Drahota v Česku: Zapomeňte na Prahu. Za stejný zážitek zaplatíte jinde mnohem méně

Mahlerova 7. symfonie měla premiéru 19. září 1908 v Praze pod taktovkou samotného Gustava Mahlera, rodáka z Kaliště u Humpolce. Dnes symfonici z Chicaga dorazí právě do Prahy, kde ve Smetanově síni Obecního domu odehrají další Mahlerovu symfonii, v pořadí šestou.

Neradujte se ale, protože koncert je zcela vyprodaný, až na jedno místo, které dnes ráno v nabídce na monitoru svítilo – za 4900 korun, tedy za cca 200 euro. Zmizely ale lístky i za 400 euro – Češi jsou evidentně schopni zaplatit za první vystoupení Chicago Symphony Orchestra částku v sousedním Německu nebo Rakousku nevídanou. A to nejen dnes, ale i minule. A pravděpodobně i v budoucnu.

Já jsem ale včerejší koncert v Drážďanech sledoval z místa pod varhany – a to za 39 euro. Nebylo přitom vyprodáno, protože minimálně 20 % z kapacity 1754 sedadel bylo neobsazeno. Ovšem nikoliv proto, že lístky byly podezřele levné nebo proto, že by obyvatelé Drážďan nemilovali klasickou hudbu, ale proto, že v nedaleké Semperově opeře hrál další ze světových symfonických orchestrů – místní Sächsische Staatskapelle Dresden měla na programu svůj letošní desátý koncert.

Někdy se to prostě semele, že se v jednom městě sejdou dva hudební giganti, což může mít vliv na počet prodaných vstupenek a jejich cenu. Není tomu ale tak. Německo je i v oblasti kultury násobně větším trhem, kde vládne větší konkurence. Mnohem nižší ceny za vystoupení špičkových orchestrů než v Praze jsem však na vlastní peněženku poznal a zaplatil i ve Vídni, Budapešti, Varšavě nebo Dánsku.

Dávno jsem přestal řešit, proč tomu tak je, zda pražským organizátorům jde více o kasu než o diváka nebo svou roli hraje jistý kulturní snobismus a potřeba se ukazovat za jakoukoliv cenu nebo menší kapacita sálů (Smetanova síň – 1259 míst).

Když jsem se v jednom podcastu ptal ekonomické novinářky Lenky Zlámalové, proč je velká část zboží levnější v Německu než u nás, odpověděla mi, že ze tří důvodů: větší trh, větší konkurence a především neochota Němců a jiných národů platit přemrštěné částky, a naopak jejich, na rozdíl od Čechů, zvýšená ochota hledat levnější alternativy.

Ten třetí důvod bude možná nejpodstatnější. A je úplně jedno, zda si kupujete porcelánový dřez Blanco Panor nebo lístky na další z proslulých hudební těles – Boston Symphony Orchestra do Lipska. Princip je stejný: sledovat nabídky, porovnávat a nebát se vystrčit hlavu z českého dvorku.

A tak jsem odmítl cenu 14 500 korun za dřez a koupil jej v bavorském pohraničí o 4 tisíce levněji. Stejně tak jsem nebyl smutný, když jsem 14. května, na moje narozeniny neslyšel v rámci Pražského jara dílo Dmitrije Šostakoviče v podání přeslavného Boston Symphony Orchestra v beznadějně vyprodaném pražském Obecním domu, protože mi ceny od 5 do 10 tisíc korun přišly naprosto přestřelené.

Nebyl jsem smutný, protože jsem si pořídil lístky na stejný orchestr, který odehraje několik představení na Šostakovičových slavnostech v Lipsku v následujících dnech.

Do Lipska je to autem dvě a půl hodiny, lístky seženete ještě za 90 euro a je jich (dnes) stále dost. Dirigent Andris Nelson řídí společně Bostonský symfonický orchestr i Gewandhaus orchestr, moderní sál v brutalistním stylu je proslulý svou akustikou. Ostatně celé město je vibrující a stojí za návštěvu.

Nemá cenu plakat nad tím, jak je u nás draho – nejen v obchodech a restauracích, ale už i na koncertech. Stačí provést mentální změnu a vnímat širší středoevropský prostor jako svůj domov. Máme neskutečné štěstí na geografickou polohu a konkrétně v oblasti klasické hudby jsou pro mnoho Čechů Drážďany, Lipsko, Vídeň nebo Mnichov se svými špičkovými orchestry a skvělými festivaly blíž, než je Praha.

Navíc jsou i levnější.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.