Když všichni míří k moři, jeďte opačně. Rakouská Šumava nabízí luxus, který si nekoupíte

Před několika dny bylo z balkonu hotelu Falkensteiner v Bad Leonfeldenu na rakouské straně Šumavy možné pozorovat na obzoru nepřerušenou světelnou stuhu. Tvořila ji auta Čechů a Poláků mířících na jih, k Jadranu. V opačném směru se jen občas objevilo několik osamělých červených světel.

Na konci srpna se směr každoročně obrací. Prázdniny a dovolené končí a národy střední a severní Evropy se jako tažní ptáci vracejí z jihu domů. Kdo má rád cesty proti proudu, vyráží k moři právě v této době, kdy se většina lidí už vrací.

Teď je ale čas zůstat ve střední Evropě, na Šumavě. Přesněji v její rakouské části, která sice není tak divoká jako ta česká, zato je i uprostřed hlavní sezony liduprázdná, pečlivě upravená a v mnoha ohledech paradoxně i levnější.

Stačí se pěšky nebo na kole toulat mezi Freistadtem a Rohrbachem, v jejichž polovině leží půvabné lázeňské městečko Bad Leonfelden. To nejzajímavější z české jižní Šumavy – Vyšší Brod, Lipno, Rožmberk nebo Vítkův Kámen – je odsud vzdálené jen několik desítek minut jízdy autem. Jenže právě v létě není důvod tam jezdit. Česká Šumava je v hlavní sezoně až příliš intenzivní, přeplněná a místy téměř agresivní.

Nemůže za to samotné krásné pohoří, ale spíše až absurdní koncentrace lidí. Stačí se podívat na Vltavu pod Vyšším Brodem přeplněnou loděmi, na nekonečný lidský had v ulicích Českého Krumlova nebo zažít podrážděnost horských cyklistů, když jim někdo včas neuskočí z cesty. Přidejte k tomu nevraživé pohledy turistů při spatření psa na volno, hluk z lipenské mariny a nervozitu hostů při pohledu na ceny v jídelních lístcích. I to je dnes tvář letní české Šumavy.

Rakouská část Šumavy zůstává pro mnoho Čechů stále neobjeveným koutem a pro samotné Rakušany je ve srovnání s majestátností Alp možná až příliš nenápadná. Právě proto se tu dosud dá zažít něco, co je dnes vzácnější než luxusní hotel nebo drahá restaurace. Luxus, který se dá shrnout do tří slov: prostor, čas a klid.

Prostoru je tu možná až překvapivě mnoho. Krajinou se lze celé hodiny toulat pěšky nebo na kole a nepotkat téměř živou duši. Největší radost ale dělá něco jiného – pod nohama křupe písek a štěrk typický pro zdejší cesty a cyklostezky, kola si ostatně můžete půjčit přímo v hotelu, a místo rozpáleného asfaltu člověk často kráčí po měkké trávě. I to je dnes malý, ale mimořádně cenný luxus.

Také čas tu plyne jinak, pomaleji. Stačí se vzdát představy, že dovolená musí být seznamem odškrtnutých vrcholů, hradů, zámků a povinných „instapointů“. Když člověk přestane neustále někam spěchat a zůstane na jednom místě, najednou zjistí, že času má překvapivě dost.

Zkuste někdy strávit několik dní v okolí jednoho hotelu a zbytečně netěkat. Právě tehdy přichází skutečné zklidnění. V regionu je dostatek kvalitních wellness hotelů, jedním z nich je Falkensteiner v Bad Leonfeldenu. Moderní stavba se tyčí nad městečkem a z každého pokoje s balkonem se otevírá výhled na kultivovanou krajinu s rozptýlenými statky, kde se prodávají domácí sýry nebo slanina. O jídlo se navíc není třeba starat, je součástí pobytu. A uspokojený tu nezůstává jen žaludek.

V přízemí hotelu se nachází rozsáhlé wellness s bazény, saunami, parní lázní a odpočívárnami. Nejpříjemnějším místem jsou ale lehátka na louce, odkud lze v podvečer sledovat, jak slunce zapadá za obzor šumavských kopců.

Třetím atributem toho, čemu dnes paradoxně říkáme luxus, je klid. Přesněji řečeno klid a ticho. Možná si ani neuvědomujeme, jak moc nám v každodenním životě chybějí. Přesto často děláme něco zvláštního – hlučné dny v Praze a dalších velkých městech vyměňujeme za ještě větší hluk přeplněných letovisek u jižních moří.

V upravené krajině rakouské části Šumavy přitom klid jednoduše existuje. Záměrně není řeč o tom, že je ho tu „hodně“. Ticho a klid totiž nejsou veličiny, které se dají měřit. Buď jsou, nebo nejsou. Samozřejmě ne každý si může dovolit cestovat mimo hlavní sezonu, protože mnoho rodin je vázáno školními prázdninami. Kdo však může nakládat se svým časem svobodněji, ten by měl zvážit, zda v létě nezůstat v příjemně vlahé a nevyprahlé krajině střední Evropy – třeba právě v rakouském předhůří Šumavy, které zde nese půvabný název Böhmerwald, tedy Český les.

Treking, cyklistika nebo rafting patří k tradičním letním aktivitám, k nimž se v posledních letech stále výrazněji přidává i golf. Už dávno nejde o sport pro úzkou skupinu zasvěcených, ale o příjemný způsob, jak strávit den v krajině a na několik hodin úplně vypnout.

Jen kousek jízdy od hotelu Falkensteiner Bad Leonfelden leží tři atraktivní osmnáctijamková hřiště – Golfclub Mühlviertel St. Oswald-Freistadt, Golf Club Sterngartl a Golf Club Donau Linz-Feldkirchen. Všechna jsou zasazena do zvlněné krajiny Horního Rakouska a nabízejí nejen hru, ale i mimořádné výhledy. 

Zdejší hřiště se vizuálně liší od českých a moravských, která až na výjimky vznikala na zelené louce, v bývalých průmyslových areálech, zámeckých parcích nebo v zemědělské krajině sousedící s obřími monokulturními lány.

Hřiště v Horním Rakousku, položená v nadmořské výšce kolem šesti set metrů, jsou přirozenou součástí bukolické zemědělské krajiny. Hraje se mezi políčky, loukami a pastvinami, kolem vzorně udržovaných šumavských statků. Fairwaye lemují meandrující horské potoky a bludné žulové balvany.

Při hře občas přichází zvláštní druh melancholie. Nikoli kvůli kopcovitému terénu – fairwaye jsou široké a greeny velkorysé –, ale při pohledu na dokonale srovnané hranice dřeva připraveného na zimu. Pro člověka milujícího pořádek představují téměř nedostižný ideál.

A další dávku příjemného překvapení přináší důvěra, kterou zdejší lidé vkládají do svých hostů. V potoce se chladí basy s pivem, vínem a limonádou, jinde stojí stolek s pytlíky golfových míčků a vedle něj jen kasička na mince nebo upozornění, aby hosté bez hotovosti nahlásili útratu v klubovně. Víra, že si nikdo nevezme nic zadarmo, je stejně osvěžující jako pohled na poklidnou a stále živou selskou krajinu rakouské Šumavy.

Jedna drobná cestovatelská rada na závěr. Kdykoliv se budete toulat po Evropě, dostanete hlad a nebude se vám chtít zajíždět do center měst nebo zastavovat v motorestech, vyhledejte nejbližší golfové hřiště a zajděte si tam na oběd. Má to svoji logiku. Golfisté po několika hodinách na hřišti vyhladoví, nechtějí na jídlo dlouho čekat a zároveň očekávají dobrou kvalitu za rozumnou cenu.

Právě proto se na většině golfových hřišť jí překvapivě dobře. A také příjemně – restaurace obvykle disponují letní terasou s výhledem do krajiny. Na hřištích Golf Clubu Sterngartl a Golfclubu Mühlviertel St. Oswald-Freistadt to platí beze zbytku. Místní kuchyně navíc stojí na regionálních surovinách typických pro Horní Rakousko – sýrech, šunkách, bramborách, ovoci nebo pivu. Někdy se tak nejlepší oběd neskrývá v centru historického města, ale uprostřed fairwaye s výhledem na šumavské kopce.

Naprosto pochopitelné je i rozhodnutí těch, kteří v čase dovolených zůstávají doma, v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku. Často říkají, že si chtějí odpočinout v prostředí, které znají, a že je stresuje cizí jazyk, odlišná kultura nebo pocit, že jsou daleko od domova. V případě míst, jako je Falkensteiner v Bad Leonfeldenu, ale tyto obavy prakticky mizí.

Velká část zaměstnanců mluví česky, nápisy v hotelu i v okolních turistických cílech jsou dvojjazyčné, krajina je důvěrně známá a místní lidé mají velmi podobný způsob komunikace. Ostatně staletí společných dějin v rámci Habsburské monarchie nelze jednoduše vymazat.

A právě tady lze zažít něco, pro co mají Rakušané a Němci krásné slovo – Gemütlichkeit. Pojem, který se obtížně překládá, protože v sobě spojuje útulnost, pohodu, pocit bezpečí a nenucenou radost z obyčejných věcí. Přesně ten pocit, kdy se člověk cítí téměř jako doma, jen s tím rozdílem, že na pár dní nemusí vařit, uklízet ani se o cokoli starat.

Za zmínku stojí i to, že hotel funguje v režimu „adults only“, tedy bez dětí. Každý rodič ví, jak důležité je občas si odpočinout i od těch nejmilejších, ale přesto hlasitých projevů svých potomků. Síť hotelů Falkensteiner však provozuje také několik rodinných resortů, kde jsou naopak děti a společně strávený čas hlavním smyslem pobytu.

Pokud tedy hledáte místo, kde lze alespoň na několik dnů skutečně vypnout, nebát se dopravních kolon, uniknout sluneční výhni a davům lidí, stojí rakouská část Šumavy za pozornost. A hotel Falkensteiner v Bad Leonfelden je jedním z těch míst, kde se odpočinek stává přirozeným stavem.

Podstatná je ještě jedna informace, tentokrát pro pejskaře. Ubytovat se zde můžete i se svými čtyřnohými parťáky. Hotel je na ně připraven a kromě wellness části a restaurace vás mohou doprovázet prakticky kamkoliv. Dokonce i na obě golfová hřiště, takže odpadá starost, kam s nimi během hry.

A možná právě tady člověk znovu pochopí, že skutečný luxus se neskrývá ve zlatých kohoutcích, mramorových podlahách nebo kaviáru k večeři. Je ukrytý v mnohem prostších věcech – v klidu, prostoru, čase, bezpečí a v pocitu oné rakouské Gemütlichkeit.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a poradíme vám, kde si odpočinout Díky.