Babiš si musí vybrat mezi Okamurou a Trumpem. Když zvolí špatně, do Bílého domu se nepodívá

Nová vláda nezačala v oblasti obrany dobře, když seškrtala v rozpočtu výdaje na armádu. Potřebuje totiž ty desítky miliard na dárečky, zejména pro důchodce. 

Co by se mohlo pokazit? Inu, premiérovi by mohla utéct jinak téměř jistá návštěva v Bílém domě.

Andrej Babiš je populista s rozhledem omezeným primárně na Česko. Geopolitika a bezpečnost ho nezajímají, on hodlá uplácet domácí voliče. Dobrovolně by nikdy armádu nepodporoval a i to, co hodlá dát, oželí jen proto, že tlak ze strany NATO na zvyšování obranyschopnosti je obrovský. 

Zejména má na tom podíl jeden aktér, a to americký prezident Donald Trump. Kdo ze spojenců dost nezbrojí, ten to má u něj hodně nahnuté.

Dohoda v Alianci – dosažená pod hrozbami hlavy USA, že jinak nebude Evropu bránit – je jasná. Každý člen musí vydávat na obranu minimálně 3,5 % HDP přímo a 1,5 % ve formě infrastrukturních investic. Škrty v téhle oblasti nevidí ve Washingtonu rádi. 

Nelibost už dal Babišovi jasně najevo americký velvyslanec Nicholas Merrick. Armádní rozpočet činí na letošní rok pouhých 1,73 %, což znamená výrazný pokles pod povinná 2 % HDP.

Kabinet si „pomůže“ tím, že do obranných výdajů započte položky z resortů dopravy a vnitra. Jenomže ne všechny „projdou“ auditem NATO, protože – po pravdě řečeno – s obranyschopností souvisejí minimálně, nebo vůbec. 

I tak všechny sečtené prostředky dohromady dosáhnou hubených 2,06 %HDP. Fialův kabinet rovněž počítal s takovým „vylepšením“, ale naplánoval celkově víc, a to 2,35 % HDP (a přímo na armádu mělo jít 1,96 % HDP).

Není divu, že poté, co státní rozpočet od Zbyňka Stanjury převzala Alena Schillerová a obrana takto výrazně „zhubla“, získal premiér Andrej Babiš velkou pozornost vlády Spojených států. 

Rozhodně z ní však nemá radost. Nevyslechl si právě slova pochvaly. Opakuje se tak situace, kdy SPD sebevědomě prohlásila, že se žádné F-35 kupovat nebudou – což vyneslo premiérovi rovnou osobní telefonát Donalda Trumpa.

Samozřejmě, že americké stíhačky nakonec koupíme. Stejně jako Babiš po nátlaku Trumpovy administrativy a generálního tajemníka NATO Rutteho změnil názor a rozhodl se nezrušit muniční iniciativu, jak hrozil před volbami. 

Nyní má opět o čem přemýšlet. Sám slibuje myslet hlavně na „naše lidi“ a neutrácet tolik za zbraně. K tomu má „na palubě“ Tomio Okamuru, který odmítá investice do bezpečnosti z ideologických důvodů.

Předseda SPD založil svou propagandu na nenávisti k Ukrajině, odmítání muniční iniciativy a vůbec výdajů na obranu a snaží se vší silou zalíbit proruským dezolátům. Jenomže premiér chce hrát roli prozápadního lídra, který má velmi dobré vztahy s Donaldem Trumpem. 

Říci, že ty dvě věci nejdou dohromady, je eufemismus. Jde o „contradictio in adjecto“, o totální protimluv. Andrej Babiš si tak musí vybrat, na čí straně vlastně stojí.

Od počátku vzniku koalice ANO, SPD a Motoristů se její lídr snaží smiřovat nesmiřitelné. Mít dobré vztahy s prezidentem Petrem Pavlem i s Petrem Macinkou, který ho vydírá. Setkávat se s evropskými státníky i vládnout se stranou, jež je v Unii obehnána sanitárním kordónem, protože je brána za extremistickou. 

Nyní ale nastal čas volby, přinejmenším co se týká obrany. Nelze stát najednou na dvou březích, navíc značně vzdálených.

Premiér v řadě případů ukázal, že se umí opravdu pořádně rozkročit. Tentokrát by však musel mít jednu nohu ve Washingtonu a druhou v Moskvě. To je už i na něj příliš. Je to jen jeho vina. Dlouho si myslel, že zvládne hrát roli Zápaďana i když vezme k moci stranu pro ruskou pátou kolonu, ale nemůže mít všechno. Buď půjde na ruku SPD, nebo USA. 

Takže jak to bude? Okamura a Rusko? Nebo Trump a Západ? Třetí možnost není v nabídce.

Za vykastrovaný obranný rozpočet na rok 2026 má Andrej Babiš u Donalda Trumpa pořádně velký černý puntík. Pokud by v tom, pokračoval, musel by zřejmě zapomenout na to, že se podívá do Bílého domu. Dostal by se u amerického prezidenta na black list, a to vedle ultralevicového španělského předsedy vlády Pedro Sáncheze, jemuž hlava USA kvůli nízkým výdajům na armádu pohrozila dokonce „vyhozením“ z NATO.

Kdyby kabinet bojkotoval dosažení obranných výdajů ve výši 5 % HDP, byla by Praha vedle Madridu v Alianci jediná, kdo se „staví na zadní“. Babiš by se jistě nechtěl stát exemplárním příkladem, na němž Trump předvede, jak naloží s těmi, co málo zbrojí. Okamura je ovšem sveřepý a odmítá, aby vláda, jíž je SPD součástí, dávala peníze „na válku“. 

S kým si to předseda ANO raději rozhází? S lídrem supervelmoci, nebo s pánem Takešiho hradu? 

Rozhodnout „Babišův soud“ je nyní čistě na něm. Tohle „jablko sváru“ asi nechtěl mít v ruce. Trojský princ vybral špatně – a měl na krku válku...

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.