Zapomeňte na Popelku nebo Lásku nebeskou. Klenotem televizních Vánoc je Štědrý večer paní Hůlové

KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO | Není více nadužívaného klišé oslav narození Krista než „pohoda Vánoc“. Kromě závodů v utrácení za dárky ji Češi už tradičně spojují hlavně s televizním programem plným osvědčených klasik domácí i zahraniční provenience. Mainstreamové televize, resp. jejich leniví programoví ředitelé však činí kulturní zločin na svých divácích, když je ochuzují o vánoční skvost z režijního pera Igora Chauna. Ano, krátký film Štědrý večer paní Hůlové by neměl chybět na žádné štědrovečerní televizní tabuli.

„Paní Hůlová je stará paní a na světě je již sama. Jediným společníkem jí na Štědrý večer bude televizní obrazovka. Nalézáme se v Čechách, někdy v konci temných sedmdesátých let.“ 

Tolik nic a všeříkající oficiální text distributora. Pod jeho tlustou kůrou se na ani ne dvacetiminutové ploše odvíjí trpký příběh o mizérii lidského stáří, který kontrastuje s normalizační televizní řachandou odduševnělých bolševických Vánoc. Jsme ale dnes lepší?

Režisér Igor Chaun (vlevo) patřil v 90. letech mezi nadějné české tvůrce. Dnes se celým svým já věnuje ezoterii.

Vánoční horor. A proč ne?

Že by Vánoce neměly být jen o bujarém veselí a obžerství, ale i uvědomění si toho, co je v životě opravdu důležité, vědí teoreticky všichni. Nejen tuzemské televizní stanice ale sází na onu vděčnou „pohodu Vánoc“, do které vážná témata nezapadají. Rok co rok se můžeme kochat Pyšnou princeznou, Popelkou, Chobotničkami či Láskou nebeskou a mnohými dalšími. Paní Hůlová je mrazivě jiná a svoji pronikavou depresí zatemní každý český obývák.

Už to tak na světě chodí, že lidé jsou neempatická, pokrytecká a do sebe zahleděná svoloč, která si neuvědomuje, že pomyslný předěl mezi dobrem a zlem je někdy až nicotný a že i dobře míněný projev účasti může pro jeho adresáta znamenat sypání soli do otevřených ran, které z palčivé bolesti přechází v agónii. A o tom tento Chaunův autorský snímek je.

Ukazuje, že nejhorší na Vánocích nemusí být ani tak to, že je člověk tráví sám a opuštěný, protože to tak prostě je a nedá se s tím nic dělat. Mnohem horší je, že vám to všichni, v záchvatu jakéhosi svátečního zápalu dobra a lásky, neustále předhazují – byť bez zjevného zlého úmyslu. V případě paní Hůlové jsou to dobrotiví sousedé a televizní obrazovka. 

Když z ní v jednom z prostřihů Jiřina Švorcová sugestivně recituje deprimující báseň od Josefa Rybáka „Jen leťte holubi“, je to jako by vás bodala nožem přímo do srdce – a ne jen proto, že to je Jiřina Švorcová. Umím si živě představit, že být na místě paní Hůlové, namířím ostří sám proti sobě hned a nebudu se jako ona trápit s pletením smyčky a vratkou stoličkou. Ale nepředbíhejme.

Blahosklonní sousedé hovořící o rodinné pohodě a vnoučatech by zasloužili popravit.

„A teď znovu hrajeme našim starým opuštěným důchodcům,“ švitoří svým zvučným barytonem z obrazovky k paní Hůlové legendární moderátor Miloš Frýba. „Jé, ti nám pěkně hrajou,“ odpovídá mu stařenka, pro kterou je po smrti manžela při neexistenci či nezájmu (z filmu není jasné) příbuzenstva jedinou spřízněnou „duší“. Jednou nohou je v blázinci a druhou, pojídaje nasmažené kapry, v hrobě. Škoda tolika pěkných kapřích filetů.

„Pro moji psychiku je hlavní hrdinka a její projev na samé hranici snesitelnosti. Nebýt krátkého trvání a náhlého konce, asi bych se zbláznila,“ snaží se zavírat oči před lidskou ošklivostí a realitou stáří mnohých spoluobčanů recenzentka Morien na známém filmovém serveru ČSFD.

„Zestárnout není umění. Umění je to snést. Chaunova fascinace ošklivostí a hrůzou dosahuje právě ve Štědrém večeru paní Hůlové svého vrcholu. A není to jen závěrečná sekvence, ale především obrázek z tehdejšího televizního vysílání, plného falešných úsměvů a prázdných frází,“ hodnotí další z diskutujících Marthos. Má pravdu a bohužel dost nadčasovou.

Dodejme, že film Štědrý večer paní Hůlové vznikl v roce 1991 v rámci televizního cyklu Velmi uvěřitelné příběhy. Igor Chaun byl nejen jeho režisérem, ale i autorem. Kam se nesporný talent tohoto věčně mladého rebelanta později poděl, těžko říci. „Paní Hůlová“ už asi zůstane jeho opusem magnum. Mimochodem, vynikající představitelce hlavní role Anně Kreuzmannová bylo v době natáčení filmu 92 let - a dožila se dalších tří a objevila se třeba i v Hřebejkových Šakalích letech.

Buď jak buď, až budete mít pocit, že váš život stojí za prd, nic se vám nedaří a nevyděláváte dost peněz, pusťte si o Vánocích Štědrý večer paní Hůlové. Ono vás to (trochu) srovná. U nás se u závěrečné scény s televizí vždy fotíme s celou rodinou. Veselé Vánoce!

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

Filmové hvězdy Reaganovy Ameriky: Meryl Streepová, Jessica Langeová, Sigourney Weaverová a další

Vlny překrucují realitu: Filmový hit o cenzuře sám cenzuruje

sinfin.digital