Americké speciální jednotky míří k Venezuele, připlouvá i „nejtajnější“ loď. Znamená to jedinou věc

Plánované akce se mají zaměřit na drogové laboratoře, přepravní cesty a vedení kartelů, především pomocí dronových úderů. Oficiální zdůvodnění je konzistentní: venezuelský režim prý nedělá dost pro zastavení toku narkotik ze své země do USA a ohrožuje tím americké občany. Prezident Trump to shrnul po svém: „Uvidíme, co se stane. Venezuela nám posílá své gangstery, své dealery a drogy. To je nepřijatelné.“

V realitě ale podle expertů nejde jen o boj s drogovými kartely. Rozmístění rozsáhlé flotily – od F-35 a dronů Reaper přes výsadkovou skupinu námořní pěchoty až po raketové torpédoborce – ukazuje, že jde o víc než izolované operace proti pašerákům.

Podle článku zveřejněného serverem Task & Purpose byla v Karibiku identifikována loď MV Ocean Trader, považovaná za plovoucí základnu amerických speciálních sil. Mluvčí Military Sealift Command potvrdil její nasazení, ale odmítl komentovat konkrétní účel mise.

Jak píše Task & Purpose, MV Ocean Trader začínala jako komerční nákladní loď typu ro-ro (Roll-on/Roll-off, specializované nákladní plavidlo určené k přepravě kolových vozidel pod jménem – pozn. red.), tehdy ovšem pod jménem MV Cragside.

Později prošla zásadní přestavbou: dostala heliport, rozšířenou komunikační výbavu a vnitřní prostory přeměněné na kasárna a velící centrum. Přestavba jí umožnila fungovat jako hybrid – loď, která navenek připomíná obchodní plavidlo, ale ve skutečnosti poskytuje zázemí pro elitní jednotky.

Podle stejného článku může loď pojmout až 159 příslušníků speciálních sil a zhruba padesátičlennou posádku. Vydrží na moři 45 dní bez doplňování zásob a dokáže nasazovat menší čluny či vrtulníky.

Brent Sadler z Heritage Foundation upozorňuje, že právě tato výdrž z ní dělá flexibilní platformu, byť s nutností rotace s dalšími loděmi. „Loď je určena k tomu, aby splynula s obchodní dopravou,“ uvedl pro Task & Purpose bývalý kapitán Bradley Martin z RAND Corporation. To jí umožňuje pohybovat se v mezinárodní dopravě bez rizika identifikace jako vojenského cíle.

(Více o technické stránce lodi se dočtete například v článku serveru The War Zone.)

Podle mnohých analytiků právě přítomnost tajuplné lodi MV Ocean Trader zásadně mění povahu celé operace. Nejde už jen o sledování pašeráckých tras, ale o schopnost provést rychlé přepadové akce přímo z moře.

To otevírá různé scénáře – od záchytných operací až po cílené zásahy hluboko na venezuelské souši. Navíc fakt, že Pentagon a velitelství speciálních sil odmítají upřesnit účel mise, přispívá k podezření, že ne(pů)jde o rutinní boj s drogovými kartely, ale o širší strategii vůči režimu Nicoláse Madura.

Caracas se – zdá se – zatím nenechal zastrašit. Venezuelská armáda zveřejnila záběry z pobřežního cvičení a prezident Nicolás Maduro napsal dopis, v němž obvinění z vedení drogového kartelu odmítl jako „naprosto nepravdivá“. Zároveň vyzval Washington, aby „uchoval mír“.

Problém v americkém angažmá v blízkosti pobřeží státu nezvedají jen Madurovi spojenci. Jeden z opozičních politiků, který jinak prezidenta kritizuje, upozornil: „Stále věřím, že řešení není vojenské, ale politické.“

Politoložka Annabelle Sánchez Ismael varovala, že útok na venezuelské území by mohl „dále sjednotit obyvatelstvo v přesvědčení, že je třeba hájit znovu potvrzenou suverenitu.“

Jedním z největších otazníků zůstává právní rámec celé operace. V případě Venezuely totiž nejde o boj proti státu, který by USA napadl, ani o reakci na útok podobný 11. září. Přesto Washington zvažuje vojenské údery na území suverénní země, oficiálně kvůli pašování drog.

Do debaty vstoupil i právník John Yoo, známý z období po 11. září, kdy v administrativě George W. Bushe prosazoval legálnost „zesílených výslechových technik“ (především známý waterboarding, který věrně simuluje pocit tonutí – pozn. red.).

Tentokrát ovšem v článku pro Washington Post varuje: „Trumpovy námořní údery proti kartelům riskují překročení linie mezi prosazováním práva a válkou.“ Podle něj je zásadní rozdíl mezi zločinem a aktem války. Kartely sice působí násilně a ohrožují životy Američanů, ale nelze je srovnávat s al-Káidou, která přímo zaútočila na Spojené státy.

Yoo upozorňuje, že pokud by byli členové kartelů prohlášeni za legitimní vojenské cíle, otevřelo by to nebezpečný precedens – znamenalo by to nejen možnost útočit na venezuelské území a vojenské cíle, ale i automaticky označit Venezuelany v USA za „nepřátelské cizince“.

V praxi by tak mohly nastat situace známé z dob druhé světové války, kdy byli lidé internováni nikoli za své činy, ale na základě národnosti či domnělé příslušnosti k „nepřátelskému táboru“.

Amerika už podobnou právní šedou zónu zažila po roce 2001. Kongres tehdy schválil tzv. Authorization for Use of Military Force (AUMF), dávající prezidentovi volnou ruku k použití vojenské síly proti organizacím odpovědným za útoky 11. září 2001.

Tento právní nástroj se pak stal základem pro desítky operací po celém světě, včetně zásahů v zemích, které s 11. zářím přímo nesouvisely. Kritici tvrdí, že šlo o „natažení“ původního mandátu do oblastí, kde žádný přímý útok na USA neproběhl.

Pokud by se nyní stejný přístup aplikoval na drogové kartely, znamenalo by to posunutí této hranice ještě dál – z „boje proti teroru“ k „boji proti kriminalitě“ vedenému vojenskými prostředky. 

Právě tento krok je ale podle mnohých právníků i mezinárodních expertů neudržitelný. Zločin, byť mezinárodní, má být předmětem policejní a justiční činnosti, nikoli vojenských útoků na cizím území.

Celá věc se podle právníka Yoo navíc dotýká i Charty OSN, která zakazuje použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti států – s výjimkou sebeobrany nebo mandátu Rady bezpečnosti. Ani jedna z těchto podmínek v případě Venezuely zatím nenastala.

Washington sice argumentuje ohrožením americké společnosti drogami, ale to není v mezinárodním právu uznávaný důvod k zahájení války.

Pokud by Spojené státy přesto zahájily údery, ocitly by se v podobné pozici, jako když v roce 2003 napadly Irák bez souhlasu OSN. Tehdy byla hlavním argumentem existence zbraní hromadného ničení... které se nakonec nikdy nenašly.

Podobný postup vůči Venezuele by mohl ještě více oslabit důvěryhodnost USA a dodat munici kritikům, kteří tvrdí, že Washington používá „válku proti drogám“ jako zástěrku pro své geopolitické cíle.

Americká flotila nadále zůstává v Karibiku a možnost úderů na venezuelské území visí ve vzduchu. Oficiální příběh hovoří o boji proti pašerákům drog, ale nasazení specializovaných lodí, jako je MV Ocean Trader, i politická rétorika v USA naznačují, že ve hře je víc než jen zadržování kokainu.

Z pohledu Washingtonu se operace může jevit jako ukázka síly a odhodlání chránit americkou společnost před narkotiky. Z pohledu Caracasu a jeho spojenců ale jde o narušení suverenity a další kapitolu v historii intervencí, které Latinská Amerika vnímá s velkou citlivostí.

Výsledek bude záviset na tom, zda se prezident Spojených států skutečně rozhodne dát k úderům souhlas. Do té doby zůstává flotila symbolem tlaku. Zároveň ale mějme na paměti, že hranice mezi bojem proti zločinu a aktem války může být v dnešní geopolitice tenčí, než se na první pohled zdá.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.