KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Že Vladimir Putin není zrovna fanouškem nezřízeného pití, se už tak nějak obecně ví. Od počátku své vlády se distancoval od svého předchůdce Borise Jelcina, naopak dával na odiv svou sílu a zdraví. Sám mluví o tom, že alkohol prakticky nepije, rozhodně pak ne ten tvrdý. Tento kýžený trend – omezit ruskou spotřebu lihovin a ideálně alkoholu vůbec – prosazoval od počátku své vlády. Do pandemie covidu se mu to i relativně dařilo. Jak to s ruským alkoholismem vypadá dnes? A jak ho chtějí zdejší vládní představitelé řešit?
Současné tažení ruské vlády proti alkoholu vychází z programu vyhlášeného na konci loňského roku. Kromě jiného je cílem zvýšit průměrný věk dožití v Rusku, který u mužů dosahuje jen 68 let. Příčinou je právě spotřeba alkoholu.
Do
roku 2030 se má snížit spotřeba alkoholu v Rusku přesně o
11 %. Rusko se v posledních letech chlubilo poklesem spotřeby
na
8,21 litru čistého alkoholu na
osobu v roce 2023. Nicméně
v roce 2024 došlo k navýšení na 8,41 litru. Hlavním
důvodem pro růst v poslední době pak byla zvýšená
spotřeba tvrdého alkoholu –
tedy trend přesně opačný, než
se ruský prezident snažil od začátku prosazovat.
Jako hlavní důvod negativního trendu jsou zmiňovány pandemie
covidu
a válka proti Ukrajině.
Zákruty statistiky
I pokud pomineme tradiční kouzla ruské statistiky, která jsme viděli třeba v době covidové pandemie, vyhodnocení úspěšnosti tažení proti alkoholu není a nebude zrovna jednoduché. Jako u všech podobných ukazatelů je ale nutné mít na paměti, že čísla táhnou dolů severokavkazské republiky (Čečensko deklaruje 0,13), zatímco rekordman – Něnecký autonomní okruh – uvádí spotřebu 19 litrů čistého alkoholu ročně.
Problémem spotřeby alkoholu pak není jen samotné množství, ale i to, že nadměrné požívání alkoholu je příčinou dvaceti procent příčin úmrtí v Rusku, což je daleko více, než mají země s vyšší spotřebou. Vyšší číslo vykazuje už jen Bělorusko. Navíc je nutné vzít do úvahy, že část úmrtí se skrývá pod různými dalšími příčinami, jako jsou nemoci jater či ledvin. A s alkoholem jsou spojená i násilná úmrtí, která se však často dostávají do jiných částí statistik.
Nebezpečné související efekty
V minulosti se ale také ukázalo, že boj proti alkoholu může mít přesně opačný efekt. Gorbačovovo tažení proti alkoholu, které přes počáteční úspěch skončilo katastrofou, jak z hlediska výpadku příjmů státního rozpočtu, tak i postupným nahrazováním státem garantovaného alkoholu samohonkou s širokým rozpětím kvality a tedy i nebezpečnosti, slouží jako varování. Gorbačov navíc přispěl k národnostním třenicím, kdy vytrhání vinic v Moldavsku či Gruzii, kde je víno součástí národní kultury, prohloubilo negativní sentimenty vůči Moskvě.
Opatření jako omezení prodejů alkoholu se chopil v tomto směru velmi aktivní gubernátor Vologodské oblasti Georgij Filimonov, známý kromě jiného i snahou postavit památník Josifu Stalinovi. Filimonov už v minulosti silně omezil prodeje alkoholu v oblasti. Dá se tak koupit jen ve všední dny, dvě hodin denně.
Kritiku, že takové opatření povede k pálení samohonky, odmítal jako nepodloženou a spíše jako boj alkoholové lobby. Podle Filimonova se za půl roku snížily prodeje alkoholu o 39 procent, zločinnost o 31 procent a počet úmrtí v regionu dvakrát.
Není ale jasné, z jakých zdrojů přesně Filimonov vychází. Podle listu Kommersant jen došlo k tomu, že se prodej alkoholu přesunul z oficiálního prodeje do neoficiálního a prodej zajišťují třeba místní taxíkáři.
Do boje proti alkoholu promlouvají i konkurenční boje a zájmy jednotlivých skupin. Filimonov například odebral licenci na prodej alkoholu firmě Červené a bílé, jednomu z velkých obchodníků s alkoholem. Když si následně firma stěžovala, odkázal ji na prodej chleba. Konflikt není ještě ani zdaleka ukončený, firma se o licenci hodlá soudit. Firma přitom argumentuje poměrně logicky – tím, že v jiných obchodních sítích, jako je Magnit, se alkohol prodává zcela běžně.
Filimonova iniciativa přesto získala ohlas i v jiných regionech včetně například Moskevské oblasti, Čeljabinské, Sverdlovské, Samarské oblasti a Burjatska. V současné době se tak projednávají nejen návrhy na omezení prodejní doby alkoholu, ale i na zákaz prodeje alkoholu ve vnitroblocích. Dá se očekávat, že se iniciativa rozšíří i do dalších oblastí.
Jednoduché řešení složitého problému neexistuje
Protialkoholní tažení v současném Rusku v něčem Gorbačovovu kampaň připomíná. Jedná se o pokus ve stylu sovětského aparátčíka razantně a jednoduše vyřešit něco, co vyžaduje spíše dlouhodobý přístup. Podobné problémy si ale, zdá se, Putinova administrativa uvědomuje. Ostatně kritika Filimonovova přístupu se už objevuje například i v ruské Dumě.
Putin nedávno podepsal výnos, který významně snižuje spotřební daň z prodeje alkoholu. Cílem není nic jiného než omezit výrobu alkoholu doma. Není úplně jasné, zda jde o reakci na trend růstu pálení samohonky nebo o preventivní opatření. Ale až příliš to připomíná Andropovovu strategii s prodejem levné vodky.
V tuto chvíli je samozřejmě nejasné, jak celá iniciativa dopadne. Rusko je v jiné situaci, než byl pozdní Sovětský svaz, proto je nutné být s jakýmikoli paralelami obezřetní. Význam alkoholu v současném Rusku výrazně upadl, omezení jeho přístupnosti nemusí mít stejné efekty jako za Gorbačova.
Nicméně sama protialkoholní iniciativa ukazuje na systém řízení v Rusku, ve kterém často nejde o nařízení shora, ale o místní iniciativy, které soupeří o zájem ze strany Kremlu. To dělá celý systém daleko flexibilnějším, než by se mohlo zvnějšku zdát.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.