GLOSA LADISLAVA NAGYE | Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se po summitu NATO se státníky rozloučil stylově a orientálně. Každému věnoval luxusní revolver s jeho jménem vyrytým na hlavni. A aby nevzniklo nedorozumění, přibalil i ostré náboje.
Byl to krásný dárek. A zároveň jedna z nejlépe provedených politických provokací posledních let.
Pak už mohl jen pobaveně sledovat reakce hostů. Někteří totiž vůbec netušili, co si s revolverem počít. Keir Starmer či německý kancléř zbraně raději ponechali na ambasádách.
A právě v tom možná spočívala ona jízlivá symbolika.
Když totiž někomu v diplomacii darujete revolver, neříkáte mu pouze: podívej se, jak kvalitní zbraně vyrábí náš průmysl. Ve skutečnosti mu pokládáte mnohem nepříjemnější otázku:
Umíš to vůbec použít? Jsi schopen vystřelit? Jsi připraven rozhodnout o válce? A za jaké hodnoty bys byl ochoten takové rozhodnutí učinit?
Není bez zajímavosti, že Erdogan nezvolil pistoli, ale právě revolver. Tedy zbraň, která je odedávna spojena s ruskou ruletou.
Jste ochotni riskovat? Jste připraveni jít do konfliktu s Ruskem, pokud vám protivník jinou možnost nenechá? Nebo budete i nadále věřit, že zvýšené množství summitů, prázdných deklarací, servilních telefonátů a diplomatických nót přesvědčí diktátora Putina, aby se vrátil k mezinárodnímu právu?
Evropa posledních třicet let žila v představě, že válka patří do stejné kategorie jako mor, inkvizice nebo fax. Nepříjemná věc z minulosti, která se už nebude opakovat.
Jenže válka nikam nezmizela.
Byla v Jugoslávii. Byla v Moldavsku. Byla v Čečensku. Byla v Gruzii, Arménii a dnes je na Ukrajině. Dějiny neskončily, jak si myslel Francis Fukuyama. Jen jsme si na chvíli namluvili, že si někam odskočily.
A možná právě proto dnes část evropských elit působí tak bezradně.
Summit NATO totiž občas připomíná setkání lidí, kteří hlasují pro miliardové zbrojní rozpočty, ale při pohledu na skutečný revolver reagují podobně, jako kdyby jim Erdogan daroval živého krokodýla.
Přitom NATO není diskusní kroužek ani mezinárodní terapeutická skupina. Je to vojenská aliance. To znamená společenství států, které musí být připraveno vést válku, aby jí zabránilo. Je to hradba. A za ní stojí hrad. A v tom hradě žijeme my.
Možná právě to chtěl Erdogan svým hostům připomenout. Tady máte revolver. Toto je svět, ve kterém žijete. Co s ním uděláte? Necháte jej na ambasádě? Vystavíte si jej doma jako zajímavou kuriozitu, jak to udělal Andrej Babiš?
Nebo konečně přijmete skutečnost, že svoboda, bezpečnost a mír nejsou přírodní úkazy, ale hodnoty, které je někdo musí být připraven bránit?
Evropané si po desetiletí zvykli žít v představě, že bezpečnost je služba. Něco jako dovoz jídla nebo distribuce elektřiny. Něco, co lze jednoduše zadat Spojeným státům.
Jenže obrana není předplatné.
Skutečná obrana nezačíná výrobou další munice ani nákupem nových tanků. Začíná v okamžiku, kdy si společnost připustí jednoduchou a nepříjemnou pravdu: válka nezmizela a nikdy nezmizí.
Svobodný stát musí být připraven nejen přijmout úder, ale také jej vrátit. Nejen si tuto možnost představovat v akademických debatách či strategických dokumentech, ale být odhodlán ji v krajním případě skutečně uskutečnit.
Právě tato mentální připravenost dnes části Evropy chybí. A možná právě proto působil jeden turecký revolver na některé státníky téměř exoticky. Erdoganův dar totiž nebyl suvenýrem ani reklamou na turecký zbrojní průmysl.
Byl otázkou: Pokud někdo napadne vaši zemi, jste skutečně připraveni vystřelit?
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a naučíte se argumentačně střílet. Díky moc.
