Babiš ve dvojím ohni: Okamura s Macinkou jsou pro jeho vládu užitečnými idioty i noční můrou

Když nová koalice vznikla, mnozí na ni aplikovali „teorém ošklivé kamarádky“. Zkrátka že vedle těch dvou radikálů chce Babiš vypadat jako umírněný a dobrý vládce. Tomuhle jsem nikdy nevěřil. Jednak na vítěze voleb tihle kámoši tak nějak zbyli, jednak on si nemyslí, že potřebuje takový kontrast. 

Je přesvědčen o tom, že kabinet řídí skvěle a všichni ho mají rádi. A nechce, aby mu tento obraz kazila negativní pozornost upřená na jeho koaliční partnery.

Věci se ovšem časem poněkud vyvinuly. Na jedné straně jsou Okamura s Macinkou daleko horší, než jsme si mysleli, nebo dokonce i uměli představit. Na druhé straně zabírají svými výstřelky prakticky celý veřejný prostor. ¨

Do něj se pak už „nevejde“ dostatečně široká diskuse o Babišově stále nevyřešeném střetu zájmů, o zastavení vymáhání dlužných dotací po Agrofertu či o přihrání dalších stamilionů korun velkým agroholdingům.

Jinými slovy, zatímco předseda Sněmovny a ministr zahraničí se svým chováním pasují do role veřejných nepřátel a strhávají na sebe lavinu kritiky, premiér si v relativním klidu řeší své osobní zájmy. 

Jsou tu i další přešlapy, které procházejí s malou pozorností: protizákonný návrh rozpočtu, snaha vykastrovat služební zákon a zbavit úředníky nezávislosti na politické moci, osekání výdajů na obranu, snížení rozpočtu BIS, která loví ruské špiony...

Samozřejmě, tyhle problémy nezmizí. Zejména střet zájmu se ještě stane pro Babiše velký bolehlavem. Ovšem nejen pro něj. Pokud opět nesplní požadavky EU, hrozí nám omezení čerpání evropských fondů. Ostatně ty pro Česko mohou vyschnout i kvůli opětné politizaci veřejné správy. 

Ochranu byrokratů jsme totiž v roce 2014 přijali na poslední chvíli jen kvůli Bruselu, který nám hrozil restrikcemi.

Pravdou je, že přes potíže s Okamurou a Macinkou jede vládní mašinérie jako dobře namazaný stroj, aniž by narážela na větší odpor společnosti – která je, jak řečeno výše, zahlcována mnoha extempore těch dvou a jejich partají. 

Takže vítězí teorie kouřové clony? Ne tak úplně. Babiš totiž při této jízdě „močálem černým kolem holých skal“ utrpěl řadu šrámů a některá zranění se budou hojit jen těžko.

Macinka svým vydíráním zasadil těžký úder korektnímu vztahu prezidenta s premiérem. Ten se bude snažit vše vyžehlit příští středu na Hradě. Nejspíše dosáhne nějakého smíru, ani jeden nemá zájem na eskalování války. Ale pachuť přetrvá do té doby, dokud předseda Motoristů – který navíc neřekl směrem k Pavlovi ani slova omluvy – zůstane ministrem zahraničí. Na tak hlubokou neúctu, zlobu a aroganci vůči hlavě státu nelze zapomenout.

Přitom ony neskutečné zprávy následovaly v noci poté, kdy (evidentně pod tlakem Motoristů) vláda dvakrát prezidenta potupila. Bez jednání s ním šmahem škrtla všechny již schválení velvyslance a pak nepřišla na domluvené jednání. 

I když otázka zní, zda tímto nedospělým jednáním nakonec kabinet neponížil sám sebe... Určitě ovšem platí, že důsledky této pubertálnosti nedopadnou ani na Macinku, ani na Okamuru, ale na Babiše.

Pověst kabinetu utrpěla i lhaním o bitevnících L-159. Jak prozradil Macinka ve svých sms, není pravdou, že je nelze prodat, ale šlo jen a jen o úlitbu Okamurovi, jehož SPD jede tvrdě protiukrajinskou a proruskou linku. 

Jako by nestačil skandál kolem jeho novoročního projevu, kdy mimo jiného nazval vládu v Kyjevě juntou. Tlak této partaje na vyházení ukrajinských uprchlíků pak je nejen nemravný, ale i hloupý, protože bez nich by klekla ekonomika.

Vláda existuje sedm týdnů, a už toho stihla natropit opravdu hodně. Pořád je tu ovšem ještě velký potenciál ke zhoršování stavu. Menší koaliční partneři se ve svém řádění teprve rozjíždějí. 

Rovněž stále máme před sebou hlasování o imunitě pro Babiše a Okamuru. O reálném řešení střetu zájmů zatím nevíme vůbec nic.

S útoky na hlavu státu Motoristé a SPD asi jen tak nepřestanou. Čekají náš masivní čistky ve státní správě a boj o veřejnoprávní média.

Vývoj v republice jde hodně špatným směrem. Původně jsme si mysleli, že nás kabinet ANO „jen“ šílené zadluží a způsobí dlouhodobé škody zrušením penzijní reformy. Najednou se však musíme bát o samu podstatu polistopadového vývoje a udržení elementární společenské soudržnosti. Strašák maďarského scénáře a posun směrem k Rusku se najednou zdají daleko reálnější, než před volbami.

Míra, v jaké ANO ustupuje menším partnerům, je naprosto nebývalá. Skončí to s hlasováním o nevydání premiéra a předsedy Sněmovny k trestnímu stíhání, jak (asi všichni) doufáme? Nebo u Babiše zvítězí strach, že se bez SPD a Motoristů neobejde, a zároveň si řekne, že se mu hodí jimi vytvářená špinavá kouřová clona? 

A co když se prostě do té doby vyostří atmosféra v zemi natolik, že už pro premiéra nebude cesty zpět?

Hromada otázek, málo odpovědí. Politika se vždy vyvíjí v čase. Tentokrát je to však opravdový fičák. Do hlavy Babišovi a dalším členům koalice nevidíme, s určitostí však můžeme říci, že tohle je už nyní nejpříšernější kabinet v historii České republiky a může této zemi způsobit ještě hodně škod a napáchat hodně zlého. 

Nepotřebujeme se vciťovat do motivací jeho představitelů. Musíme se bít za své občanské zájmy.

Extremisté ani puberťáci do vlády nepatří. Ani jako noční můra, ani jako užiteční idioti. 

Ať šlo od počátku o „ďábelský“ Babišův plán (čemuž já nevěřím), nebo časem zjistil, že tito moci nehodní partneři mu přinášejí i určité výhody, nebo už teď lituje, že je je má na palubě, my ostatní musíme udělat jednu věc: Vytvářet na ANO silný tlak, aby chránilo národní zájmy, ctilo ústavní principy a nerozbíjelo občanskou společnost. U SPD a Motoristů to nemá cenu.

Menší koaliční strany žijí ze sváru a nenávisti, klidné a pokojné vládnutí by je naopak mohlo připravit o podporu, která by přešla na ANO. Oni mohou na rozbrojích hodně získat a ztratit vlastně nemají co. Zato vítěz voleb ano. 

V první řadě přijde o možnost mít Prahu, protože obyvatelé metropole by snad toto hnutí i přijali, ale ne když má za zády SPD a Motoristy. Dále Babiš hodně ztratí v Evropě. A když to bude hodně zlé, nakonec ho opustí i část voličů.

Abych zakončil optimisticky, parafrází známého výroku Johna Kennedyho: Neptej se, co udělá Babiš s Okamurou a Macinkou, ptej se, co uděláš ty pro to, aby ti dva přestali škodit českým národním zájmům.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.