Audioverze
Libor Vávra je čtyřnásobným prezidentem Soudcovské unie (SU) a během své soudcovské kariéry byl i významným soudním funkcionářem: vedl Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud v Praze. Je ale zároveň i významným trestním soudcem. „Málokdy je správnou cestou pro řešení nějakého společenského problému trestní právo. To je absurdní představa lidí, kteří vidí svět černobíle,“ říká Libor Vávra v novém díle podcastu Dimun.
Tématem podcastu s prezidentem zájmového sdružení soudců musí být logicky všechny aktuální otázky, které se justice dotýkají. Začali jsme ale úniky informací a případem Vávrova bývalého kolegy, ex-soudce Kamila Kydalky.
Kydalku totiž policie obvinila právě z úniku informací, když měl novinářům zpřístupnit rozhodnutí odvolacího soudu ve věci Andreje Babiše. Přitom i Kydalkovo stíhání provázel únik, kdy se obratem informace o jeho trestním stíhání dostala k novinářům ze Seznam Zprávy. „Měla by tu být činná policejní inspekce, je to závažný problém,“ komentuje to v podcastu Vávra.
Úniky informací Vávra považuje za rozšířený nešvar, na který už si ale podle něho orgány činné v trestním řízení v podstatě zvykly a nevnímají ho jak zásadní.
„Orgány činné v trestním řízení to už nepovažují za malér, ostražitost už tady není,“ říká Vávra. Řešení, s nímž přišel poslanec a předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, který navrhnul obecný zákaz zveřejňování informací z přípravného řízení, považuje Vávra za „v principu správné“.
Justice se týká i další aktuální legislativní návrh, totiž tzv. dětský certifikát. Návrh, který má největší šanci na schválení, počítá s plošným zahrnutím všech trestných činů s prvkem násilí, navíc se promítne i do minulosti. Dopadne tak odhadem na desítky tisíc případů.
Podle Vávry jde v případě dětského certifikátu věcně o správnou myšlenku, avšak se spoustou sporných momentů.
„Tohle nejsou věci, které jde změnit ze dne na den, aniž by to vzbuzovalo pochybnosti o těch detailech. Jak dlouho má takový certifikát vůči takovému člověku působit? Proč se vůbec šlo cestou trestního opatření a proč to není jen předpoklad pro výkon nějaké profese? Další sporná otázka je rozsah těch trestných činů,“ vyjmenovává v podcastu Vávra své výhrady.
„Když to napíšete takhle paušálně, znamená to, že se nemohou vzít do úvahy okolnosti případu, za nichž k tomu ublížení na zdraví došlo. Vzpomenul bych si na případy, které jsme odsoudili a byl to ojedinělý exces, mnohdy lidsky pochopitelný od toho pachatele, a rozhodně si nemyslím, že by takové odsouzení mělo znamenat, že ten člověk už nikdy nebude moci pracovat s dětmi,“ dodává Vávra.
Vedle legislativních počinů jsme se v podcastu museli věnovat i otázce soudcovských platů. Vláda totiž nedávno projednala velmi zajímavý informativní materiál, který se platu soudců a státních zástupců týká a který obsahuje poměrně pozoruhodné pasáže.
Předsedům soudů se v něm v podstatě hrozí v lepším případě kárnými žalobami, v tom horším dokonce trestním postihem, pokud by respektovali nedávné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a vydali by platové výměry v rozporu s chvatně a chaoticky přijatým platovým zákonem.
„Ty pohrůžky v tom materiálu pro vládu jsem nepřehlédl a domnívám se, že kdyby byly známy tenkrát, pak to rozhodnutí mohlo být jiné, protože to já považuji za úplně neuvěřitelnou úvahu. Je pro mě nepochopitelné, že to někdo na ten papír dal. Tahat do toho trestní právo, to mi přijde úplně absurdní,“ komentuje situaci v podcastu Libor Vávra.
Proč je podle Vávry i pro justici špatné řešení postihovat trestně verbální trestné činy? Proč je proti novému trestnému činu neoprávněné činnosti pro cizí moc? A proč je podle něho chybou, když se prezident republiky nesetkává s šéfy nejvyšších soudů?
To vše v novém díle podcastu Dimun s prezidentem Soudcovské unie Liborem Vávrou.
