Drtivá porážka Babiše a zvolení Petra Pavla na Hrad. Které další okamžiky roku 2023 se zapíšou do dějin polistopadové éry?

Tak jako každý rok jsme i letos na sklonku roku oslovili politické experty a politology s tím, aby odpověděli na naši anketní otázku. Zní takto:

„Jaké události, pokud jde o českou politiku, byste v pomalu končícím roce označil za zásadní nebo nejdůležitější?“

Kvůli řádění psychopatického střelce v budově Filosofické fakulty Karlovy univerzity v Praze jenom několik dnů před Štědrým dnem je třeba učinit jednu stručnou poznámku: tragická a v Česku bezprecedentní událost nepochybně zastínila vše, čemu česká společnost a politický provoz musel v uplynulém roce čelit.

Zrovna tak se lze vcelku realisticky domnívat, že se tato tragédie promítla do rozpoložení každého, komu není dění v zemi lhostejné. A tedy i těch politologů, kteří se letos rozhodli přispět do naši výroční ankety. A je to nejspíš také důvod, proč jich je tentokrát o něco méně než v minulých letech.

Jako nejzásadnější událost roku 2023 považuji v kontextu české politiky zvolení Petra Pavla prezidentem. V jednom okamžiku se tak potkalo hned několik věcí – změnila se atmosféra na Hradě, zlepšily se vztahy mezi Strakovou akademií a Hradem. A to ne nutně tím, že by prezident vládě vše odkýval, tak to určitě není, ale tím, že prezident komunikuje často a přímo, navíc za užití standardních kanálů, a ne podivných prostředníků a mluvčích.

Zvolením Petra Pavla na Hrad Česká republika také získala další i v zahraničí respektovanou a váženou osobnost. Podstatné bylo také to, že byl poražen Andrej Babiš. Ukázalo se, že pro opravdu velkou část české společnosti byl v danou chvíli nepřijatelný. 

Přidruženou událostí může být další působení Andreje Babiše v české politice – i když se to mohlo jevit tak, že po porážce skončí, nyní to vypadá spíše na jeho comeback, a dokonce s přispěním nové skupiny voličů.

Poslední, avšak spíše „neudálostí“, je vládnutí Petra Fialy. Přestože na něm spousta lidí nenechá nit suchou – ostatně hladina důvěry ve vládu hovoří sama za sebe – a často jde o kritiku oprávněnou, je až s podivem, že pod návalem krizových situací vláda ještě funguje a drží. A ano, některé resorty jsou zralé na personální obměnu, ale ne vše je očividně tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Pokud se bavíme o čistě politických událostech, na prvním místě bych zmínil prezidentské volby a nástup nové hlavy státu. S tím se pojí celá řada navazujících politických prvků – jako například vztahy nového prezidenta s ostatními politickými aktéry či velmi ostře sledovaná obměna Ústavního soudu, což patří k zásadním prezidentským kompetencím.

Ačkoli mezi prezidentem a dalšími klíčovými politickými aktéry – premiérem, šéfy obou komor parlamentu, potažmo vládní koalicí – existují na některá téma odlišné postoje, což je v pluralitních demokratických společnostech zcela normální, k žádným otevřeným válkám mezi Hradem a dalšími institucemi nedochází. To je určitý posun od aranžmá s předchozím prezidentem, kdy některé věcné neshody a spory vedly i k přerušení jakékoli komunikace.

Do moderních českých dějin se však rok 2023 zapíše bohužel kvůli jiné události – střelbě na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ke které došlo 21. prosince 2023 a která si vyžádala čtrnáct obětí z řad pedagogů a studentů. Přestože se nejedná o politickou událost v úzkém slova smyslu, její dopad je celospolečenský, a tedy i politický.

Politické prvky lze sledovat například v tom, jak na tragédii zareagovala politická reprezentace, jak se v důsledku střelby promění diskuse o tom, zda a jak zpřísnit podmínky pro zisk zbrojního průkazu nebo zda nějakým způsobem regulovat pořizování a držení zbraní.

Nejzásadnější je samozřejmě zvolení pana generála Petra Pavla prezidentem České republiky. Spolu s výsledky voleb v Polsku je to důležité pro středoevropský region z hlediska zahraniční politiky a vztahu k Západu, ke kterému patříme. V Maďarsku je Viktor Orbán a Slovensko bylo a je nestabilním partnerem.

Zvolením bývalého představitele NATO vzrostla váha České republiky ve světě a mezi spojenci. Dochází tak k návratu naší země do evropské zahraniční politiky, byť samozřejmě s ohledem na velikost a význam země, celkově to pak pomůže celému regionu včetně Pobaltí, se kterým bychom měli více spolupracovat.

Hlavní vnitropolitickou událostí končícího roku je výsledek prezidentských voleb – v přímém souboji prohrál populismus s civilností. Přitom Andrej Babiš není obyčejný populista, ale dolarový miliardář typu Berlusconiho.

Není to žádný Wilders, Le Pen, Farage či Kaczynski, ale úplně jiný typ politika, nesmírně bohatého s neomezenými finančními možnostmi. Takový je dnes v evropské politice jen jeden. O to byla jeho drtivá porážka překvapivější.