KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Jedním z předvolebních hesel, s nimiž Donald Trump vstupoval do prezidentských voleb v roce 2024, bylo provést zásadní revizi fungování státu, odstranit korupci a nadbytečné lobbisty, seškrtat vládní výdaje a snížit byrokracii. A jak slíbil, tak začal záhy i činit. Jenže ne všechno jde tak hladce, jak si možná myslel.
Donald Trump si ještě před vlastní inaugurací „najal“ podnikatele Elona Muska, kterému nechal zřídit Úřad pro vládní efektivity (tzv. DOGE). A již během prvních 14 dnů v úřadu podepsal Trump podepsal přes 70 exekutivních příkazů, které – mimo jiné – rušily nařízení předchozí administrativy, omezovaly fungování federálních agentur, vyhlašovaly stav nouze na jižní hranici USA, zastavovaly programy přijímání uprchlíků…
Líbivé opatření si mezi MAGA republikány našlo mnohou stoupenců, nicméně nyní se ukazuje, že Trumpova exekutivní smršť neprobíhá tak hladce, jak si její tvůrce představoval. Hlavní překážkou v implementaci vize „světa podle Trumpa“ paradoxně není demokratická opozice v Kongresu, která se dostala do těžké defenzívy. Přinejmenším ve třech případech narazil postup jeho nové vlády u amerického federálního soudu.
Nepochopitelné, neprozíravé, iracionální...
Ten první se odehrál v hlavním městě Washingtonu. Jeho předmětem bylo zpochybnění postupu federálního Úřadu pro řízení a rozpočet (tzv. OMB), který z rozhodnutí prezidenta Trumpa nechal dočasně pozastavit všechny činnosti související s federální finanční pomocí.
Trumpovo jednání bylo motivováno doporučením Elona Muska – ten prezidentovi ukázal, ve kterých rozpočtových položkách by vláda mohla ušetřit. Nicméně tento postup téměř okamžitě vyvolal u široké veřejnosti negativní reakce.
Jednu žalobu na Bílý dům podala skupina neziskových organizací u federálního okresního soudu ve Washingtonu, druhou podala skupina států vedených demokraty na Rhode Islandu. Podle obou skupin by zmražení finančních prostředků mělo na dotčené subjekty a jejich fungování doslova destruktivní dopady.
Washingtonská soudkyně Loren AliKhanová dala kritikům úsporných opatření za pravdu, když souhlasila s vydáním předběžného opatření, kterým Trumpovu blokaci federálních výdajů zastavila. Neziskovým organizacím se podle ní podařilo prokázat, že „zmrazení financování by pro jejich členy mělo ekonomicky katastrofální – a za určitých okolností i fatální – důsledky“.
Své rozhodnutí AliKhanová zdůvodnila tím, že „zmrazení bylo od počátku špatně vymyšlené. Obžalovaní buď chtěli prakticky přes noc pozastavit až 3 biliony dolarů ve federálních výdajích, nebo očekávali, že každá federální agentura přezkoumá všechny své výdaje, půjčky a fondy z hlediska jejich dodržování za méně než čtyřiadvacet hodin.“
AliKhánová si ve svém zdůvodnění nebrala žádné servítky, když Trumpovo rozhodnutí označila za „téměř nepochopitelné, iracionální a neprozíravé“, které by „urychlilo celonárodní krizi“.
Porušení pátého dodatku ústavy
Až nezvykle kritických slov se dostalo administrativě Donalda Trumpa také v soudním sporu, který proběhl státě Washington – ten se týkal prezidentského dekretu pozastavujícího národní program přijímání uprchlíků a jeho financování.
Postup Bílého domu rozporovali jak jednotliví uprchlíci a jejich rodiny, tak i několik humanitárních skupin, včetně Church World Service nebo Lutheran Community Services Northwest.
A federální soudce Jamal Whitehead dal stěžovatelů za pravdu: Ve svém předběžném opatření prohlásil, že ačkoli prezident Spojených států má značný prostor pro pozastavení uprchlíků, jmenovaná pravomoc není neomezená: „Nemohu ignorovat podrobný rámec Kongresu při přijímání uprchlíků a limity, které klade na prezidentovu možnost je pozastavit.“
Soudce Whitehead prohlásil, že pokud by Trumpův dekret byl uveden v platnost, rovnal by se „faktickému zrušení vůle Kongresu při vytváření národního programu přijímání uprchlíků“, protože pravděpodobně porušuje Zákon o uprchlících z roku 1980, Zákon o správním řízení a také Pátý dodatek ústavy o právu na spravedlivý proces.
USAID must go on!
Konečně ve třetím soudním sporu, který pro Donalda Trumpa nedopadl (zatím) dle očekávání, nařídil soud uvolnit stovky miliónů dolarů na americkou zahraniční pomoc. Během jednání, kterému předsedal soudce Amir Ali, zaznělo, že do středečního večera musí být vládním dodavatelům a neziskovým organizacím vyplaceny všechny peníze.
Tento případ má poněkud delší historii. Soudce Ali nařídil Trumpovým úředníkům, aby obnovili přísun prostředků už 13. února. Jenže jak se ukázalo, že Trumpova vláda neposkytla žádné důkazy, že se tak skutečně stalo – právní zástupce ministerstva spravedlnosti během slyšení nebyl schopen odpovědět, zda byly peníze uvolněny.
Žalující straně, která zastupovala různé aktéry, od programů pro distribuci potravin až po investigativní novináře, vyšel soudce Ali vstříc, když uznal, že zastavení financování způsobilo nenapravitelné škody, v důsledku kterých muselo dojít k propouštění zaměstnanců nebo zastavování projektů.
Nicméně nepřistoupil na žádost poškozených, aby byla Trumpova administrativa obviněna z pohrdání soudem za údajné nedodržování předpisů. Žalované strany, USAID a ministerstvo zahraničí, se proti tomuto příkazu odvolaly k americkému odvolacímu soudu, tudíž tento případ ještě bude mít „dohru“.
Ať už případ dopadne jakkoli, ukazuje se, že Donald Trump, který je často obviňován z postupné destrukce americké demokracie, nemá ještě celý politický systém USA pod plnou kontrolou. Přinejmenším ne tak, jak by si přál.
Zdá se totiž, že systém „brzd a protivah“, kterými se tvůrci americké Ústavy snažili rozdělit moc tak, aby ji jeden diktátor nemohl uzurpovat veškerou moc pro sebe, zatím stále funguje.
