KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Minulý týden proběhla médii roztržka mezi ministrem Mikulášem Bekem a karlovarskou hejtmankou Janou Mračkovou Wildumetzovou. Ta ministra nařkla z toho, že porušil slib, změnil názor a ustoupil od podpory zřízení nové vysoké školy v Karlovarském kraji. Ministr kontroval, že kraj nerespektoval doporučení ministerstva a podal návrh, který má údajně legislativní chyby. Namísto toho ministerstvo navrhlo rozšíření Západočeské univerzity.
Bez ohledu na to, zda a jaké chyby návrh hejtmanky má, je doporučení ministerstva rozumné. Západočeská univerzita má v kraji již několik svých pracovišť, takže další rozšíření dává smysl z hlediska ekonomiky provozu i kvality výuky.
Co se totiž ušetří na další administrativě, lze použít právě na výuku. A jelikož české vysoké školství penězi zrovna neoplývá, je třeba vítat každé efektivní řešení.
Právě efektivita je často zmiňována jako klíč k lepší situaci ve vysokém školství: to ve většině případů trápí právě nízké platy, kvůli nimž je často obtížné shánět kvalifikované pedagogy, kteří by se výuce věnovali se skutečným nasazením – a to jak v oborech akademických, tak prakticky orientovaných.
Diskuse o tom, zda má v Karlovarském kraji být nová veřejná vysoká škola, se často odvolávala na argument, že tento kraj jako jediný svou vysokou školu nemá.
Premisa, že každý kraj má mít svou veřejnou vysokou školu, je však lichá. Existence vysoké školy v kraji přece není statusová záležitost. Zrovna Karlovarský kraj, který je populačně poloviční oproti většině jiných krajů, je dobrým příkladem, na němž si toto lze uvědomit.
Ostatně podobná diskuse probíhá i ve zdravotnictví: zjišťujeme, že s lepší infrastrukturou už není nutné, aby každé větší město mělo svou plnohodnotnou nemocnici. Že na některé neakutní zákroky se dá prostě dojet. Je to levnější a nakonec lepší i pro pacienta, protože se mu dostane kvalifikovanější péče.
V diskusích o vysokém školství často slýcháme, že platí daň za živelné vznikání vysokých škol v devadesátých letech, které zcela postrádalo nějaké strategické plánování.
Vzdělávání je samozřejmě třeba podporovat – jenže o vzdělanosti a kvalifikaci obyvatelstva nevypovídá jen pouhý počet škol, ale jejich kvalita.
V Česku máme téměř šedesát vysokých škol (26 veřejných, 32 soukromých). Sousední Bavorsko jich má něco přes čtyřicet a rozhodně se nedá říct, že by na tom vzdělanostně bylo hůř.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
