KOMENTÁŘ | Může se stát generálem demokratického státu člověk, který sloužil v represivních složkách komunistického režimu? Podle ředitele BIS Michala Koudelky zřejmě ano. Radek Schovánek na základě archivních dokumentů ukazuje, že minulost Jana Pavlíčka byla v oficiálním životopise podaném prezidentovi upravena a že jeho působení ve funkcích BIS bylo s velkou pravděpodobností v rozporu s lustračním zákonem.
V polovině března zveřejnil redaktor serveru iRozhlas.cz Jan Horák informaci, že ředitel BIS Michal Koudelka žádá prezidenta republiky o povýšení svého podřízeného Jana Pavlíčka do generálské hodnosti. Součástí žádosti je i životopis, ze kterého redaktor cituje. V něm se uvádí, že Pavlíček byl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti (SNB) již před listopadem 1989 jako člen „speciálního týmu, jenž měl potírat vexláctví a šíření omamných látek“.
Pohádka o boji s drogami vs. realita archivů
Životopis dodaný kontrarozvědkou údajně dále tvrdí: „V roce 1988 byl uvedený tým z důvodu citlivého obsahu a utajení převeden pod útvar Státní bezpečnosti, neboť jeho rozpracováním procházely politicky exponované osoby. Tým pokračoval v činnosti i po zrušení StB.“
Už samotná formulace o „převedení pod útvar Státní bezpečnosti“ je nesmyslná – k této represivní složce byli příslušníci přijímáni výhradně na vlastní žádost. Obzvlášť pikantně pak působí věta, že se plukovník Pavlíček „přidal ke zpravodajským službám v čerstvě demokratickém Československu jako jeden z prvních“. Člověk má při pohledu do archivů spíše pocit, že se přidal už o dva roky dříve.
Pojďme se tedy podívat, co o práci Jana Pavlíčka v řadách zločinecké organizace, jakou Státní bezpečnost nepochybně byla, prozrazuje digitální badatelna Archivu bezpečnostních složek.
Kádrový příslušník se zaměřením na americkou ambasádu
Jan Pavlíček vstoupil do služeb SNB 1. října 1987 jako řidič-mechanik. Nevedl žádný spis, ani se nepodílel na rozkrývání ekonomické kriminality; pracoval zkrátka jako řidič, což byla jeho profese i v civilu. Ke Státní bezpečnosti byl zařazen na vlastní žádost rozkazem náčelníka Krajské správy SNB č. 1230/88. Od 1. listopadu 1988 působil na prvním oddělení prvního odboru Správy StB Praha. Úkolem tohoto útvaru bylo sledování a „rozpracování“ západních ambasád, především té americké.
Dle dochovaných evidencí vedl Pavlíček po celou dobu u StB pouze jediný spis: pokoušel se ke spolupráci získat překladatelku Zoru Macků, kterou evidoval jako kandidátku tajné spolupráce pod krycím jménem „Lektorka“ (reg. č. 47629). Na stejném oddělení pod vedením mjr. Petra Šenka tehdy působilo dalších třináct příslušníků (mj. Oleg Brückler, Jiří Šindelář či Aleš Ohrablo). Náplní jejich práce byla kompromitace a sledování amerických diplomatů či pracovníků zpravodajských služeb.
Jediný kontakt s drogami: Provokace proti diplomatům
Jediný moment, kdy tito „výtečníci“ přišli do styku s drogami, byla provokační operace proti americké diplomatce Alici La Maistre. Té estébáci během pobytu ve Vídni podstrčili do auta hašiš, který následně „náhodou“ objevili při kontrole na hranicích. Část této drogy je dodnes uložena v Archivu bezpečnostních složek ve vyšetřovacím spisu (V 34431 MV).
Americká ambasáda byla pro StB hlavním cílem a proti jejím zaměstnancům byly vedeny stovky operativních kombinací. V době pádu komunistického režimu v listopadu 1989 zde bylo hluboce zakonspirováno pět příslušníků Státní bezpečnosti. Podrobně jsou operativní akce popsány v seriálu INFO.CZ Nepřátelské území Praha.
Tajná policie ničila životy i lidem, kteří na americkou ambasádu pouze chodili půjčovat knihy. Jedním z nejotřesnějších příkladů je příběh Jiřího Ganse, odsouzeného v 70. letech k 15 letům vězení za údajnou špionáž ve prospěch americké tajné služby. Jediným „důkazem“ bylo doznání vynucené desítkami hodin výslechů. Přestože byl silně krátkozraký, byl obviněn ze sledování vojenského letiště, ačkoliv znalec potvrdil, že na 50 metrů nerozezná auto od letadla. Gans strávil ve Valdicích devět let za to, že si na ambasádě půjčoval gramodesky a knihy. Z vězení vyšel v roce 1985 jako zcela zničený člověk a na následky věznění o několik let později zemřel.
Ignorování lustračního zákona
V říjnu 1991 vstoupil v platnost tzv. „Velký lustrační zákon“ (č. 451/1991 Sb.), který stanovuje podmínky pro výkon funkcí ve státní správě a tajných službách. V § 2 se uvádí, že podmínkou je nebýt mezi 25. únorem 1948 a 17. listopadem 1989 příslušníkem SNB zařazeným ve složce Státní bezpečnosti.
Je naprosto evidentní, že Jan Pavlíček byl kádrovým příslušníkem StB a jeho jmenování do funkcí v rámci BIS bylo v rozporu s lustračním zákonem. Člověk by očekával, že pokud už BIS zákon porušuje, nebude na to veřejně upozorňovat. Ředitel Michal Koudelka však jde dál a pro bývalého „estébáčka“ žádá před odchodem do důchodu „generálskou frčku“.
Pokud životopis Jana Pavlíčka skutečně obsahuje legendu o „boji proti drogám“ a „převelení“ pod StB, nezbývá než konstatovat, že ředitel BIS prezidenta republiky obelhal a ten má na základě falešného životopisu udělit bývalému estébákovi generálskou hodnost.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
