INFO.CZ spolu s Evropou 2, společností T-Mobile a Vyšší odbornou školou publicistiky spustilo soutěž Student covid. V ní mohou studenti středních škol publikovat příspěvky, kde se zamýšlí nad budoucími dopady současné koronavirové krize. Všechny texty najdete na webu studentcovid.cz a ty nejlepší z nich pak na INFO.CZ. Níže si můžete přečíst článek Petry Kaňkové z Gymnázia Opatov.
Nejdůležitější otázka, nad kterou bychom se měli každý zamyslet – změní tato pandemická doba něco v nás, staneme se lidštějšími, vlídnějšími, nebo zůstane vše při starém?
Připomeňme si události jara; všichni zaskočeni náhlým příchodem nebezpečí. I když jsme se ocitli v negativní situaci, v mnoha lidech to probudilo nezažitou míru soucitu a snahy pomoci, ať už cizím seniorům nebo lidem v rodině. Ovšem tato vlna pomalu ale jistě mizí.
Mozek má tendenci se na nezvyklé, stresové situace rychle adaptovat, aby zabránil přehlcení smyslů. Jakmile nás přešel pocit nenadálého nebezpečí, přestali jsme se tolik starat o ostatní a situaci vnímat tak silně. Ačkoli je tento jev přirozený, absolutně to není výmluva pro bezohledné chování a totální nedostatek empatie, který se u některých z nás projevil. To, že my sami jsme si neprošli koronavirem, anebo že všichni naši příbuzní jsou v pořádku, přeci ještě neznamená, že na ostatních nezáleží.
Fenomén neuvědomování si reálného nebezpečí nebo vážnosti situace každý známe. Pokud my sami nezažijeme krizovou situaci, máme tendenci ji zlehčovat, nechceme si ji plně uvědomit. Co například oběti druhé světové války? Minimálně dvakrát za poslední měsíc byly zneuctěny nevzdělanými, neempatickými lidmi. Zneužívání znaku Davidovy hvězdy, srovnávání nynější situace s tou za druhé světové války. Může se vám zdát, že se jedná pouze o izolované okamžiky, opak je ale pravdou. My zapomínáme, nechceme vědět, nechceme si přiznat, že se něco tak příšerného stalo. Přeci to bylo tak dávno a viděli jsme to jen na obrázcích? Ne, takhle k tomu nesmíme přistupovat, nesmíme něco tak tíživého zlehčovat pouze proto, že jsme to nezažili.
Co když se v nás nakonec nic nezmění? Již teď všichni cítíme, že zájem o pandemii opadá, ačkoli je situace horší než kdy jindy. Zase si zvykáme, nevnímáme nebezpečí tak silně. Jednou zapomeneme, tak jako tolikrát předtím. Jediní, kteří si budou pamatovat, jsou ti, jejichž nejmilejší padli za oběť a ti v první linii, kteří tomu celému přihlíželi.
Je jen na nás, abychom pochopili vážnost situace a nezlehčovali ji tak, jako máme tendenci s tolika historickými událostmi dělat. Zamysleme se nad sebou, nad vážností situace a buďme více ohleduplní, ať už k pamětníkům nebo k našim spoluobčanům. Prosím, buďme už konečně lidštější, každý si naši vlídnost zaslouží.
