhodování.
Leskovská dodává, že v jejím profesním životě jde nakonec o logický krok. „Prošla jsem si od likvidací přes produkt po obchod. Každý ten krok znamenal rozšíření úhlu pohledu a kultivaci rozhodování o byznysu. Říkám tomu, že to přináší další a další brýle nebo optiku, což velmi rozvíjí osobnost,“ myslí si Andrea Leskovská.
Dodává, že výměna relativní známosti či reputace na lokálním trhu za sice lukrativnější, ale anonymizované místo v mateřské struktuře si žádá jistou mentální práci. „To si musí vyřešit v hlavě každý sám. Setkala jsem se jak s gratulacemi, tak s náznaky, zda jde o dobré rozhodnutí, ale já o něm nemám žádné pochybnosti,“ říká.
Respekt vs. důvěra
Zmíněná osobní reputace na lokálním trhu se ale podle obou dam neztratí, a to v tom smyslu, že pomáhá třeba při obsazování míst v dozorčích radách. Andrea Leskovská zmiňuje, že regulátor místního trhu si může vyžádat informace o dotyčných osobách od ČNB či SNB a dobře zapsané jméno pak nemá problémy s jmenováním do dozorčí rady. Podle Beáty Petrušové to ale není případ Rumunska.
„Tam to funguje jinak. Musela jsem absolvovat dvoje zkoušky, jak pro penzijní společnost, tak pro pojišťovnu. Regulátor mi dával otázky o rumunském trhu i tamních zákonech,“ poukazuje Beáta Petrušová na specifickou rumunskou důslednost.
Jak si coby nově příchozí do cizí země získat důvěru kolegů a podřízených, ale přitom neztratit potřebný respekt? Beáta Petrušová má srovnání z východního Balkánu.
„Pro Generali CEE Holding pracuji od roku 2015 a v roce 2016 jsem jako zástupkyně holdingu byla vyslána do Bulharska kvůli fúzi, abych pomohla tamní CFO. A když jsem tam odvedla práci a poznala tým, dostala jsem nabídku místa dokonce předsedkyně dozorčí rady v tamní Generali pojišťovně. Takže to nebylo zase tak náročné. A v Rumunsku je v zásadě podobný tým, jako když jsem odcházela. Finančním šéfem je osoba, kterou jsem já coby CFO přijala, takže ten respekt jsem si vypracovala, když jsme spolu pracovali, a teď není problém, protože se známe,“ říká Petrušová.
Andrea Leskovská mimo jiné zasedá v dozorčích radách holdingových entit v Srbsku a Slovinsku. Zároveň však tvrdí, že u této disciplíny tolik nezáleží, zda jste v zahraničí či domovině.
„Vždy je třeba vynaložit nějakou energii, poznat lidi, dát jim možnost poznat se navzájem. Je dobré dát najevo, že jste tam proto, abyste pomohli, ne proto, abyste místním ztěžovali život,“ dává tip Andrea.
Média ano, či ne?
Když je řeč o reputaci či jisté známosti na trhu, mají dámy za to, že žena ve financích by měla být vidět i v médiích? Beáta Petrušová se před časem rozhodla, že se médiím nebude vyhýbat.
„Tím impulzem nebylo to, že bych chtěla být více mediálně viditelná, ale že jsem si chtěla více věřit. Měla jsem pocit, že navzdory tomu, co umím a co mám za sebou, si nedostatečně důvěřuji. Prvním krokem bylo, že jsem se začala mít ráda. Dnes mě těší mediální výstupy, ačkoli pro můj život nejsou tím nejdůležitějším. Svou úlohu sehrál i projekt #FinŽeny. I díky němu jsem určitě lepší v networkingu, který mě začal bavit, protože přináší nové pohledy na byznys i na soukromý život,“ sděluje Beáta Petrušová.
Z pohledu Andrey Leskovské je podstatné se nebát. Odkazuje na myšlenku Tomáše Bati, že lidé si vždy budou něco myslet a nelze to moc ovlivnit. Nemá smysl bát se pustit si záznam tohoto podcastu s tím, že to bude katastrofa. Někoho to zaujme a něco mu to dá, jiný si řekne, že to bylo slabé, ale to neznamená, že já jsem udělala něco špatně.
Na druhé straně podcast nelze opravovat donekonečna, zatímco post na LinkedInu ano. A protože se znám a vím, že jsem extrémně náročná a nikdy to není dost dobré, je to aktivita na chvostu mých priorit,“ říká Andrea Leskovská.
Kde se původem slovenské manažerky Generali CEE Holding cítí doma? Jak se vyrovnávají s vlastními chybami či pochybnostmi? A k čemu je dobré se neustále „vykopávat“ z vlastní komfortní zóny? I o tom byla řeč v podcastu Women in Finance.
