ROZHOVOR | Romantika kočárů na Staromáku? Podle Josefa Kočovského spíš každodenní boj s úředníky, politickými kampaněmi a strachem z konce řemesla. Fiakr v Praze podle něj nevydělává, jen sotva zaplatí seno, kováře a kočího, a když tři dny prší, je všechno v mínusu. „Je to spíš trest než živobytí, ale neumím dělat nic jiného. Vysvětluj to někomu, kdo v životě nedržel otěže,“ říká muž, který se – ve svých 73 letech – koňmi živí už přes třicet roků a neví, jak dlouho ještě bude smět. Proti snaze skupiny lidí z magistrátu vyštípat fiakristy z centra Prahy jako cech podnikají právní kroky. „Výpověď byla podána na základě subjektivních názorů a nepravdivých informací o zdravotním stavu našich koní,“ píše se v tiskové zprávě.
Předseda Cechu fiakristů a povozníků Čech a Moravy Josef Kočovský stojí za řízením jedné z posledních živých tradic pražských koňských fiakrů – povozníků, kteří již více než tři desetiletí brázdí ulice historického centra hlavního města.
Cech byl založen v roce 1992 a jeho členové se zavázali k přísným pravidlům – etickému zacházení s koňmi, vysokým veterinárním standardům a provozu, který každodenně hledá složitou rovnováhu mezi turistickou atrakcí a náročným řemeslem.
Dnes čelí Kočovský a jeho kolegové tlaku, který sahá od regulačních zásahů magistrátu až po mediální kritiku z řad samozvaných ochránců zvířat. V centrále Prahy se vedle běžného provozu musí vypořádávat i s otázkou, zda je koňský povoz ještě vhodnou součástí moderní metropole.
„Kočár do historického města patří,“ říká Kočovský a v rozhovoru popisuje, jaké to je být v tomto oboru napadán mnohými amatéry a zabedněnci a přitom se tak tak uživit.
Pane Kočovský, tak kolik jste za poslední rok na fiakrech vydělal?
(smích) To jste vtipnej. Tady to nevydělává skoro nic. Prakticky akorát, abys těm kočím vůbec něco dal. A ti kočí berou menší plat než nějakej řidič s autíčkem v centru. Ty svoje koně… provoz jednoho stojí tři tisíce denně. Reálně je to často i víc – čtyři tisíce denně, když započítáš seno, kováře, vitamíny, ustájení a povinné prohlídky. My jich tam máme dvanáct a jsme spolu ve stáji. Režie je tři tisíce denně, plus mínus. A teď si spočítej, kolik musím vydělat, jen abychom to utáhli. A když dva dny prší, je to úplně v prd*li.
Jak se tématu věnuji už několik let, vím, že vaši oponenti vědí o koních velmi málo.
Přesně – přijde Zábranský a řekne ti, že to děláme blbě. Přitom ty koně mají dvakrát měsíčně povinnou veterinární prohlídku. Doktor koukne na výživnej stav, nohy, sliznice, zuby. Kdybych na to kašlal, tak ten kůň lehne. A kdyby někde ve městě padl kůň, tak jsme skončili.
A Pospíšil taky. Já s ním byl dvakrát v televizi. A dvakrát jsem mu tam říkal: „Ty koně chodí šest hodin denně. Nikde na světě to není jinak.“ A on pak zveřejnil, že chodí čtrnáct hodin denně. Tak jsem mu napsal: „Pane Pospíšile, vy jste buď lhář, nebo blázen. Když jsme se o tom bavili dvakrát v televizi – a jsou na to svědci, koukalo se na to hodně lidí, všichni koňaři – já vám tam říkal, že chodí šest hodin.“
Co bylo dál?
No a on to smazal. Chvíli to tam měl a pak to zmizelo. My máme pravidla už od devadesátejch let – maximálně šest hodin denně v provozu, zbytek čas ve stáji. Stejně to mají ve Vídni, Krakově i v Itálii.
My jsme spolu mluvili před třemi roky naposledy. Co se od té doby změnilo? Jezdíte ještě, nebo jak to je?
Jezdím. Když ten cirkus kolem nás začal, nikdo nevěděl, co se děje. My máme smlouvu s výpovědní lhůtou dva roky. A oni nám začali dávat pokuty. Zábranský v tom má prsty ve všem. A Plicka – to je jejich právník, to je kádr, jak má správně vypadat. Jako za minulýho režimu. Hrůza.
Ale pozor, to nezačalo včera. Cech funguje od roku 1992 a pravidla pro fiakry udělala Praha 1 už tenkrát. Od tý doby přesně platí, kudy můžeme jezdit, kde stát, i kdy musíme žádat o výjimku, třeba když máme jet někam k hotelu mimo trasu. To není žádnej Divokej západ.
Co konkrétně dělali?
No, nejdřív kontrola. Pak pokuty. Za kdejakou pí*ovinu. Že prej kůň má špatně zapnutý postroje. Nebo že stojí moc dlouho nebo o metr jinde. A přitom všichni věděli, že je to jen záminka, jak nás vyštípat. A přitom ten provoz má přesný normy – stání, odpočinek, voda, seno, maximálně šest hodin práce denně. To se píše i v těch posudcích od veterinářů a soudních znalců, co máme. Ale to nikoho nezajímá – důležitější je fotka koně na Facebooku.
A magistrát do toho vstupuje?
Jo. Magistrát a Piráti hlavně. Zábranský, ten si na tom postavil kariéru. Všude říká, že „zachraňuje koně na Staromáku“. Přitom v životě nebyl u stáje, neví nic o koních. A místo toho, aby se šel podívat, jak to fakt je, tak radši napíše tiskovku.
Město přitom ví, že ti koně mají jedny z nejlepších podmínek v Evropě – stání na Staromáku jsou jediný na světě napojený na vlastní kanalizaci, aby tam nebyla cítit moč. Pod dlažbou jsou chladící hadice, jsou tam hydranty na napájení a ochlazování nohou koní v létě. To jsme vybudovali jako cech už v devadesátým čtvrtým.
Takže vás nechali, ale dělali peklo?
Přesně. My jsme tam furt. Pořád jezdíme. Ale každej den je to boj. Každej den se budíš s tím, jestli zas něco nepřijde, pokuta nebo kontrola. Člověk má koně, stará se o ně, o provoz… a místo aby mu město pomohlo, tak tě chce zlikvidovat. Oni by nás vyhodili hned, ale nemůžou. Tak dělají všechno okolo.
Koně jsou v pořádku, mně už dochází energie
Jak je to s veterináři? Máte někoho, kdo se vám o koně stará?
Jasně. Mám telefon na tři veterináře, můžu volat kdykoliv. Jednou jsme měli koliku – volal jsem ve dvě ráno, přijel. Ten kůň má větší cenu než moje auto. To si nikdo nevezme na triko, že by se k němu nechoval dobře. A navíc – dvakrát do měsíce máme povinnou prohlídku. Veterinář koukne na výživnej stav, nohy, sliznice, zuby, jestli kůň nemá horečku nebo nenatahuje šlachu. Když je problém, hned jde z provozu, žádnej kompromis.
Takže když je problém, přijedou hned?
Jo. Dělají zuby, kopyta, očkování, odčervení. Pravidelně. Kdybych na to kašlal, tak ti kůň lehne a je konec. A kdyby někde v centru padl kůň na zem, skončili jsme. To by bylo po nás. A to vědí i turisti, i hotely, i pojišťovny. Proto se o ty koně staráme někdy líp než o sebe.
A co říkají ti, co tvrdí, že jsou koně nemocní nebo zničení?
Nikdo z nich za námi nikdy nepřišel. Nikdo se nezeptá, jak to je. Natočej si koně, jak se potí, a napíšou: „Koně kolabují.“ Ale kůň se potí úplně normálně – když je vedro, když pracuje. Stejně jako člověk.
Kdy je pro koně nejhorší období?
Není to horko. Nejhorší je vítr, déšť, mokro. Když tři dny leje, kůň stojí, nepracuje, je zavřenej a pak je nachcípanej. Horko zvládnou líp než zimu v dešti. A to ti potvrdí každej veterinář – stepní zvíře. Vedro snese, ale když promokne a ofoukne ho vítr, může být za dva dny na kapačkách.
Takže když prší, nejedete?
Ne. Jednak kvůli koním, jednak kvůli lidem. Nikdo si do kočáru nesedne v lijáku. A my jsme jen ve ztrátě. Ale kůň má mít klid, ne ho tahat, když to klouže.
Dá se na tom aspoň neprodělat?
Když prší dva dny, jsme ve ztrátě. Když je vedro a nejede se, jsme ve ztrátě. Jeden kůň stojí tři sta, čtyři sta tisíc. Jeden den provozu tři tisíce. A když přijde pokuta za nesmysl, tak to prostě zaplatíš. A když kůň dostane koliku nebo šlápne blbě a zvrtne si nohu, máš rovnou čtrnáct dní stop.
Oni vás chtějí zakázat úplně, nebo jen dostat pryč z centra?
Oni říkají „jen pryč z centra“. Ale když tě vyhoděj ze Staromáku a Karláku, tak skončíš tak jako tak. Nejsme kolotoč, co si stoupne někam k metru. Kočár patří do historickýho centra. Tam choděj turisti. Tam je to tradice. Ten cech fiakristů funguje od roku 1992, hned po revoluci. Navazujeme na to, co bylo za Rakouska-Uherska. A tohle řemeslo má pořád stejný princip – kůň, vůz, kočí, městská trasa.
A co říkáte na argument, že to „neudělá dobrý obraz města“?
To říká Pospíšil. Ale koně jsou v Paříži, ve Vídni, v Krakově. Nikde to neruší. Jen v Praze to někomu vadí. Ve Vídni je to normální součást centra. V Krakově to samý. V Římě se to nezakázalo – tam to prostě vymřelo, protože to nikdo nechtěl dělat. Je to dřina, vstává se v pět, koně, kovář, krmení. Když si dneska někdo sedne k počítači a má víc peněz, tak už u koní nezůstane.
Problémy máme zatím jenom v Praze. Jsme takovej zkušební kámen – když to zakážou tady, zkusí to i jinde.
A ti, co to chtějí zakázat – mluvil s vámi někdo z nich?
Nikdo. Nikdy za náma nepřišli. Nikdy se nezeptali, jak to funguje. Jen dají fotku koně a napíšou „chudák kůň“. A přitom on třeba jen zívnul, nebo stál se zavřenýma očima, protože spal. My jsme je zvali do stájí – Zábranský, Plicka, Pospíšil. Ani jednou nepřišli. Ale na Facebook toho napíšou…
Takže žádnej dialog?
Nula. Pospíšil, Piráti, aktivisti – všichni si o nás píšou na Facebooku, ale do stáje nepřijdou. A když přijdou novináři, dostanou všechno – papíry, veterináře, čísla. A stejně napíšou, co se jim hodí. Máme posudky soudních znalců, veterinářů z ČZU, bývalou ředitelku Kladrub, univerzitní profesory. Všichni píšou, že ti koně jsou v pořádku. Ale to se nečte, protože to nemá takovou sledovanost jako kůň na fotce s popiskem „kolaps“.
Mají lidi představu, kolik toho kůň ujde?
Ne. Myslí si, že chodí dvanáct hodin denně. Ale kůň chodí šest hodin. Vždycky jsem to říkal – šest hodin. Ráno dvě, odpoledne dvě, večer dvě. Mezitím voda, seno. Když je vedro, nejede se vůbec. Když je náledí, taky ne. To ví každej, kdo někdy držel otěže.
A mimochodem – když je potřeba, kůň v kondici zvládne ujít 60 až 80 kilometrů denně. Ale my jezdíme jen zlomky toho. Protože tohle není převoz piva z Plzně jako kdysi. Tohle je město, turisti, bezpečnost.
Pospíšil: Jsem připravený jít do čela TOP 09. Pokud ale strana nemá zaniknout, musí změnit fungování
A turisti? Jak se chovaj?
Devadesát procent v pohodě. Fotěj si koně, ptaj se. Ale pak máš debila, co strká dítě pod koně, ať ho pohladí, nebo si myslí, že kůň je atrakce jak plyšák v obchodě. A kůň je zvíře – má tři sta kilo svalů a když cukne, tak dítě odletí. A už to nejsou jen turisti z ciziny. Poslední roky je to půl na půl – Češi z Moravy, z Ostravy, volají dopředu, rezervujou si svezení. Už to není jen „turistická atrakce pro cizince“.
Kudy vlastně jezdíte?
Máme přesně stanovený trasy od roku 1992. Určila je Praha 1. Jezdí se kolem Staroměstského náměstí, Pařížskou ulicí, ke Karlovu mostu, kolem Klementina a židovskýho města. Když máme jet třeba k hotelu na Prahu 7, musíme žádat výjimku. Není to tak, že si kočí jede, kam ho napadne.
A kde všude se vlastně v Česku dá svézt kočárem? Není to jen Praha, že?
V Karlových Varech, v Mariánských Lázních, kolem zámků, hradů. Ale problémy máme zatím jenom v Praze. Tady jsme takovej zkušební kámen – když to zakážou tady, zkusí to i jinde. Ale říkám pořád – to není o koních, to je o pár lidech, co se chtějí zviditelnit.
A co musí člověk splnit, aby mohl s kočárem vozit lidi? To nemůže jen tak kdokoliv přijít a začít?
To říkáte krásně. V Praze na to potřebujete zkoušky. Řidičák na kočár, přezkoušení, školení bezpečnosti práce.
Musíte vědět, jak zapřáhnout, jak se kůň chová, kdy je v pohodě psychicky – ráno mu kouknete do očí a víte, jestli je v klidu nebo ne. Jak se pozná kolika, jak se pozná, že ho bolí noha. To vás nikdo neučí za víkend. To se učíte roky vedle starších kočích. Mně je 73 let, padesát let dělám s koňma, a pořád se mám co učit.
A co když vás z centra opravdu vyženou? Co byste dělal?
Nevím. Fakt nevím. Já nejsem právník, nejsem ajťák. Umím pracovat s koněm, zapřáhnout, zavázat postroje a držet otěže. To je celý. Jsem kočí. Když tohle zakážou, tak jdu pryč. Nebo s tím seknu a budu někde u koní na statku. Ale ve městě už ne.
Když to stojí peníze, nervy, každý vás buzeruje… proč to ještě děláte?
Protože neumím nic jinýho. A protože mám rád koně. Někdy si říkám, že je to v prdeli a že už s tím seknu. Ale pak ráno přijdu do stáje, kůň na mě mrkne, dejchne, dotkne se mě hlavou… a já mám energii jet zase dál. Ono to není o tom, že by nás to živilo. To tě neuživí. To je spíš trest. Ale když to děláš třicet let, tak to máš prostě v krvi.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
