Jiří Peňás je nejen známým novinářem a spisovatelem, ale taky vášnivým cestovatelem. Jeho poznatky z cest vycházejí už podruhé knižně jako Výpravy pro blízké i vzdálenější. Sám svou tvorbu nepovažuje za cestopisy, ale spíše za beletrii a říká: „Můj způsob psaní není o hledání drobných příběhů. Nemám své vyhlédnuté místo, naopak moje metoda je taková, že je to vlastně poněkud jedno. Když se s někým setkám a začne mi něco vyprávět, tak mě to spíš ruší.“ Jiří Peňás je hostem nové epizody podcastu Maxim Pavla Vondráčka.
Jako rodák ze Sudet dobře zná tamní neutěšené scenérie i jejich historii, ale nejen o cestách po česko-německém pohraničí Jiří Peňás ve své knize píše. „Já si ani nemyslím, že to jsou cestopisy. Osobně bych spíše chtěl dosáhnout jejího přesunu ze sekce cestopisů do sekce beletrie, jsou to spíše takové povídky,“ říká a dodává, že zkušené oko cestovatelovo pozná, kde je ona často mytizovaná hranice měst a vesnic, odkud byli po druhé světové válce vyhnáni němečtí obyvatelé. „Ve směru na Karlovy Vary to jde hned poznat mezi Hořesedly, které byly české, a Hořovičkami, které byly německé. Tam se to pozná, protože tam pořád stojí socha Josefa II., kterou si stavěli Němci na místech, kde dávali najevo, že je to tam jejich. Nevnímali ho jako toho s tolerančním patentem, ale germanizátora. Dnes jsou nicméně strašně vybydlené a opuštěné obě obce,“ popisuje realitu Jiří Peňás, který se netají tím, že na svých cestách preferuje samotu. „Ani na fotkách nechci, aby někdo byl. Jednak si myslím, že by jim to mohlo vadit, s tím už jsem se setkal, hlavně v Německu, plus mám rád jistou vylidněnost,“ uzavírá.
Jak Jiřího Peňáse ovlivnilo vyrůstání v pohraničí? A v čem vlastně spočívá kontrast mezi Čechy a Němci? Poslechněte si celý podcast.
