Nikde není psáno? Ale je! Miloš Zeman radí vládě nerespektovat ústavu

Myslíte, že (stejně jako někteří mí drazí kolegové v redakci INFO, pozn. ed.) řeči starého muže nemají žádnou váhu? Zvlášť když říká něco tak nemyslitelného? Chyba lávky. Za prvé má stále velký vliv na voliče této vlády a za druhé, než on sám provedl ústavní puč, také si všichni mysleli, že je to nemožné. Leč stalo se. A Babiš možná zatím nemá odvahu vzepřít se autoritě konstituční stolice, ale pomýšlí na to zcela jistě…

Příklady táhnou. Miloš Zeman dal všem autoritářům návod, jak maximalizovat svou moc nad meze dané ústavou. Tu si vyložil tak, že hlava státu má výsostné právo odvolávat a jmenovat vládu dle své libovůle. A svou představu při první možné příležitosti realizoval. Dosadil vlastní kabinet a držel ho u moci až do voleb, i když nezískal důvěru. Tím negoval výsledek voleb.

Co stačilo tehdejšímu prezidentovi, aby porazil ústavní systém na hlavu? Vlastně málo. Nejmenoval premiérem zástupce většiny, a když „jeho“ vláda (dle očekávání) neprošla hlasováním o důvěře, prohlásil, že svůj druhý pokus už nevyužije do konce volebního období. Takže si ho poslanci raději sami zkrátili. Ani sociální demokraté, jichž býval Zeman předsedou, nebyli srozuměni s tím, že rok a půl bude řídit zemi kabinet bez jakéhokoli mandátu.

Zde vidíme, jak těžko se brání tomu, když vysoký představitel státu zneužije svou funkci, a jak křehký ve skutečnosti je demokratický právní stát. Funguje totiž jen tehdy, pokud všichni dodržují pravidla. Nyní Miloš Zeman vyzývá Andreje Babiše, aby je rovněž porušil a ignoroval rozhodnutí ústavního soudu. Co by se stalo, kdyby ho poslechl? Možná dokonce ještě něco horšího než tehdy.

„Prezidentovláda“ Jiřího Rusnoka byla z hlediska demokracie nelegitimní, ale sama se řídila platnými zákony. Zeman upřel tehdejší majoritě právo sestavit kabinet, ale občané tím v zásadě nebyli zkráceni na svých svobodách (tedy s výjimkou volebního práva). Kdyby Babiš odmítl uposlechnout verdiktu ústavního soudu, zpochybnil by tím Řád ještě daleko nebezpečnějším způsobem, protože by tím vzal lidem jistotu, že jsou pod soudní ochranou.

Můžete se nakonec obejít bez demokracie, ale ne bez elementárních záruk vašeho bezpečí a vaší svobody. Tyto hodnoty přitom nejsou odvozeny od hlasování, ale od fungování nezávislé justice. Bez ní jste vydáni na milost a nemilost vládě, ať už ta má jakýkoli mandát. Popřít autoritu soudu znamená vystavit občany hrozbě chaosu, anarchie a bezpráví. Proto nelze Zemanovu výzvu brát na lehkou váhu. Zvláště když sám ukázal disrespekt k ústavě.

Všichni si ještě pamatujeme, že právě soudci zrušili řadu covidových opatření, protože podle nich porušovala lidská práva. Tehdy se jim kabinet ANO a ČSSD podřídil. Co kdyby to odmítl? Lidé by pak neměli nikde dovolání a zastání. Tomu se říká totální rozklad státu, který by přestal plnit své základní funkce. Možné by bylo takřka cokoli.

Uvažujme v Zemanově logice dál. Co kdyby úplně analogicky občané přestali respektovat rozhodnutí vlády? Nebo by stačilo, aby ji začali bojkotovat vlastní úředníci a neudělala by vůbec nic. Veškerá moc je nakonec jen na papíře a lze ji vykonávat pouze tehdy, pokud všichni uznávají, že ji máte. Jakmile řeknete, že pro vás neplatí „co je psáno, to je dáno“, jakmile vytáhnete z ústavního systému jeden úhelný kámen, snadno se může zhroutit celá stavba.

V takovém případě by se dal pořádek obnovit pouze silou, jako ve starých dobách. Tohle Miloš Zeman chce? Chce to Andrej Babiš? A hlavně, chceme to my občané? Podle čl. 23 Listiny máme „právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny“.

Tohle je samozřejmě úplně krajní možnost. Nicméně je jisté, že ignorováním verdiktu konstituční stolice by kabinet přinejmenším hodně vážně zasáhl do činnosti ústavních orgánů i do možnosti účinně použít zákonné prostředky. Jak strašlivé dopady… Přitom ústavní soud vládě nic moc neudělal. Jen jí nařídil, aby uznávala kompetence prezidenta.

V roce 2009 konstituční stolice zrušila předčasně volby, dramaticky tím změnila běh politiky a na rozdíl od současného sporu panovaly vážné pochybnosti, zda tím nepřekročila své pravomoci. Přesto Mirka Topolánka ani na vteřinu nenapadlo, že by se jejím rozhodnutím neřídil. Proč? Prostě proto, že respektoval pravidla.

Tohle je důležité. Nejde o osoby a jejich vztahy. Instituce státu musejí fungovat neutrálně, na základě univerzálních pravidel, která nelze měnit jakkoli velkou většinou a jež vládnou všem lidem bez rozdílu. Nedovolme už nikdy nikomu, aby se pyšně stavěl nad ně. Nebo riskujeme katastrofu.

Svoboda je vždy jen krůček od zániku. Stačí, když ji na chvíli přestaneme bránit.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy - Martin Schmarcz má totiž jako jeden z posledních stále energii psát Pravdu, která se dnes může mylně jevit jako banální. Díky!