Zatímco Donald Trump v Kongresu básnil o „zlaté éře“, čísla ukazují tvrdou realitu: Amerika žije na dluh a obchodní války se jí vymykají z rukou. Největší šok ale přichází z Evropy, kde Nizozemsko testuje daňový experiment, který může vymazat střední třídu investorů. Lenka Zlámalová a Jaroslav Dědič v otevřeném rozhovoru mapují nový svět, kde se stará pravidla hroutí – od Washingtonu přes Ottawu až po Berlín a Brusel.
Co se dozvíte
Trumpova iluze: Růst HDP USA je tažen dluhem a panickým předzásobením, nikoliv reálnou prosperitou.
Kanada kouše: Premiér Mark Carney využil Trumpovy chyby a přesměrovává klíčové suroviny do Číny a Evropy.
Právní chaos: Americké firmy žalují vlastní vládu kvůli clům – a zastupuje je syn Trumpova ministra obchodu.
Daňová noční můra: Nizozemsko zavádí zdanění nerealizovaných zisků. Pokud vaše akcie vyrostou, zaplatíte daň, i když nemáte hotovost.
Exodus bohatých: Z Kalifornie i Evropy prchají investoři do jurisdikcí, které je nechtějí „vykostit“ (Švýcarsko, Itálie).
Německý pád: Kancléř Merz v Číně hasí požár v průmyslu, zatímco doma krachují technologické firmy.
Konec zeleného snu: Systém emisních povolenek se hroutí pod tíhou reality a politických zásahů.
Jaroslav Dědič: Ekonomika nás neustále zásobuje novými šoky. Donald Trump ve zprávě o stavu unie prohlásil, že ekonomika burácí a všechno jede. Čekali jsme spíš detaily k celní politice, ale on nás předběhl s tímto optimismem. Jak to čteš ty?
Lenka Zlámalová: Jako PR, které naráží na tvrdá data. Trump mluví o „Golden Age“, o zlatém věku, jaký Amerika nezažila. Slibuje, že je a bude lépe a lépe. Realita? Růst 1,4 procenta. To není žádné burácení, to je klusání na místě.
JD: Abychom byli féroví, v roce 2025 tam byl růst kolem čtyř procent, ale ten poslední kvartál byl studená sprcha.
LZ: Přesně tak. A když to přepočteš na celý rok, jseš na 1,8 procenta. Pro srovnání – česká ekonomika teď roste o 2,8 procenta. Takže rosteme rychleji než „zlatá“ Amerika.
Ten loňský skok byl navíc umělý – firmy se masivně předzásobily, protože se bály cel. Teď sklady přetékají a růst padá. Trump chtěl snížit obchodní deficit, to byl jeho svatý grál. Výsledek? Deficit se nezmenšil. Dovoz do USA roste, vývoz amerických firem stagnuje.
JD: A ta slibovaná reindustrializace?
LZ: Kde nic, tu nic. Investice sice přitekly – Tchaj-wan, Japonsko..., – ale postavily se továrny plné robotů. Pracovní místa v průmyslu nevznikají. Pokud někde zaměstnanost roste, jsou to státem placené sociální služby a zdravotnictví. To není ten produktivní kapitalismus, o kterém Trump básnil. K tomu si přičti rostoucí rozpočtový deficit a prodražující se dluhovou službu.
JD: To zní jako recept na ohrožení dolaru.
LZ: Přesně tam to směřuje. Země BRICS a další hráči „cítí krev“. Vidí, že dolar jako rezervní měna v tomto chaosu není bezpečný přístav. Proto ten masivní útěk ke zlatu a komoditám. Investoři prostě nevěří, že tenhle „zlatý věk“ je udržitelný.
Právní bitva o cla: Syn ministra žaluje otcovu vládu
JD: Pojďme k té celní šarádě. Nejvyšší soud část cel zrušil, Trump kontroval novými na 150 dní. Je v tom absolutní chaos, firmy neví, co bude zítra.
LZ: A bude to ještě horší. Nejvyšší soud jasně řekl: Prezident si nemůže hrát na císaře a zavádět daně bez Kongresu. Trump to obešel přes zákon o národní bezpečnosti, teď zkouší jinou kličku. Ale ekonomiku neničí ani tak ta cla samotná, jako ta totální nepředvídatelnost.
JD: FedEx už podal žalobu, chce vrátit peníze.
LZ: To je na tom to nejzábavnější. Víš, kdo ty žalující firmy zastupuje? Firma Cantor Fitzgerald, konkrétně syn Howarda Lutnicka – což je Trumpův ministr obchodu a architekt těch cel! To je bizarní střet zájmů, který je možný snad jen v dnešní Americe. Je to pojistka systému: byznys se brání proti politické svévoli, a to i zevnitř rodin těch, kdo tu svévoli páchají.
JD: Trump v projevu mluvil o nahrazení daně z příjmu cly.
LZ: Což je teď úplně mimo mísu, když ta cla musí vracet. Je to čistý populismus, který nemá ekonomický základ.
Kanada vrací úder: Msta za hokej a suroviny pro Čínu
JD: Musím se vrátit k tématu Kanady. Původně jsem si myslel, že jejich hrozby jsou jen rétorické cvičení, ale oni to myslí smrtelně vážně. Diverzifikují, jednají s Evropou i Čínou.
LZ: Kanada má v čele Marka Carneyho. To není jen politik, to je bývalý šéf centrálních bank Kanady i Anglie. Má kompetenci i koule. V Davosu to řekl jasně: „Nebudeme sedět v koutě.“ Je to první premiér, který se Americe postavil jako rovný s rovným.
JD: Roli hraje i uražená národní hrdost, že?
LZ: Obrovskou. Trump si dělal legraci z toho, jak USA porazily Kanadu v hokeji, pozval vítěze do Kapitolu… Kanaďané to vzali osobně. A teď ukazují, že mají páky. Amerika je závislá na jejich nerostech, na jejich energii. Východní a západní pobřeží jsou energeticky propojená pupeční šňůrou. A Kanada teď říká: „Fajn, když nás nechcete vy, Čína naše lithium ráda koupí.“
JD: To je pro USA strategická noční můra.
LZ: A pro svět signál. Latinská Amerika, Kolumbie, všichni vidí, že se dá emancipovat. Trumpova politika „America First“ paradoxně vytlačuje spojence do náruče Číny.
Holandská daňová gilotina: Konec investování v Evropě?
JD: Teď k něčemu, co mě osobně děsí. Nizozemsko zavádí daň z nerealizovaných zisků. Týká se to akcií, nemovitostí, všeho. Původně jsem tomu nevěřil, ale je to realita.
LZ: Je to ekonomická zvěrstvo. Představ si: Koupíš akcii za 100 eur. Vyroste na 200. Ty ji držíš, neprodáš, nemáš v ruce ani euro navíc. Ale stát přijde a řekne: „Vydělal jsi stovku, dej nám 36 procent.“ Z čeho to máš zaplatit?
JD: Musíš ty akcie prodat, abys měl na daň.
LZ: Přesně. A co když za rok ta akcie spadne na 30? Stát ti ty peníze nevrátí. Je to zdanění fiktivního bohatství. A nejhorší je, že v Nizozemsku to dopadne na střední třídu, která si spoří v akciích na důchod. Není to daň na miliardáře, je to daň na zodpovědnost.
JD: Jak jsme v rozhovoru zmínili, podobné nápady měla i levice ve Francii nebo demokraté v Kalifornii.
LZ: A výsledek? Mark Zuckerberg si kupuje dům jinde, Steven Spielberg se stěhuje z Kalifornie. Kapitál hlasuje nohama. Pokud zavedete daň z nerealizovaných zisků, investoři utečou tam, kde je vítají – do Švýcarska nebo Itálie. Ta dnes nabízí paušální daň pro boháče a směje se zbytku Evropy, který se rozhodl své investory vykostit.
Německo prosí v Číně a pád povolenek
JD: Pojďme do Německa. Čísla jsou katastrofální – úbytek 120 tisíc míst v průmyslu. Kancléř Friedrich Merz je právě teď na cestě do Pekingu...
LZ: Protože nemá na výběr. Čína se stala největším obchodním partnerem Německa, zatímco obchod s USA kvůli clům padá. Německý byznys je v panice.
Merz jede do Číny prosit o zachování trhů, protože doma mu průmysl kolabuje pod rukama. Softwarové firmy jako SAP padají, protože přichází AI revoluce, která nahrazuje programátory. Německý model založený na levné energii a exportu technologií je mrtvý.
JD: Skončeme aspoň trochu optimisticky – energetika: ceny povolenek pro domácnosti (ETS 2) měly začít platit, ale zdá se, že budou minimálně zastropovány. I stávající povolenky dramaticky zlevnily.
LZ: Investoři přestávají systému povolenek věřit. Cena ETS 1 povolenky pro průmysl padla k 68 eurům, nedávno byla na 80. I Friedrich Merz řekl, že ten systém je nefunkční, i když to pak musel mírnit. Uhelné doly se zavírají, průmysl odchází a trh vidí, že politici do toho budou zasahovat.
V takové chvíli to přestává být investiční instrument a stává se to politickou hračkou. Myslím, že éra drahých povolenek končí, protože Evropa si je už nemůže dovolit.
