Kdy a z jakého důvodu opustit exponovaný post? Co s sebou přináší nastalá změna? A zvládají odchody lépe muži, nebo ženy? I o tom mluvily v podcastu Women in Finance tři úspěšné manažerky, které za sebou exit z exekutivních pozic už mají. Své zkušenosti v rozhovoru sdílely Magdalena Souček, bývalá partnerka EY Česká republika, Jana Bartyzalová, bývalá partnerka KPMG a Věra Výtvarová, bývalá partnerka PWC.
Z nejvyšších pater poradenského světa se podle ustáleného pravidla odchází nejpozději v šedesáti letech. Pak nastává pro topmanažery i topmanažerky exit a pozice se předává juniornějším kolegům. Velkou oslavou šedesátin se tak s poradenským světem rozloučila například Magdalena Souček, která byla v čele českého EY. Svého exitu se bála. „Práce byla a je můj koníček. Věnovala jsem jí opravdu všechno,“ říká Souček. Původně si myslela, že zpomalí a povede se jí složit sommeliérské zkoušky. Nakonec na ně vůbec nedošlo, protože se k ní dostalo plno jiných pracovních aktivit.
Magdalena vždy ráda pracovala pod tlakem, a tak jí ani dnes nevadí, že tak trochu nestíhá. Jediné, co je pro ni oproti působení v poradenském zázemí těžší, je kontrola administrativy. „Předtím jsem měla asistentku, která mi vše plánovala a hlídala,“ říká. I když je pracovně velmi vytížená, svou aktuální roli si užívá plnými doušky. Je také přesvědčená, že ženy odchod z práce a z vedoucích pozic zvládají daleko lépe než muži. „Muži nezvládají exit kvůli přesunu z určitého výsluní na pozici, kde na ně není vidět,“ doplňuje manažerka.
Jana Bartyzalová až do šedesátých narozenin nečekala a rozhodla se pro dřívější odchod. „V KPMG jsem strávila 31 let. Rozhodnutí skončit bylo motivováno celou řadou okolností. Říkala jsem si, že dokud mám dostatek energie, chtěla bych si ještě něco užít a dělat naplno všechny aktivity, které mě baví. A zároveň při nich nemyslet na to, co je třeba příští den udělat v práci,“ vysvětluje Jana, která se svou pozici daňové partnerky KPMG rozhodla opustit v roce 2021.
Jana si uvědomuje, že v práci podávala výkony pod velkým tlakem, a proto si také už během působení v KPMG našla aktivity, které jí s odbouráním stresu pomáhaly. „Stres v práci jsem vždy kompenzovala jógou a meditacemi,“ říká Jana a doplňuje, že je velmi důležité uvědomit si, kdy nám stres nepomáhá, ale spíše škodí. „Je důležité pracovat pod tlakem, ale nesmí ho být moc. Člověk musí umět rozpoznat, kdy už mu nedělá dobře,“ říká Jana s tím, že každému, kdo vystoupí z prostředí velké čtyřky, se diametrálně změní život a je potřeba na tuto změnu přivykat tělo i mozek a postupně vše zklidňovat.
Na zklidnění od práce se těšila po odchodu z PwC také Věra Vytvarová. „Já jsem se velmi těšila, že vůbec neotevřu počítač a že budu žít tak punk, že si ani nepořídím kalendář. Jenže pak se probudily všechny moje sociální bubliny a začaly mě tahat do hor a na různé akce, až jsem si z organizačních důvodů diář koupit musela,“ popisuje s úsměvem Věra, která se letos na jaře rozhodla užít si svůj život naplno a pracovně se maximálně věnovat altruistickým projektům.
To, že s odchodem z vedoucí pozice přichází velká změna, si Věra uvědomila i v rámci diskuzí se svými vrstevníky, kteří přemýšlí o správném okamžiku vystoupení z pracovního procesu. „Mnoho lidí mi říkalo své obavy a některé byly vážně bizarní. Můj kolega si například nedovedl představit, že by 24 hodin potkával svou ženu, a to i když s ní má hezký vztah. Prý by to bylo na něj moc,“ říká Věra a doplňuje vlastní recept na zvládnutí exitu. „Člověk se musí mentálně nastavit, že věci budou jinak. Musí si pro tu změnu připravit podhoubí, nějakou sociální bublinu, která ho pak bude obklopovat. Výhodu má člověk, který už při práci kultivoval nějaké koníčky, protože ty pak může dělat naplno,“ popisuje Věra.
Mít, či nemít strach v rámci vedoucí pozice?
V rámci podcastu Women in Finance se také řešilo, jaké místo má v životě topmanažerů strach. Janě se konkrétní slovo strach moc nezamlouvalo. Lídr musí občas dělat i nepopulární rozhodnutí a nesmí se toho bát. „Je to o týmech a naslouchání lidem, ale když potřebujete udělat nějaké důležité rozhodnutí, je potřeba si za ním stát,“ říká Jana.
Ani Věra nemá ke slovu strach blízko – v rámci uvažování nad svou kariérou by ho nahradila spíše slovem respekt. Ten na své cestě pociťovala ve velkém a mnohokrát. Na začátku každého nového počinu, nového projektu i nové role. „Pro mě to bylo vždy hezké období v tom, že jsem se zastavila a donutilo mě to více přemýšlet o tom, co a jak budu dělat,“ vysvětluje Věra. Se slovem respekt souhlasí i Magdalena. Spolu s pokorou jsou to podle ní velmi důležité vlastnosti.
Na co jsou Magdalena Souček, Jana Bartyzalová a Věra Výtvarová v rámci své profesní dráhy hrdé? Jaký název by nesla kniha o jejich profesní cestě? A co jim v poslední době udělalo radost? I o tom mluvily v podcastu Women in Finance.
