Pracovní výzvy, přístup k vedení lidí a nastavení vlastních hranic. I to byla témata dalšího dílu podcastu Women in Finance, do kterého tentokrát přijaly pozvání Michaela Kubýová, šéfka interního auditu v Raiffeisenbank, a Lenka Dvořáková, finanční ředitelka festivalu Colours of Ostrava.
Lenka Dvořáková je od dubna finanční ředitelkou jednoho z největších festivalů u nás. Předtím ale strávila deset let v KPMG, kde se věnovala auditu různých firem a následně sbírala zkušenosti v Invii, kde působila jako šéfka firemního controllingu a reportingu.
„V auditu KPMG jsem se naučila korporátním procesům. Každou oblast zastřešuje daný člověk. Když jsem přišla do Invie, tak jsem hned hledala telefonní seznam, protože jsem chtěla někomu zavolat. Ten neexistoval a mě vyděsilo, jak tam mohou bez něj fungovat. A Colours je ještě někde jinde,” vysvětluje Dvořáková a popisuje festival jako kreativní svět, kde malá skupina lidí tvoří velký festival a kde nejde na vše napasovat korporátní procesy. S jednou výjimkou. „Myslím, že ve financích, účetnictví a reportingu směrem k akcionářům půjde přidat trochu korporátního řádu. Věřím, že kolegové budou spolupracovat,” doplňuje Dvořáková.
Organizátoři Colours of Ostrava si ji vybrali na základě jejího lidského a přátelského přístupu k vedení týmu a velmi kladných referencí jejích kolegů. „Přátelský přístup je cesta, kterou jsem si našla a týmy se mnou tímto způsobem fungují velice dobře. Někdy mám až moc kamarádský přístup a pak se mi stává, že se negativa říkají hůře. Na druhou stranu mám dostatečnou asertivitu a dokážu říct i nejbližším kamarádům, když něco nefunguje,” říká Lenka Dvořáková.
I Michaela Kubýová volí v práci přátelský přístup, doplňuje k němu ale jednu důležitou věc. „Můžete být přátelské i faktické. Mějte na zřeteli, co chcete říct, čeho chcete dosáhnout a co už není podle vašich představ. Je třeba říkat informace jasně a přátelským tónem,“ vysvětluje Kubýová a doplňuje, že jde o důležitou vlastnost, kterou by měl mít každý interní auditor. Zmiňuje také tip pro nastavení vlastních hranic. „Vnímám svou intuici. Když je mi něco nepříjemné, tak se zastavím, uvědomím si, co se ve mně děje a proč. Začnu to řešit, nebo se s někým poradím,” doplňuje Michaela Kubýová.
Po vysoké škole si nastavila tři kritéria, která chtěla od svého zaměstnavatele. „Chci tam mluvit anglicky. Chci, aby to byla zahraniční korporace, a nechci dělat v obchodu. Tenkrát mě zaujala společnost Andersen a Magdalena Souček. Právě tam jsem se začala specializovat na banky. Mým prvním klientem byla Komerční banka. Pak jsem byla v EY a před osmi lety jsem přešla do Raiffeisenbank, protože jsem chtěla pracovat v bance. Původně jsem chtěla být ve financích, ale zjistila jsem, že interní audit mě baví daleko víc,” říká Kubýová.
Jako auditorka má ráda podložená fakta a nebojí se doptávat. „U interního auditu je to tak, že přijde člověk, který má čas podívat se na procesy, které už lidé ani nevnímají. Hledáme nejen věci, které už nefungují, ale kde se dá třeba i ušetřit, kde se dá klientovi vyjít vstříc. V tomto ohledu je to velmi kreativní práce a je napříč celou bankou. Každý měsíc je to jiné,” vysvětluje Michaela Kubýová.
Přijímají rády výzvy? Jsou cílevědomé? Mají ženské vzory, nebo si na ně nepotrpí? I o tom mluví v podcastu Women in Finance Michaela Kubýová a Lenka Dvořáková.
