Ruský trik u Pokrovska mohl nahrát na smeč Putinovi. Azov z něj udělal past

V posledních dnech upoutal pozornost výběžek na mapách severně od Pokrovska, připomínající „králičí ucho“. Ještě na začátku srpna byla oblast pevně pod ukrajinskou kontrolou.

K výraznějším změnám došlo 9. srpna a následně mezi 12. a 14. srpnem, kdy mapa DeepState zaznamenala postup ruských sil směrem k  severu.

Pohled na satelitní záběry naznačuje, že změna na mapě pokrývá poměrně rozsáhlé území. Realita v terénu je však složitější. Kromě záběrů zajatců zatím neexistují nezávislé vizuální důkazy, ale čísla ukazují, že šlo o poměrně intenzivní operaci.

Podle dostupných informací se ale nejedná o souvislý masivní průlom těžké techniky, ale o sérii průniků malých pěších skupin.

Ty se pohybují v počtech od jednoho do čtyř vojáků, rychle pronikají přes slabší úseky obrany a obsazují vhodné pozice – někdy i v předem vybudovaných ukrajinských opevněních, určených k obraně při případném ústupu.

Inovativní způsob boje Rusů spočívá v tom, že místo masivních tankových útoků a mechanizovaných kolon, které v minulosti často končily v ukrajinských minových polích a pod neustálým dohledem dronů, ruská armáda stále častěji sází na malá, pohyblivá a těžko zachytitelná pěchotní komanda.

Tato infiltrační družstva mají jediný úkol – najít slabé místo v obranné linii, nepozorovaně jím proniknout a obejít pevné body odporu. Když se jim to podaří, rychle obsadí úsek území, opevní se a přivolají posily. Tak vznikají malé, ale strategicky významné klíny hluboko v ukrajinském zázemí. Tam mohou ohrozit zásobovací trasy, logistická centra a vnést chaos do obrany.

Pro ukrajinské velení to znamená nepříjemné dilema – stáhnout síly z jiných míst a zacelit průlom, nebo riskovat, že se z malé infiltrace stane hrozba obklíčení.

Když se na mapách objevilo „králičí ucho“ severně od Pokrovska, velení se rozhodlo neponechat nic náhodě. Do oblasti poslalo jednotky rychlé reakce, včetně příslušníků 1. sboru Národní gardy – brigády Azov. Jejich úkol byl jasný: najít, kde se ruské infiltrační skupiny schovávají, a zlikvidovat je dřív, než stihnou přivolat posily nebo se opevnit.

Azov v oficiálním hlášení uvedl, že v oblasti, kterou měli na starost, bylo zabito 151 ruských vojáků, přes 70 dalších utrpělo zranění a osm jich padlo do zajetí.

Nasazení brigády Azov v okolí Pokrovska nebylo jen o „ucpání díry“ na mapě. Šlo o cílenou akci proti specifickému typu nepřítele – malým, rychlým skupinám, které se snaží proniknout hluboko do týlu. Tyhle jednotky se obvykle pohybují v počtech do čtyř vojáků, nevozí si těžkou techniku a spoléhají na moment překvapení.

Azov má pro podobné situace několik osvědčených postupů. Prvním je rychlé vytvoření „lovné zóny“ – tedy uzavření prostoru, kde se infiltrační skupiny pravděpodobně nacházejí, a jeho systematické prohledávání. To zahrnuje využití dronů k vyhledání tepelných stop, pohybu vozidel nebo kouře z ohnišť, a následně nasazení malých mobilních týmů, které provedou přímý útok.

Vzhledem k tomu, že infiltrační skupiny se často skrývají v budovách, lesních pásech nebo dokonce v bývalých ukrajinských opevněních, je klíčové jejich přesné zaměření. Azov využívá FPV drony jak k průzkumu, tak k okamžitému útoku – v ideálním případě dřív, než má protivník šanci opustit úkryt nebo si přivolat podporu.

Drony také pomáhají odhalit improvizované zásobovací body. Jak vyplývá z pozorování v oblasti Pokrovska, Rusové některé skupiny zásobovali pomocí jednorázových dronů, které dopravily vodu nebo munici. Odhalením těchto bodů se infiltrační skupina rychle ocitá bez prostředků k delšímu přežití.

Někteří příslušníci Azovu naznačili, že mediální hysterie kolem „průlomu“ byla větší než skutečné obavy v armádě. Tyhle infiltrace se prý občas stanou a mají na ně připravené postupy.

Analytik Clement Molen ale varuje před zlehčováním: „Příjezd posil, včetně těch z prvního sboru Azovu, umožnil zadržet ruskou infiltraci. Ukázalo se, že byla významnější, než se očekávalo, což odporuje snahám některých ji zlehčit, zejména kvůli nedostatku vizuálních důkazů.“

Podle něj mohlo být zabito nebo zraněno až 200 ruských vojáků, což už není úplně drobná akce.

Přestože ruská infiltrace přinesla v některých sektorech viditelný posun, zatím jde o pomalý a nákladný způsob boje, který nevede k rychlým vítězstvím.

V nejbližší době se očekávají tvrdé boje o opevnění, která Rusové obsadili. Přesun větších jednotek je risk, především kvůli dronům a dělostřelectvu. Výsledek závisí na tom, zda Ukrajina rychle vyčistí šedou zónu, nebo se Rusům podaří svoje pozice udržet a posílit.

Fronta se tak mění v test vytrvalosti. Rusko hledá skuliny, Ukrajina je zaceluje. Každý metr získaný, či ztracený je výsledkem vyčerpávající hry nervů a v takových situacích rychlost ustupuje trpělivým přípravám.

Akce tohoto typu ale mají i politický efekt – doma se prezentují jako územní zisky, v zahraničí jako důkaz, že Rusko „postupuje“. A to může hrát roli i v diplomatických jednáních.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.