Převody významného majetku společnosti? V současnosti již jenom se souhlasem společníků

Takzvanou velkou novelou zákona o obchodních korporacích došlo od počátku roku 2021 ke změně kompetencí valné hromady společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. To se projevilo mimo jiné v oblasti schvalování prodeje majetku společnosti. Podle staré právní úpravy podléhala souhlasu společníků (vedle přeměn obchodních korporací) pouze taková transakce, v jejímž důsledku docházelo k převodu celého obchodní závodu společnosti nebo její významné pobočky. Po novele však zákon o obchodních korporacích vyžaduje, aby valná hromada povinně vyslovovala souhlas též s převody „takové části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti“.

Jaká konkrétní věc či majetek společnosti naplní definici zmiňované „části jmění“, však nebývá v korporátní praxi vždy zřejmé. Jednoznačné vodítko prozatím nepodává ani soudní praxe. Přitom absence povinného souhlasu způsobí neplatnost celé transakce.

Co všechno tedy může být významnou částí jmění

Občanský zákoník definuje jmění jako souhrn veškerého majetku a dluhů určité osoby, tedy celkový souhrn jejích aktiv a pasiv. Částí jmění pak lze rozumět v podstatě jakoukoliv vybranou část majetku nebo dluhů společnosti, tedy jakýkoli soubor jejího majetku, jednotlivosti nevyjímaje. Částí jmění společnosti tak příkladem může být konkrétní pozemek či jiná nemovitost, strojní vybavení, jednotlivý software, datové úložiště nebo i firemní vozový park.

Jak poznat onu významnou část jmění, ke které se váže povinný souhlas společníků? Zákon o obchodních korporacích k tomu jednoduše stanoví, že převod takové části jmění by znamenal podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti. A zde lze nalézt první vodítko ve slůvku „skutečný“. Tomu je třeba rozumět tak, že není samo o sobě určující, jak se převod odrazí čistě ve formálním zápisu předmětu podnikání nebo činnosti společnosti (v obchodním rejstříku nebo ve společenské smlouvě), nýbrž, jaký bude mít dopad do skutečné, reálné činnosti společnosti.

Lze si tak představit situaci, kdy např. IT společnost bude chtít převést na třetí osobu jediný vybraný software, jenž je ovšem zúčtovacím platebním systémem, který generuje 75 % obratu společnosti. Pokud by společnost v důsledku transakce pozbyla či výrazněji omezila svoji schopnost nadále poskytovat zákazníkům příslušné platební služby, šlo by s vysokou mírou pravděpodobností o transakci působící onu podstatnou změnu v činnosti společnosti a k její realizaci by tak byl souhlas společníků nezbytný. Otázka výhodnosti transakce zde přitom nehraje roli. I kdyby šlo z pohledu společnosti o výhodný prodej, nic to na faktické změně v zaměření společnosti nemění.

Oproti tomu, souhlasu valné hromady by bez dalšího nebylo třeba v situaci, kdy by se ta samá společnost rozhodla například prodat nemovitost, v níž výlučně provozuje svoji podnikatelskou činnost, jestliže by si zároveň zajistila adekvátní (alternativní) prostory k pronájmu. Opět by na uvedené nemělo vliv, zda by šlo například o jedinou nemovitost v majetku společnosti, ani cena, za kterou se ji rozhodla prodat. Určující by bylo hledisko, zda je schopna své podnikatelské zaměření vykonávat obdobně jako doposud, bez skutečné podstatné změny své činnosti, byť organizačně nikoli ve vlastním, ale v pronájmu.

Je tak zřejmé, že při úvahách o rozsahu schvalovací procedury žádné univerzální či „tabulkové“ měřítko neexistuje. Vždy bude třeba vyhodnocovat případ od případu, s primárním ohledem na dopad zamýšlené transakce do skutečných hlavních aktivit společnosti. V podnikatelské praxi samozřejmě bude vyvstávat řada případů, které nebudou tak zjevné jako příklady uvedené výše. V takových případech je pak jistě na místě doporučit obezřetnost a hraniční případy preventivně vyhodnocovat tak, že do povinného schvalování společníky náleží.

V jaké podobě předložit věc ke schválení valné hromadě

I forma souhlasu valné hromady má své praktické dopady a je třeba nad ní předem zauvažovat. Valná hromada se totiž může dle konkrétní podoby návrhu statutárního orgánu vyslovit různým způsobem. Konkrétně je možné žádat o souhlas:

(1.) obecně jen s převodem předmětné části jmění bez jakéhokoli dalšího omezení,

(2.) s převodem části jmění pouze za dodržení určitých podmínek (např. minimální výše prodejní ceny nebo že majetek bude prodán jen konkrétnímu kupujícímu), nebo

(3.) s převodem části jmění jen pro případ, že bude uzavřena smlouva v konkrétním schváleném znění (bez možnosti dalších odchylek).

Nejvyšší míru volnosti statutárnímu orgánu jistě zakládá varianta první, tj. požádat o obecný souhlas s převodem – bez dalšího. Tato forma schválení může být praktická v tom, že pokud se následně před podpisem transakce ještě dojednají určité dílčí změny, nevyžaduje to opakované schvalování valnou hromadou, jako je tomu např. při třetí variantě schválení konkrétní podoby transakční dokumentace.

V praxi však bývá tento volnější způsob schvalování méně používaný, neboť vlastníci při obdobných transakcích zpravidla preferují vyšší míru kontroly a ostatně i statutáři se s nejvyšším orgánem společnosti leckdy chtějí podělit o svůj díl odpovědnosti. To je nicméně častým omylem, neboť bez ohledu na schválení jakýchkoliv transakčních parametrů valnou hromadou, odpovědnost za výslednou podobu transakce zpravidla nesou statutární orgány v rámci své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Fakticky to znamená, že až na výjimky (koncernové uspořádání) nesmějí statutární orgány ani při souhlasu valné hromady uskutečnit transakci, která by společnost ve výsledku poškodila.

Pokud by se statutární orgány odchýlily od schválených podmínek transakce (např. by majetek prodaly za nižší než společníky požadovanou cenu, nebo předmětný software převedly na jiného než výslovně schváleného nabyvatele), transakci to činí bez dalšího neplatnou. V té souvislosti je třeba zmínit, že nedostatek schválení, a tedy i neplatnost transakce, lze z povahy věci napravit dodatečným souhlasem společníků. Tuto posloupnost však nelze příliš doporučit, už jen proto, že v době uzavření transakce statutární orgány nemají jistotu dodatečného souhlasu. Samozřejmě je možné podmínku následného schválení transakce valnou hromadou ve smlouvě s kupujícím výslovně dohodnout jako faktickou podmínku nabytí účinků smlouvy.

Pokud jde o kvorum nezbytné pro schválení transakce valnou hromadou, k přijetí rozhodnutí o převodu významné části jmění se vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny hlasů přítomných společníků v případě společnosti s ručením omezeným a alespoň dvoutřetinové většiny hlasů přítomných akcionářů u akciové společnosti, samozřejmě pokud stanovy či společenská smlouva nestanoví jinak.