REPORTÁŽ MICHALA BORSKÉHO I Označení „čtvrtá cenová“ nabývá u části populace poněkud pejorativních konotací. Jenže hospodská perla, jakou najdete uprostřed polí hned naproti Františkánskému klášteru v Hájku, svým geniem loci veškeré stesky po novodobém pozlátku nechává v zapomění. Tak jako každý originál, a že druhý takový minimálně ve středních Čechách nenajdete, nabízí svým hostům něco, co nejde koupit za peníze.
Když už někdo „Hájek“ zná, bývá to často cyklista, který tudy „gumuje“ po známé trase na Křivoklátsko nebo obyvatel některé z přilehlých vesnic, tedy Červeného Újezda, Ptic, Jenče nebo Chýně. Ta hospoda, či spíše hospodářství s hospodou, totiž stráží nepřehlednou křižovatku právě mezi těmito obcemi, ale současně je dost daleko od nich, aby se tam člověk běžně vydával po svých. No a celé je to bratru 10 kilometrů za hranicemi města pražského. Popisuji vám to poněkud lopotně proto, že Hostinec V Zátiší, jak svítí zašlým písmem na zašlé fasádě, totiž nemá ani webové stránky, ani instáč, a dokonce není ani v google mapách! Nádhera!
Mezi nebem a Hájkem
Teplé měsíce roku jsou časem posezení na restauračních zahrádkách, hltání zlatavého moku při bujarém veselí s přáteli i melancholickém přemýšlení o smyslu toho celého a vlastní nicotnosti. Asi byste teď čekali, že hájecký podnik je k něčemu takovému jako stvořený. No, ne tak docela. Jak už jsem říkal, pěší sem zabloudí jen zřídka, a tak zbývají ti cyklisté a motoristé - někdy i abstinenti.
Ne, přátelé, zažít tuhle hospodu, to znamená žít jí vevnitř. V zimě, když je ve čtyři tma, silnice je namrzlá, fičí ze strnišť a zdá se, že to tak už bude navždy. Právě takhle jsem se tu jednou poprvé zastavil, ne záměrně, snad nějak instinktivně, snad ze zvědavosti. Otevřel jsem ty žluté dvoukřídlé dveře v tom venkovském domě, jako by vypadnutém z Hrabalových „dryjáků“ a tam seděli různí lidé na různorodých židlích kolem různorodých stolů mezi kamny a výčepem a ve vzduchu bylo zvláštní vlhko dílem od piva a dílem od lidského tepla.
Ten podsaditý mužík v černém tričku za pípou, to byl a je Richard Hamouz, člověk, který se tu stará o všechno, a hlavně o to, že to tu všechno zůstává, jak to je, jak to bylo. První hospodskou na Hájku byla už Richardova prababička a jeho tatínek Bedřich zde, doslova na ztracené vartě držel stráž i za časů tuhého „bolševika.“
V Hájku si tohoto neblahého období byli zvláště dobře vědomi: ač jinak spolehlivě odstřižení od ruchu velkoměsta, doslova přes silnici za zdí dlí Františkánský klášter z 15. století. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 byly na příkaz Státního úřadu pro věci církevní přepadeny mužské kláštery v celé republice Státní bezpečností, sepsán veškerý majetek a řeholníci odvezeni do sběrných klášterů.
Hájecký klášter se stal takovým sběrným klášterem pro mladé kleriky z různých řeholí. Roku 1951 převezli tyto chlapce jinam a do Hájku se dostali kněží, kteří byli předtím vězněni v Želivském klášteře. Pracovalo se od 9. hodiny. Kněží pracovali na poli, na pile, ve vepříně i v klášteře samotném – na zahradě, v krejčovské dílně, rámovali obrazy a navlékali růžence pro výrobní družstvo Charitu. TNP Hájek zanikl 20. dubna 1953. A pak bylo v Hájku vojenské skladiště, což mělo za následek, že ještě po roce 2000 se klášter nacházel prakticky v rozvalinách.
Homo Hajkus
Mimo to sídlil pár set metrů od hospody směrem na Prahu útvar protiletecké obrany, jehož osádka také patřila k věrným návštěvníkům. Bohužel už nám o tom dnes nemůže roztomile vyprávět manželka pana Bedřicha a Richardova maminka, která se do hospody přiženila a kromě Richarda dala život dalším třem synům. Tomáš, Dan i Béda se ale od rodného podniku daleko nevzdalují v životě, ani v zaměstnání a V Zátiší jsou stále jako doma a každý je úplně jiný a přece jsou to jasní bratři.
Dívce jednou chtěli ukázat zdejší strašidelný sklep a ona se bála, že tam s nimi bude sama, ale já jsem se nebál, protože jsem věděl, že to by se tady prostě nestalo a šel zatím přes dvorek na záchod a nechal na sebe řvát místního velkého psa, který hlídá dům a koně.
Zvláštní podniky přitahují svéhlavé a nevšední lidi. Příběhy hájeckých štamgastů by vydaly na dalších padesát článků, a když v hospodě někdo, kdo to umí, sedne za křídlo a tancuje, tradují se tu věci až neskutečné. Přitom je jedno, jestli jsi ředitel, historik, fotograf nebo popelář. Padni, komu padni. Pravá hospodská demokracie. Věřte, že covidové časy zde byly nezapomenutelné.
Richard se jen usmívá a s mateřskou péčí ošetřuje tradiční smíchovský Staropramen, jakož i výrobky menších pivovarů podle aktuální chutí. Teplo domova vytváří desítky pivních cedulí po stěnách včetně jedinečných teplou normální žárovkou podsvícených poutačů, které zde i ve dne vytváří intimní osvětlení. Žádná uřvaná hudba, žádné otrávené servírky, dotazující se jinde bez skutečného zájmu, zda vám chutnalo. Family business only.
Kdyby nad výčepem nezazářila obrazovka se sportovním přenosem, nevěřili byste, že se právě nepíše rok 1975 - v dobrém. Když už se sem (sem dovnitř) někdo vydá, stojí ho to jisté úsilí, a to mají zdejšího hosté společné, a proto to příjemné klima respektu a lásky k bližnímu, kdy každý nechává druhého na pokoji, ale když chce, rád se dá do řeči - třeba i nad chutnou klobáskou, sekanou či nádivkou z domácích zdrojů. Ne, jídelní list nehledejte a kromě toho je pořád stejný. Prostě se normálně zeptejte Richarda.
Ale mýlili byste se, kdyby snad jste hájeckou hospodu považovali jen za hnízdo pijáků a zkrachovalých existencí s nezdravými životními návyky. V obecné oblibě je nejen vysoce erudované sledování vědomostních soutěží a sportovních přenosů, ale i každoroční pořádání drsného cyklistického závodu na silničních kolech, dohromady nějakých 30 kilometrů. Ale v jak zběsilém tempu to musíte jet, když nechcete skončit na chvostě, a to já nikdy nechci!
Není to žádné divadýlko, hraný skanzen, prostě to V Hájku je, jak to vidíte, úplně přirozeně, a až jednou Richard umře, což se, doufám, nikdy nestane, tak prostě bude po všem, a proto je potřeba sem chodit a vynakládat to úsilí, hovořit s těmi lidmi a pít ten Staropramen, i když není váš nejoblíbenější, protože potom, potom už nebude vůbec nic.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
