KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | Unie státních zástupců (USZ) si tento týden na sněmu zvolila staronové vedení. Jejím prezidentem zůstal Tomáš Foldyna, prvním viceprezidentem a mluvčím Adam Borgula, řadovým viceprezidentem Pavel Raček. Klíčoví spojenci Bradáčové však získali nečekaně malou podporu a volbu prvního zástupce Foldyny provázelo i nezvyklé drama.
Měla to být aklamační selanka, na které se potvrdí, že Unie státních zástupců (USZ), zájmový spolek sdružující několik stovek českých veřejných žalobců, je stále fanklubem nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové, své jediné čestné prezidentky. Místo toho se ale dvoudenní volební sněm v Kutné Hoře tomuto scénáři trochu vymknul.
O něčem neobvyklém už svědčí to, že o 13 míst ve výkonném výboru Unie projevilo zájem jen 11 kandidátů. Bradáčová totiž učinila z Unie v době, kdy jí šéfovala, mocenský nástroj, díky kterému nastartovala svoji cestu vzhůru.
Členové Unie tak měli nepsané přednostní právo na kariéru v soustavě, když se nejvyšším státním zástupcem stal Pavel Zeman a Bradáčová pražskou vrchní státní zástupkyní. O zájemce o místo ve vedení tohoto „klubu výjimečných“ tak nebyla nouze.
Proti vůli Bradáčové
Postupem času se ale zájmy Unie a Lenky Bradáčové coby vysoké funkcionářky státního zastupitelství začaly rozcházet. A názory některých členů vedení Unie v době, kdy jí šéfoval Jan Lata a Ondřej Šťastný, byly dokonce v rozporu s tím, co si přála Bradáčová. Nevraživost dostoupila vrcholu, když o funkci nejvyššího státního zástupce usiloval po odchodu Pavla Zemana Adam Bašný, a to s tichou podporou tehdejšího vedení Unie. Věc, kterou Bradáčová považovala za zradu.
Bradáčová a její stoupenci se proto v následujících volbách vedení postarali o to, aby v něm měli většinu a tento trend relativní nezávislosti Unie zvrátili. Místo agilního a ambicemi „nadupaného“ Ondřeje Šťastného se tak prezidentem stal bodrý a konsensuální břeclavský státní zástupce Tomáš Foldyna, jeho zástupcem pak pravá ruka Bradáčové na pražském vrchním státním zastupitelství v Praze Adam Borgula.
Mělo to i konkrétní dopady na jednotlivé kariéry „rebelů“: při výběru nových ústavních soudců kandidáti státního zastupitelství – Petra Vítková či Jan Lata – neuspěli. „Jejich“ Unie za ně nijak nelobbovala, ba naopak. Nové vedení Unie také utlumilo jakoukoliv kritiku funkcionářů státního zastupitelství, ačkoliv to dříve bylo jedním ze základních prvků její činnosti. Ze spolku se tak stal opět spíše fanklub Lenky Bradáčové.
Opozice zvedá hlavu
Proto je překvapivé, co se tento týden odehrálo na sněmu v Kutné Hoře. Opozice Bradáčové totiž zvedla hlavu, což se projevilo v několika hlasováních.
Dva jí blízcí muži, Adam Borgula a Jakub Sivák, získali nejnižší počet hlasů při volbě výkonného výboru. Sivák, který nyní působí v Bradáčové elitním týmu MANA dokonce do výkonného výboru prošel pouze o jediný hlas.
Maximální počet hlasů naopak získal Michal Basík, kterého Bradáčová sesadila z ředitelské funkce na Nejvyšším státním zastupitelství. Basík se pak po tomto úspěchu rozhodl kandidovat proti Borgulovi na prvního viceprezidenta Unie. A kdyby nezasáhl staronový prezident Tomáš Foldyna, který vyjádřil přání, aby měl v týmu právě Borgulu, možná by Basík i uspěl. Ten se však po tomto projevu rozhodl kandidaturu stáhnout.
Jakkoliv má tedy Unie staronové vedení, jedná se o jeden z prvních projevů revolty uvnitř soustavy. A navíc v organizaci, která měla kdysi sílu přispět k pádu její hlavy. Je to vzkaz, který si rozhodně Lenka Bradáčové vyloží po svém.
