Málokdo tak dokonale a beze zbytku splňuje podmínky pro zařazení do našeho seriálu o hrdinech a démonech Ameriky jako muž, jehož životní osudy Vám nastíníme dnes. Oním mužem není nikdo jiný než prominentní právník a legendární newyorský starosta Rudolph William Louis „Rudy“ Giuliani (* 1944) – zvolený v roce 2001, po útoku na newyorská Dvojčata, časopisem Time „osobností roku“ a jedna z „ikon“ Ameriky té doby na straně jedné, a zároveň právník, jenž se zcela zdiskreditoval při snaze prokázat volební podvod spáchaný údajně v prezidentských volbách v roce 2020 na Donaldu Trumpovi na straně druhé.
Právě proto je logicky, po písmenech A (trojice slavných Armstrongů – muzikant Louis, astronaut Neil a cyklista Lance), B (gangster Benjamin „Bugsy“ Siegel), C (český rodák, starosta Chicaga Antonín Josef Čermák/Cermak), D (legenda amerického filmu Walt Disney), E (Amelia Mary Earhartová, první žena, která přeletěla Atlantik) a F (boxerský šampión v těžké váze George Foreman), naším písmenem G. Tak pojďme na to.
Beznaděj, temnota a záblesky světlé minulosti
Stálo by za to vědět, co asi tak běželo bezmála osmdesátiletému Rudymu Giulianimu hlavou, když v prosinci 2023 federální porota ve Washingtonu rozhodla, že musí dvěma ženám, které bez jakýchkoli relevantních důkazů obvinil z podvodu během prezidentských voleb v Georgii v listopadu 2020, zaplatit jako odškodné více než 148 milionů dolarů.
Nebo když byl v dubnu 2024 obviněn ze snahy ovlivnit volební výsledky v Arizoně, respektive když byl v červenci a v září 2024 zbaven, nejprve v New York City a poté i v hlavním městě Washingtonu a v celém District of Columbia, možnosti vykonávat právnické povolání, což završilo jeho potupu a veřejné zavržení.
Zda Giuliani v těchto chvílích litoval toho, že svůj osud spojil „na stará kolena“ s bezskrupulózním Donaldem Johnem Trumpem, jemuž posloužil, navíc nepříliš úspěšně, jako „užitečný idiot“, anebo zda byl přesvědčen o tom, jako – dost možná – sám Trump, že se proti němu spikly progresivistické politické elity, Deep State a soudy a že stojí na straně „velkého dobra“, nevíme.
Stejně jako nevíme, zda při tom nevzpomínal na nejslavnější dny, měsíce a roky své politické kariéry, kdy „čistil“ New York City od drobné kriminality i od vážného zločinu a kdy se stal – po útoku teroristů z organizace al-Káida na newyorská Dvojčata – „mužem roku 2001“.
Nic z toho se s největší pravděpodobností nikdy nedozvíme. Jedno je ale jisté. S tak tvrdým pádem na úplné dno, jaký potkal Rudyho Giulianiho, se nemusel potýkat – snad s výjimkou Richarda Nixona po aféře Watergate a po vynuceném odchodu z Bílého domu – žádný jiný vysoce postavený americký politik moderní doby.
Dokonce i aféra prezidenta Billa Clintona se stážistkou Monikou Lewinskou z druhé poloviny devadesátých let minulého století byla, jakkoli si Clinton a jeho rodina prošli pomyslným peklem, proti Giulianiho kauzám ve své podstatě směšná a banální.
Dokonce i Nixon dosáhl po několika letech částečné rehabilitace a Clinton zůstal navzdory ostudě prezidentem a donedávna i jedním z nejvlivnějších členů Demokratické strany. Nic z toho Giulianiho nečeká.
Donald Trump, jemuž oddaně sloužil, je sice znovu prezidentem USA, vděčnost ale nepatří do jeho slovníku ani do jeho způsobu uvažování a Rudy Giuliani to, předpokládám, ví. Smutný závěr života, jejž si ovšem tak říkajíc, málo platné, „vykoledoval“.
My se ale teď místo těchto úvah vrátíme na začátek Giulianiho života a podíváme se, jaký život měl bývalý newyorský starosta v době, kdy vstoupil do služeb Donalda Trumpa, za sebou.
