Dusno na dozorčí radě Pražských služeb: Vynášení materiálů a pozlátko pirátské transparentnosti

Pod vedením předsedy rady Lukáše Wagenknechta, bývalého senátora a neúspěšného kandidáta na šéfa Pirátů, se z dozorčí rady podle svědků stal prostor, kde se nediskutuje. Naše zdroje tvrdí, že v posledních měsících je na dozorčí radě silně napjatá atmosféra a řada jejích členů čelí zesměšňování, nátlaku a obviňování ze strany Pirátů a jejich spolupracovníků.

„Obecně lze říci, že atmosféra na zasedání Dozorčí rady PSAS je velice napjatá, a to v důsledku chování několika jedinců,“ říká pro INFO.CZ jeden ze členů dozorčí rady Miloslav Jukl. Od dalších zdrojů zaznívá, že na názorové oponenty Pirátů na dozorčí radě je vytvářen nátlak, aby „drželi linii“. 

„Málokdo si dovolí otevřeně mluvit o tom, co se na jednání dozorčí rady opakovaně děje. Atmosféra je velmi napjatá. Piráti, hlavně pan Wagenknecht, se chovají, jako by měli vždy pravdu. Pokud někdo navrhne něco jiného, než odpovídá jejich představě ‚správného řízení společnosti‘, začne dusno,“ říká náš zdroj, který si nepřeje zveřejnit svou identitu.

Nejde jen o dusnou atmosféru. Lukáš Wagenknecht, který se často pasuje do role morální autority, měl podle dokumentů (které má redakce k dispozici) vědomě porušit mlčenlivost a předat interní materiály PSAS externí advokátní kanceláři Mareš Partners, a to bez vědomí ostatních členů rady.

„To, že jménem rady objednal pan Wagenknecht právní posudek bez jakékoli konzultace s námi, považuji za naprosté pošlapání pravidel kolektivního rozhodování. Jeho policejní praktiky budeme navíc financovat nejspíše z rozpočtu společnosti, a tedy z veřejných peněz. O jaké transparentnosti tedy mluvíme? My jsme se o celé věci dozvěděli až dodatečně. Výběr advokátní kanceláře musela být sólo akce pana Wagenknechta, dozorčí rada o ničem takovém vůbec nevěděla,“ doplňuje Jukl.

Podle právníků je přitom poskytování interních dokumentů třetím osobám – byť i právní kanceláři – bez souhlasu statutárního orgánu nebo rady porušením povinnosti mlčenlivosti. Navíc, pokud dotyčný vystupuje jako předseda dozorčí rady, má dvojnásobnou odpovědnost. 

Podle obecných právních zásad je klíčové, aby kontrolní orgány pracovaly jednotně, nikoli na základě individuálních kroků jednotlivců, kteří si vykládají svou roli po svém.

Wagenknecht se sice dlouhodobě veřejně označuje za auditora, na jednáních dozorčí rady vystupuje jako expert, mentoruje ostatní a vyžaduje dodržování „auditorských zásad“. Paradoxně však jeho jméno v databázi České komory auditorů vůbec nefiguruje – a to dokonce ani mezi bývalými členy.

V České republice je bohužel velmi rozšířené, že auditem a auditorem se nazývají různé činnosti a osoby, které nemají licenci Komory auditorů a nepodléhají tedy regulaci, dohledu a nepracují na základě auditorských standardů. Proto se jako audit a auditoři označuji například personální audit, energetický audit a ve své podstatě se termín „audit" používá jako lépe znějící slovo pro termín následná „kontrola“ apod.

Odborná veřejnost by se vždy měla zajímat o to, zda se při použití termínů „audit“, resp. „auditor“ jedná skutečně o auditora majícího licenci Komory auditorů a vykonávajícího tedy svou činnost podle pravidel a pod dohledem Komory auditorů. Kdo je auditorem, je možno kdykoliv zjistit online ve veřejném rejstříku auditorů.

Piráti sice před kamerami rádi mluví o maximální transparentnosti, často však zůstává jen u slibů. Příkladem může být jejich slib veřejných kalendářů, kdy si Michaela Krausová – jedna z hlavních tváří pražských Pirátů – do veřejného kalendáře nezapsala klíčové schůzky s kontroverzními aktéry. Když byla usvědčena, pokusila se vše zamést pod koberec výmluvou, že šlo o „osobní setkání“. 

Jaroslav Němec, tehdy její spolustraník, to pro iDnes.cz komentoval slovy: „...pak se dozvíte, že ona sama si schůzky s lobbistou nezapisovala, ani nemá veřejný kalendář, s vysvětlením, že se jednalo o whistlerblowera, a následně pak změní výpověď, že to bylo soukromé setkání. To mi přijde jako velmi špatný vtip.“

Podobných příkladů, kdy slovo transparentnost zůstává jen na papíře, je více. Třeba kolem digitalizace stavebního řízení, a následného odchodu Pirátů z vlády. „Piráti by tehdy museli přiznat, že tři roky lhali a předstírali něco, co neexistovalo, aby jejich náhlé útoky na ODS měly alespoň stopu věrohodnosti,“ komentoval tehdejší situaci můj kolega z časopisu Reflex.

„Dnešní realita v dozorčí radě PSAS ukazuje, že Piráti mohou používat ideály jako zbraň, nikoliv jako princip. Za fasádou transparentnosti se skrývá tvrdé mocenské jádro, které neváhá manipulovat a zastrašovat kohokoli, kdo se odváží nesouhlasit,“ dodává náš zdroj z Pražských služeb.

Ať už jde o porušení mlčenlivosti, autoritativní řízení jednání, nebo veřejné dehonestace kolegů, Wagenknecht a spol. ukazují, že někdy jsou nejhoršími cenzory ti, kdo nejvíc křičí o svobodě.

V případě Pirátů se ale nejedná o ojedinělou kauzu. Velká část pirátských kontroverzí přichází od postav spojených s Janou Komrskovou, respektive s pirátskou buňkou na Praze 10. Krátce po volbách si pro výkon práce radní jako asistenta vybrala svého životního partnera Petra Beneše. Toho chtěla podle některých zdrojů na sílu dotlačit právě do Pražských služeb, a to do ředitelského křesla. 

Beneš byl ale po vlně kritiky a apelu na odvolání z této funkce pouze „přesunut“ o kus vedle na stejnou pozici k jinému z pirátských zastupitelů Prahy. Odtamtud měl vynášet citlivé informace z magistrátu, jak zase informoval server neovlivni.cz. 

Další kolega Komrskové z Prahy 10 Michal Kočí se dříve proslavil krádeží identity zastupitele Prahy 10 Tomáše Peka (TOP 09), aby jeho jménem vytvářel dojem spolupráce s lobbistou, nebo ho přihlašoval do volebních komisí za stranu SPD.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.