Po písmenech A (trojice slavných Armstrongů – muzikant Louis, astronaut Neil a cyklista Lance), B (gangster Benjamin „Bugsy“ Siegel), C (český rodák, starosta Chicaga Antonín Josef Čermák/Cermak) a D (legenda amerického filmu Walt Disney) vstupuje do našeho seriálu o hrdinech a démonech Ameriky konečně žena – Amelia Mary Earhartová, která v červnu 1928 jako první přeletěla, byť pouze coby spolucestující, Atlantický oceán a následně se stala slavnou pilotkou. V květnu 1932 přeletěla Earhartová Atlantik znovu, tentokrát již – jako první žena – zcela sama, následně překonala řadu leteckých (nejen ženských) světových rekordů a v roce 1937 zemřela při pokusu o přelet světa.
Obraz první (a zároveň poslední): Smutný konec „pohádkového příběhu“
Co přesně se stalo 2. července 1937 poté, co Amelia Mary Eahartová (1897–1937) s navigátorem Fredem Noonanem, o němž bude řeč později, vzlétla z města Lae na Papuy-Nové Guineji v Melanésii směrem k Howlandovu ostrovu uprostřed Pacifiku (něco přes tři tisíce kilometrů jihozápadně od havajského Honolulu), není a nejspíš už nebude nikdy známo.
Víme jen to, že přibližně po 1300 kilometrech ztratilo jejich letadlo spojení, které už nebylo navázáno. Smělý projekt, jehož cílem bylo obletět v jednom letadle celý svět, tak skončil bohužel tragicky.
Na počátku roku 1939, konkrétně 5. ledna toho roku, byla Amelia Mary Earhartová (stejně jako Fred Noonan) prohlášena po neúspěšném pátrání oficiálně za mrtvou a její životní příběh se s konečnou platností uzavřel.
Vzhledem k tomu, co všechno měla tato pozoruhodná žena v necelých čtyřiceti letech za sebou, není divu, že se stala legendou svého druhu, jednou z těch, které svým talentem, statečností, odhodláním až posedlostí jít za svými zdánlivě nedosažitelnými cíli, přesahovaly složitou dobu, v níž žila.
Dobu, kdy ženská emancipace a rovnost pohlaví nebyly ani zdaleka tak samozřejmé jako dnes. Ze všech těchto důvodů se na život Amelie Mary Earhartové podíváme podrobněji.
Obraz druhý: Životní začátky
Amelia Mary Earhartová přišla na svět v červenci 1897 v kansaském městě Atchinson, ve kterém dnes žije něco přes deset tisíc obyvatel. Její rodina, z matčiny strany německého původu, byla dobře zabezpečená, otec Samuel „Edwin“ Stanton Earhart (1867–1930) byl navíc právník a prezident místní banky, zkrátka jeden z předních občanů města.
Amelia byla odmalička zvídavá, mimořádně živá holčička, a proto také získala přezdívku Tomboy, doslova „holka (která se chová a nezřídka i obléká) jako kluk“, anebo „divoška“, volněji taktéž „uličnice“, což jí vydrželo i v letech dospívání.
Když bylo Amelii deset let, přestěhovala se rodina vzhledem k zaměstnání otce do největšího města státu Iowa – Des Moines, kde naše hrdinka poprvé na vlastní oči spatřila letadlo – o „lásku na první pohled“ se ale rozhodně nejednalo.
Následně se rodina dostala do nepříjemných potíží poté, co otec Edwin propadl závislosti na alkoholu. Úmrtí babičky Amelie z matčiny strany v roce 1914 ale přineslo dočasnou úlevu, neboť po sobě zanechala nezanedbatelný majetek. Amelie se později přesto vyjádřila, že finanční krach rodiny, související s otcovým alkoholismem, pro ni znamenal „zřetelný konec dětských let“.
Studium na Hyde Park High School v Chicagu nebyla žádná sláva, v roce 1915 je ale Amelia přece jen úspěšně zakončila. V případě dalšího studia na Ogontz School v pensylvánském Rydalu to už ale neplatilo.
Vánoce v roce 1917 strávila Amelia na návštěvě u sestry v Torontu, kde viděla zraněné vojáky z první světové války. Otřesena touto zkušeností absolvovala kurz pro pomocné zdravotní sestry a krátce nato začala pracovat v torontské Spadina Military Hospital.
A právě tady vyslechla první příběhy o letadlech, pilotech a jejich hrdinských činech. Aniž to v té době tušila, bylo tak říkajíc „zaděláno“ na její budoucnost v oboru letectví.
Obraz třetí: Nadaná pilotka i mladá žena s problémy
V roce 1918 zasáhla Kanadu i Spojené státy epidemie španělské chřipky, během níž Amelia pokračovala v práci v nemocnici, kde onemocněla zápalem plic a těžkým zánětem nosních dutin, z nichž se léčila v nemocnici i v domě své sestry v americkém Northamptonu v Massachusetts.
Nemoc i tak zanechala na jejím zdravotním stavu trvalé následky. Zkušenost s péčí o válečné veterány a vlastní onemocnění vedly k tomu, že se Earhartová zapsala na lékařská studia na newyorské Kolumbijské univerzitě, ani ta ale nedokončila a odjela se svými rodiči do Kalifornie.
Na počátku roku 1920 navštívila Earhartová s přítelkyní v Torontu výstavu či spíše veletrh, který jí připomněl přitažlivost létání. Když v prosinci téhož roku absolvovala na letišti Daugherty Field v kalifornském Long Beach desetiminutový let po boku někdejšího válečného pilota Franka Monroea Hawkse (1897–1938), budoucí letecké hvězdy a držitele mnoha rekordů, učaroval jí tento fascinující svět, pro drtivou většinu lidí (nejen tehdy) naprosto nedostupný, jednou provždy.
Poté, co se Amelii Earhartové podařilo díky množství džobů, do nichž se doslova po hlavě vrhla (řidička náklaďáků, stenografka a fotografka) našetřit tisíc dolarů, zaplatila si hodiny létání u Mary Anity „Nety“ Snookové Southernové (1896–1991), letecké pionýrky z Iowy ve státě Illinois, a v lednu 1921 absolvovala v Long Beach první lekci s letadlem Curtiss JN Jenny.
Potom už ji nemohlo nic zastavit. Po půl roce si Amelia koupila vlastní letadlo „z druhé ruky“, dvouplošník Kinner Aister specifické žluté barvy (anglicky chromium yellow), jež přezdívala „Kanárek“. Dne 22. října 1922 vystoupala s tímto letadlem do výšky 4.300 metrů (14.000 stop), čímž překonala dosavadní ženský letecký rekord. Díky tomu si jí poprvé všiml letecký svět.
V následujícím roce 1923 získala Earhartová jako šestnáctá Američanka licenci od Fédération Aéronautique Internationale (FAI; Světová letecká sportovní federace, založená v říjnu 1905 ve švýcarském Lausanne), což bylo veliké profesionální uznání, jež pro ni hodně znamenalo.
Navzdory těmto dílčím úspěchům nebyla první polovina dvacátých let pro Amelii Earhartovou nijak snadná, ba naopak. Prakticky neustálé finanční (vyčerpané dědictví po babičce, kvůli čemuž musela dočasně skončit s létáním i se studiem) a zdravotní (následky výše zmíněného onemocnění a několik operací) problémy mladou ženu, která se po fyzické stránce hodně změnila (dlouhé kučery vystřídaly krátké vlasy podle módy dvacátých let, o oblečení a životním stylu nemluvě), vyčerpávaly, div že nevedly k nervovému zhroucení, a posléze ji přiměly nastoupit do pravidelného zaměstnání, nejprve jako učitelka a poté jako sociální pracovnice.
Následně nastoupila jako obchodní zástupce do firmy Kinner Airpane and & Motor Corportion v Bostonu, psala stále oblíbenější reklamní a popularizační články o létání, stala se viceprezidentkou prestižní Bostonské letecké společnosti (The Boston Aeronautical Society), založené v březnu 1895, a samozřejmě létala, nejčastěji z Dennison Airport v Quincy. Pomalu, krok za krokem, se tak stávala místní „celebritou“.
