PRÁVNÍ SERVIS | Před několika lety vzbudila velký rozruch zpráva, ze které vyplývalo, že v letech 2017 a 2018 prudce vzrostla záliba berních úředníků v podávání trestních oznámení na daňové subjekty. A i když uvedené procento v posledních letech zase pokleslo, tak v daních více než kde jinde platí, že lehkomyslnost se nevyplácí, protože může končit až trestním postihem.
V praxi se stále ještě setkáváme s případy, kdy i zkušení podnikatelé prakticky bezmezně spoléhají na to, že právě jim se v oblasti daní nemůže nic stát. Jaké chyby jsou pak nejčastější? První chybou, se kterou se setkáváme, je neshromažďování dokladů, které by prokazovaly uskutečnění zdanitelného plnění, protože samotná faktura existenci plnění nebo jeho dodání od konkrétního dodavatele bez dalšího neprokazuje. Mnozí podnikatelé jsou pak velmi překvapení, když finanční správa požaduje další doklady k přiznání odpočtu DPH.
Druhá chyba pak nemusí mít dopad jen do finanční sféry podnikatelů, ale může vést i k získání obávaného statusu nespolehlivého plátce DPH nebo v krajním případě i k už zmiňovanému trestnímu stíhání. V celé EU jsou v posledních letech skloňovány podvody na DPH, ať už jsou nazývány řetězovými nebo kolotočovými (karuselovými). Mnozí podnikatelé jsou nedbalí při prověřování svých obchodních partnerů a mohou „naletět“ podvodníkům, kteří ve skutečnosti nechtějí dodat zboží, ale kdesi dále v řetězci „kšeftovat“ s neodvedením daně. Rozlišit pak úmyslného účastníka daňového podvodu, který by skutečně měl za daňovou ztrátu pykat, a napáleného podnikatele, jehož potrestání by naopak bylo téměř justičním omylem, je předmětem složitých a vleklých sporů se správcem daně.
Třetí chybou je pak lehkovážný přístup k úvodním fázím daňového řízení. Jakmile vyvstane na straně berních úředníků jakákoliv pochybnost ohledně daňových povinností, měl by podnikatel zbystřit a najmout buď daňového poradce, nebo advokáta zaměřeného na daňové právo. Dobrá odpověď na první výzvu k odstranění pochybností může být nad síly běžného účetního a podnikateli může podle našich zkušeností ušetřit vleklou daňovou kontrolu. První reakce podnikatele je neopakovatelný úkon, kterým podnikatel sděluje své první stanovisko správci daně, které se následně může při neuvážených sděleních spíše už jen korigovat.
Samotná délka daňových sporů se v jednotlivých případech významně liší a není možné ji jednoduše zobecnit. Samozřejmě záleží, zda spor končí odvoláním v rámci finanční správy, nebo až před soudy. Z naší zkušenosti obvykle spory odvoláním nekončí, jelikož Odvolací finanční ředitelství rozhodnutí správce daně velmi často potvrdí. Poměr věcí rozhodnutých ve prospěch klientů před soudy je pak podle nás i v evropském měřítku poměrně vysoký, kdy finanční správa v posledních letech prohrává přibližně 30 procent sporů. Tento trend ukazuje na určitý systémový problém, jelikož celá řada řízení zjevně ukazuje na aktivismus správce daně. A to ani nemluvíme o tom, že někteří podnikatelé v průběhu daňového řízení fakticky nevydrží situaci finančně, a proto boj nakonec vzdají již před branami soudu. Proto je dobré se zaměřovat primárně na to, ať se sporům předchází či se eliminují hned v počátku – k tomu dobře slouží zavedení vhodných podnikových politik praxí, pokud jde o kritéria a proces výběru dodavatelů, datovou stopu jednání a shromažďování podkladů o realizaci obchodních transakcí.
Bříza & Trubač
Autory článku jsou Ondřej Trubač a Patrik Koželuha, partneři advokátní kanceláře Bříza & Trubač, která je partnerem rubriky Právní servis na INFO.CZ a garantem daňové a transakční oblasti.
