REPORTÁŽ VOJTĚCHA KRISTENA | Z Prahy je to do kolébky evropského lyžování, do jihotyrolského údolí Val Gardena, dlouhých sedm hodin. Přesto se každá hodina cesty vyplatí. Je totiž vykoupena nejlépe upravenými sjezdovkami nejen v Itálii, které jsou obklopené ikonickými pohledy na okolní vrcholy Dolomit. A to je jen začátek.
Táhlé jihotyrolské údolí Val Gardena (za Brixenem odbočíte doleva a jste tam) tvoří tři vesnice, každá s trochu jiným charakterem. Zatímco ve „spodní“ Ortisei se místním lidem do DNA propisuje kromě lásky k horám i světově vyhlášené umění řezbářských mistrů, prostřední Santa Christina je zase klidné, rodinné místo stranou hlavního turistického ruchu. A kdo zamíří do horní Selvy di Val Gardeny, může se těšit na tepající sportovní středisko hned u vrcholů Dolomit.
Ať dáte přednost mírumilovnosti Santa Christiny, umělecké inspiraci Ortisei, nebo živelnosti Selvy di Val Gardeny, jedno je jisté: ve Val Gardeně budete v kolébce evropského lyžování, se kterým se jinak Čechy oblíbené Livigno, Kronplatz či „náš“ Špindl nemohou vůbec měřit.
„Val Gardena tu byla ve všem první – nejen v lyžování,“ krčí rameny ve svém uměleckém ateliéru v Ortisei místní sochař Aron Demetz, který je svou tvorbou proslavený po celém světě.
A skutečně, Val Gardena byla vždy o krok před ostatními údolími v regionu. První kluby sjezdového lyžování zde vznikly už na přelomu minulého století, ve 30. letech pak začaly svahy Dolomit obsypávat první lyžařské vleky. Opravdový boom ale přišel v 50. letech, kdy lyžařská turistika položila základy ekonomiky tohoto původně pasteveckého regionu. Trend kulminoval v roce 1970 slavným světovým šampionátem ve sjezdovém lyžování a trvá v zásadě až dodnes.
Od 70. let se počet lidí, kteří míří do údolí lemovaného ikonickými vrcholky jako Seceda či skalními masivy Sassolungo a Sella, neustále zvyšuje. A to včetně Čechů, kterých meziročně přijíždí o desítky procent více, jak potvrzuje Tanja Ploner z místní turistické kanceláře. Turismus dnes pochopitelně hraje ve Val Gardeně prim, těžko najdete místní, kteří z přílivu lidí v lyžařských kombinézách tak či onak neprofitují. Ostatně, jiné možnosti obživy jsou v údolí poměrně omezené.
Klíčové však je, že ani příliv desetitisíců lidí za sezónu zatím nezničil místní genius loci. Přestože na vždy perfektně upravených sjezdovkách mezi vrcholky Dolomit cítíte peníze na každém kroku, „dole“ v údolí místní stále žijí své životy podobně jako o generaci či dvě dříve.
Ortisei, Santa Christina i Selva di Val Gardena jsou proslavené především řezbářstvím, jehož historie sahá až do 17. století. Dřívější nutnost se postupem času proměnila v umělecké řemeslo, které získalo údolí celosvětový věhlas. Umělecké sošky z Val Gardeny se vyváží do Evropy i Spojených států a původ v tomto údolí má i řada sakrálních soch z českých kostelů. Ostatně, vidět umění místních můžete nyní i v Praze na výstavě Dvojník.
Nejde ale jen o řezbářství. Val Gardena patří mezi pár jihotyrolských údolí, kde stále přežívá ladínská kultura – odkaz starověkého národa, který si ponechal vlastní jazyk (vycházející z latiny) i tradice. Mimochodem, právě u Ladínů je běžné, že plynně hovoří čtyřmi a více jazyky – ve škole se od mala učí kromě ladínštiny i italštinu a němčinu, ke kterým posléze přidávají také angličtinu, případně další jazyky.
Samostatnou kapitolou, která vás ve Val Gardeně uchvátí, je místní kuchyně. Na talíři najdete typickou jihotyrolskou nadílku – od tradiční kroupové polévky gerstensuppe přes nejrůznější variace na ravioly, plněné knedlíčky, polentu až po epesní steaky z místních chovů. To všechno pak můžete spláchnout typickým jihotyrolským vínem v barvě rubínu Lagrein, které chutná po místních třešních, lesních plodech a fialkách.
A to nejlepší na jihotyrolské kuchyni? Řada místních stále věří, že na talíř patří jen to, co seženete v okolí – a tedy extra čerstvé.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
