Každá lež bude jednou odhalena a každý klamavý manévr odvrácen. I tak se dá s velkou nadsázkou číst zpráva o jednom úspěšném boji se zřejmě nejznámější „dezinformací“ ve světě zvířat. Nová studie českých ornitologů odhaluje, jak ťuhýk obecný vyzrál nad prastarou lstí kukaččího „hnízdního parazitismu“ a začal aktivně bojovat proti tomu, aby mu kladly do jeho hnízd svá vejce. Tahle změna chování v ptačí říši má údajně více důvodů.
Na začátek jen stručné shrnutí pro naprosté ornitologické „neználky“.
Kukačka vám „neodpočítává roky“ zbývající do konce, to jen kukaččí samec odhání soky ze svého teritoria a zároveň do něj láká samice. Typické volání „kuku–kuku...“, které zní z českých luhů a hájů stále řidčeji, znamená ve skutečnosti „holky pojďte sem, kluci jděte pryč“.
Ale hlavně – kukačka je symbolem druhu, který praktikuje tzv. hnízdní parazitismus. Své rodičovské povinnosti spojené nejprve se zahříváním vajec vlastním tělem a posléze s jejich pravidelným krmením do doby, než jsou ptáčata schopna letu – tzn. opustit hnízdo a začít samostatný život – přenechává jiným, „hostitelským druhům“ zpravidla menších zpěvných ptáků, do jejichž hnízd klade v nestřežených okamžicích svoje vejce. Jedno vejce. Jenže i to stačí, aby zlikvidovalo všechny ostatní sourozence. Buďto již před vylíhnutím, nebo až po něm.
Drtivá většina ptáků tuhle lest neprohlédne. Kukačka totiž dokáže přizpůsobit velikost i barevné znaky konkrétnímu hostiteli. „Ačkoliv jsou kukačky obvykle minimálně dvakrát tak velké než pták, do jehož hnízda kladou, kukačcí vejce bývají v poměru k velikosti matky velmi malá,“ vysvětluje pro INFO.CZ ornitoložka Ladislava Krausová ze Západočeského muzea v Plzni.
Hostitelé ale neprohlédnou tuhle lest ani poté, co se mladá kukačka vylíhne. Vypadá totiž zpočátku jako každé jiné ptáče. Přestože je ještě slepá a celkově bezmocná, začíná již pracovat její nemilosrdný evoluční instinkt. Speciálním manévrem unikátním nejen v ptačí říši se pokouší „nabírat na záda“ jak okolní nevylíhlá vajíčka, tak i čerstvě vylíhlá ptáčata. Snaží se je ze všech sil vytlačit přes okraj hnízda, případně z otvoru ptačí budky, a zbavit se tak „preventivně“ své konkurence.
Aby byl celý proces „dezinformace“ dokonalý, specializují se určité vývojové linie kukaček na jiné hostitele než druhé. Zatímco některé kukačky například kladou vejce do hnízd rákosníků či pěnic, jiné provozují takzvaný hnízdní parazitismus u rehků či konipasů. V Česku je zdokumentováno kolem 15 druhů ptáků, kteří slouží nejčastěji jako hostitelé kukaččích vajec.
A právě u jednoho takového druhu, konkrétně ťuhýka obecného, vědci zjistili zajímavou změnu chování vůči kukačce. Pták, který se celá desetiletí či staletí nechával kukačkou „obelhávat“, najednou jako by její lest prohlédl a přestal kukačkám „skákat na lep“. Zatímco ještě v průběhu 20. století patřil ťuhýk obecný k nejběžnějším hostitelům kukačky obecné, dnes jeho hnízdo dobývá kukačka marně.
„Trend výrazného úbytku kukaččích vajec v hnízdech ťuhýků pozorujeme už od šedesátých let minulého století, přičemž poslední takový nález byl zaznamenán někdy v roce 2004,“ vysvětluje Ladislava Krausová. Tým ornitologů z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity se proto pod jejím vedením pokusil zjistit, co se za touto revoluční změnou může skrývat. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil časopis Ecology and Evolution.
O skutečných důvodech toho, proč jsou najednou ťuhýci schopní odhalit „dezinformace“ ze strany kukačky, spekulují vědci již několik let. Část ornitologů za tím vidí úbytek hnízd ťuhýků v určitých regionech, takže se už kukačce v jejich případě hnízdní parazitismus nevyplatí.
Jiní ornitologové jsou ale přesvědčeni, že se ťuhýk naučil klást vejce takového zbarvení, která jsou pro kukačku hůře napodobitelná. Vajíčka ťuhýků jsou bělavá s hnědými až narezlými skvrnami, které vytváří u tupějšího pólu prstenec. Kukačky zpravidla tento prstenec napodobují jen nedokonale a je tedy možné kukaččí vejce odlišit.
Vědci PřF JU ale na základě své studie dospěli k závěru, že ani jeden z dosud uváděných důvodů změny chování ťuhýků sám o sobě tuto změnu nevysvětluje. Proti tezi o úbytku hostitelských hnízd svědčí fakt, že kukačcí vejce zmizela z hnízd ťuhýka například i v Maďarsku nebo v českém případě ve vojenském prostoru Ralsko, kde jsou populace tohoto ptáka stále velmi početné. Ani barva vajec, byť zřejmě hraje roli, tak není rozhodujícím faktorem.
„Náš výzkum se zaměřil na poslední možnost – a sice že ťuhýk, který je známý svou velmi silnou agresí při obraně hnízd před predátory, zkrátka kukačku napadal tak často a tak silně, že se jí efektivně nedařilo vajíčka do jeho hnízd klást,“ řekl INFO.CZ Petr Veselý z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Ornitologové ve svém výzkumu prokázali, že kukačky jsou nyní ťuhýkem opravdu silně napadány. Jakmile se kukačka objeví v okolí hnízda, menší ťuhýk na ní zaútočí, a to velmi agresivně. Vědci se zpočátku domnívali, že si ťuhýci pletou kukačku s krahujcem obecným, ovšem to se nepotvrdilo. Naopak byla prokázána schopnost ťuhýka rozeznat kukačku a odlišit jí od jiných podobných ptáků. Jinými slovy: ťuhýk po letech prohlédl, že přítomnost kukačky v okolí hnízda nevěští nic dobrého. I kdyby se kukačka tvářila jako ten největší přítel.
Celkově lze podle Petra Veselého shrnout, že na „prohlédnutí“ ťuhýka se pravděpodobně podílelo více faktorů. A výsledek je možná jejich kombinací. Jedna věc je každopádně jistá. I když se i děti ve školách učí, jak kukačka dokáže pomocí lsti snadno ošálit ostatní ptáky ke svému prospěchu, žádná mystifikace netrvá věčně. A učebnice se budou muset poopravit. Tedy alespoň v případě ťuhýka.
