Spojuje nás udržitelnost. V této oblasti je stále co se učit, říkají manažerky Generali

Co mají oblasti risk a facility managementu společného s udržitelností? Je změna život, nebo potenciální nebezpečí? A jak se pozná expert svého oboru? I na tyto otázky hledá odpovědi další díl podcastové série Women in Finance, která vzniká ve spolupráci s projektem #FinŽeny. Její další zastávkou bylo dočasné sídlo společnosti Generali na pražské Brumlovce. Do improvizovaného studia INFO.cz tentokrát usedly manažerky Michala Jirásková, Petra Nováčková a Veronika Marshall.

Navzdory rozličným agendám, za něž dámy zodpovídají, mají v rámci své pracovní náplně jedno společné, a tím je udržitelnost. To nepřekvapí u Petry Nováčkové, která zastává funkci Sustainability manažerky. V případě Veroniky Marshall, která působí jako Head of Facility and Workplace, vede linka k udržitelnosti přes uhlíkovou stopu, protože finanční společnost generuje tu svou převážně skrze budovy a vozový park, které spadají právě pod Veroniku. 

Jen v Česku jde o zhruba 200 budov a 40 vozidel, Veronika přitom zodpovídá za tuto oblast v regionu střední a východní Evropy. Na celý středoevropský region dohlíží ze své pozice šéfky řízení nefinančních rizik také Michala Jirásková. Věnuje se tématu rizik v souvislosti s udržitelností, včetně ESG problematiky a regulací s tím spojenými. Dále pod ni spadá též řízení digitálních a operačních rizik.

Hmatatelné a zábavnější

Přestože se tedy dámy – každá svým způsobem – s tématem udržitelnosti setkávají na denní bázi, u každé to znamená něco trochu jiného. Zatímco u Michaly je udržitelnost v rámci risk managementu tématem posledních let v souvislosti s narůstající regulací, Veronika se u facility managementu s touto agendou setkává již déle. 

„Mou specializací toto téma proplouvá již dlouho. Už když jsem pracovala na pozici Compliance Fleet Manager, hovořilo se o elektrovozech. Zajímalo mě, jak se to bude vyvíjet. Teď mám možnost si na to sáhnout. Takže to nejsou jen vize, ale opravdu vidíme výsledky. Vidím, čím svítíme, čím topíme, jakou máme spotřebu, zda je ta elektřina zelená, či ne. Totéž platí u aut – na co jezdíme. Je to hmatatelné, a tím pádem i zábavnější,“ přibližuje Veronika.

Jak Veronika tak Michala jsou svého druhu styčnými důstojnicemi Petry, která dohlíží na to, aby prosazování udržitelné agendy napříč firmou nikde nevázlo. Původně je Petra vystudovanou právničkou a praxi se věnovala osm let. Ačkoli v sobě částečně právničku nadále cítí, tuší, že ta doba je už pryč. „Člověk si osvojí určitý způsob myšlení, který ho pak ovlivní, ale už si netroufám říct, že bych byla schopna dělat něco z právničiny. Práce, kterou dělám teď, je z úplně jiného ranku,“ tvrdí Petra.

Její kvality pro zastřešení tématu udržitelnosti, které vycházejí mimo jiné z právnické minulosti, si její kolegyně pochvalují. „Jsem v Generali tři roky a přicházela jsem s očekáváním nějaké změny, protože mám změny ráda. A Petra je také nakloněna změnám, takže se nám dobře spolupracuje, i když občas je taková ‚právnická‘ a trochu sekýruje,“ říká s pobavením Veronika a dodává, že je to ale potřeba, protože při prosazování agendy udržitelnosti, která není všem vždy po chuti, je dobré mít při sobě člověka vybaveného právnickými argumenty.

Jakákoli změna je vždy tématem i pro oddělení Risk Managementu. „Následky změn se těžko predikují, takže je to pro nás vždy oříšek, který musíme spočítat. Ale s tou predikcí nám pomáhají experti v daných oblastech, jako je právě Petra, díky nimž můžeme do statických modelů vycházejících z minulosti promítnout možné následky změn do budoucna,“ přibližuje Michala další přínos své kolegyně.

Natěšena na směrnice

Petra Nováčková v této souvislosti trochu překvapivě přiznává, že se sama za expertku v oblasti udržitelnosti ani nepovažuje. „Mám pocit, že to téma je tak široké, že v něm nemůže být expert nikdo. Stále se vyvíjí a všichni se pořád učíme. Důležité je cítit se v tom komfortně a nebát se,“ uvádí svůj recept. Dodává, že sebe samu vnímá jako osobu, která se neustále potřebuje vyvíjet. „Když se nemohu posouvat dál, jdu jinam. Také proto nemám pocit, že bych byla specialistkou, protože to vyžaduje soustředit se na jednu věc a vzdát se pestrosti. To mi moc nesedí,“ říká upřímně manažerka udržitelnosti v Generali.

Debata kolem udržitelnosti je spjata s výrazy jako reporting či směrnice, které mimo okruh fanoušků byrokracie přílišné nadšení nevzbuzují. Petra přiznává, že zatímco reporting skutečně moc zábavy neskýtá, na nové směrnice se těší. „Sice jsou šíleně obsáhlé a složité, ale vím, že je to jedna z věcí, které to téma posunují. A sledovat ten posun mě baví. I když některé věci jdou hodně pomalu, za tři roky, které to dělám, jsou vidět krůčky vpřed. A to navzdory různým politickým vlnám,“ těší Petru. 

Že se věci vyvíjejí správným směrem, Petra Nováčková pozoruje i na základě výsledků soutěže SME EnterPrize, prostřednictvím níž Generali podporuje malé a střední podniky inovativní právě v oblasti udržitelnosti. „Když vidím, jak skvělé firmy se nám hlásí a jak neuvěřitelně chytré věci vymýšlejí, vždy z toho žiju několik měsíců,“ říká.

Brzy zpět na Pankrác

Nejpestřejší dosavadní profesní životopis má z trojice účastnic podcastu bezesporu Veronika Marshall, včetně dlouholetého působení mimo Česko. „Před vysokou školou jsem chtěla zkusit jeden rok v zahraničí a bylo z toho patnáct let. To jsem opravdu žila naplno. Zkoušela různé profese a hledala, co mě bude bavit a naplňovat. Dělala jsem manuální pozici i pozici manažerky, splnila si sen v tom, že jsem si udělala papíry na náklaďák, což o mně málokdo ví, ale jsem na to pyšná. A teprve po návratu jsem našla profesi, která mě naplňuje každý den, a to je facility management a pracovní prostředí,“ odhaluje překvapivá fakta Veronika.

Vášeň pro tuto oblast nyní bude mít příležitost náležitě uplatnit. Má totiž ke své každodenní agendě na starost také projekt nové centrály Generali na Pankráci. „Nová centrála je rozhodně tím, co mě teď naplňuje nejvíc, protože jednoho dne se vrátíme do naší staronové budovy a já jsem ta, kdo vlastně určí, jak bude celá Generali na Pankráci pracovat,“ nebojí se Veronika odpovědnosti. 

Počítá i s tím, že ne vše se musí povést. „Jsem na to připravená. Zvykla jsem si, že v rámci facility oblasti se moc nechválí, spíše se poukazuje na nedostatky. Ale to mi nevadí, jsem za zpětnou vazbu ráda a jsem si vědoma toho, že věci nejdou vždy dělat na sto procent,“ dodává Veronika Marshall.

Jsou dámy spíše týmové, nebo sólové hráčky? Jaké jsou jejich nejoblíbenější firemní projekty a činnosti? A doručí lepší výsledky pod tlakem, nebo v klidnější atmosféře? I to se dozvíte v podcastu Women in Finance.

sinfin.digital