Informační past u Pokrovska? Rusové mlčí o svém největším postupu za poslední měsíce

Podle dat z projektu DeepState se ruským jednotkám podařilo během jediného týdne postoupit na severním úseku fronty u Pokrovska téměř o dvanáct kilometrů. V jednom dni přitom získaly kontrolu nad pěti kilometry území – tempo, které jsme na žádném jiném místě fronty v posledních měsících neviděli.

Tento směr postupu byl pro většinu analytiků překvapivý. Očekávalo se, že se Rusko pokusí o jižní manévr směřující k obklíčení Pokrovska, nikoliv o průlom na sever. Pokud se posun potvrdí, vytvoří se mezi Pokrovskem a Kosťantynivkou prostor, kde by mohl vzniknout nový operační klín.

Ještě zvláštnější je informační stránka věci. Za normálních okolností ruské kanály okamžitě oslavují každý postup, zatímco ukrajinská strana čeká s přiznáním ztrát až na jejich potvrzení.

Tentokrát ale první informovala právě Ukrajina – a to o významném územním ústupu. Naopak více řekněme proruské mapy, včetně Suriyak, zůstávají beze změny, přestože právě Suriyak běžně uznává ruské zisky už jen na základě fotografie vojáka s vlajkou. Rozpor mezi mapováním DeepState a Suriyak tak zůstává nevysvětlený.

Součástí aktuální situace je i méně viditelná, ale pro obránce nepříjemná hrozba – malé ruské sabotážní skupiny. Podle analýzy projektu DeepState operovalo u Pokrovska až 150 vojáků rozdělených do tří týmů po padesáti lidech.

Jejich postup byl pomalý a skrytý: v průměru 600 metrů denně, s maskovacími plášti a improvizovanými přístřešky využívajícími terénní nerovnosti. Zásobování sabotérům zajišťovaly drony – potraviny, voda i komunikace, to vše padalo v noci z nebe. 

Cílem bylo proniknout do obytných oblastí Pokrovska, vytvořit paniku a vynutit ústup ukrajinských jednotek. Taktická logika této metody je zřejmá – obejít hlavní obranné linie bez nasazení těžké techniky a vyvolat chaos v týlu. 

V praxi se však ukázalo, že v prostoru s intenzivním dronovým dohledem obránce je takový postup extrémně riskantní. Přibližně 120 ze 150 mužů bylo zabito, část se vzdala.

Ukrajinská armáda na tuto hrozbu reagovala nasazením speciálních „loveckých“ týmů, jejichž úkolem je malé skupiny vyhledávat a likvidovat dříve, než stihnou přivolat posily. Ukrajinským speciálním jednotkám se to podle všeho daří, ale nápor je velký.

Zatímco u Pokrovska se ruský postup jeví jako koordinovaný a rychlý, situace u Kupjansku ukazuje jiný obrázek. Ruské zdroje tam sice krátce tvrdily, že obsadily vesnici na západním křídle postupu, ale následně tyto informace stáhly.

Naopak u Lymanu se rozběhla série útoků s využitím motorek a čtyřkolek. Tento způsob přesunu má snižovat riziko ztrát drahé techniky a umožnit rychlejší přesun malých skupin přes úzké průchody v terénu – z jihu lesními úseky, ze severu přes území s vodními překážkami.

Motorky a čtyřkolky zmenšují profil jednotky a mohou projít pod radarovou i vizuální detekcí. Zároveň je ale snadné tuto mobilitu narušit – ukrajinská obrana používá „caltraps“ (ocelové hřeby) na přístupových cestách. 

Po ztrátě mobility jsou útočníci odkázáni na pěší přesun, což v kombinaci s dronovým dohledem znamená rychlé odhalení a eliminaci.

Rychlý posun ruských jednotek u Pokrovska přichází v době, kdy se stále častěji objevují výzvy k ukončení bojů za každou cenu. Americký viceprezident J. D. Vance i Donald Trump v posledních dnech opakovaně mluvili o potřebě „stop the killings“ – zastavit zabíjení.

Pokud ruské tempo postupu, jako je těch pět kilometrů za jediný den, bude pokračovat, narativ o „záchraně životů“ se snadno propojí s pragmatickým kalkulem: proč riskovat další ztráty, když lze konflikt zastavit vyjednáváním.

Pro Moskvu by takové vnímání situace bylo výhodné – každý kilometr získaný v terénu se promítá i na diplomatické mapě, kde se vojenské úspěchy mění v argumenty u jednacího stolu. 

Pro Kyjev naopak znamená, že každé zpomalení ruského postupu má nejen vojenský, ale i politický význam a musí na něj alokovat další zdroje.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.