Ohlušující ticho u břehů Venezuely: Pořádá Trump hon na pašeráky drog, nebo chce svrhnout Madura?

Spojené státy nikdy nebyly blíže ozbrojenému konfliktu s Venezuelou, píše web Axios. U jejího pobřeží kotví flotila sedmi amerických válečných lodí se 4 500 vojáky na palubách, včetně minimálně jedné útočné ponorky. Nad venezuelským prezidentem Nicolásem Madurem přitom visí odměna ve výši 50 milionů dolarů – vypsaná přesně den předtím, než Donald Trump nařídil nasazení sil proti drogovým kartelům v Latinské Americe 7. srpna.

Včera americké úřady zveřejnily záznam, kde americký dron MQ-9 Reaper zničil údajnou loď pašeráků kokainu.

Analytici se přitom nemohou shodnout, co je hlavním cílem takto bezprecednetní demonstrace síly v podobě expedičního sboru US NAVY. Oficiálně jde o protidrogovou operaci. Ale i lidé z nejbližšího okruhu Trumpových poradců přiznávají, že možnosti jsou otevřené.

Podle anonymních zdrojů webu Axios jeden z činitelů mluvil o možnosti „Noriega díl druhý “, připomínající americkou invazi do Panamy v roce 1989. Jiný dodal, že „prezident má na stole menu možností“ a že „Maduro by měl mít opravdu nahnáno“. Třetí poradce měl dokonce přirovnat setrvání Madura u moci k tomu, „jako kdyby se Jeffrey Epstein stal vedoucím školky“.

Tisková mluvčí Karoline Leavittová označila Madura za „uprchlého šéfa drogového kartelu“ a zdůraznila, že USA ho neuznávají jako legitimního prezidenta. Jeden z dalších úředníků pak měl prohlásit, že „se na 105 % jedná o narkoterorismus, ale pokud bude vedlejším efektem Maduro mimo moc, nikdo plakat nebude.“ Zajímavé.

Caracas reaguje mobilizací a ostrými prohlášeními. Ministr obrany Vladimir Padrino López uvedl: „Budeme bojovat, pokud se opovážíte vkročit do Venezuely.“

Maduro v prohlášení pro média mluví o „absolutně kriminální a krvavé hrozbě“, burcuje národ a – jak bývá u diktátorů zvykem – osobně dohlíží na mobilizaci, výcvik a přípravu armády pro obranu země.

Doprovodil to posílením námořních a leteckých hlídek, rozmístěním 15 000 vojáků na hranici s Kolumbií a oznámením nasazení bezpilotních prostředků dlouhého doletu po vzoru íránských Shahedů nebo ruských Geranů.

Podle dostupných informací zahrnuje americké rozmístění tři torpédoborce, jeden křižník, každý schopný nést 32 střel Tomahawk, a útočnou ponorku s dalšími 12 střelami. Celkem tedy zhruba 140 raket, které mohou být použity proti cílům na venezuelském území.

Do oblasti dorazila také „vyloďovací“ (amfibická, obojživelná – pozn. red.) skupina Iwo Jima Amphibious Ready Group s 2 200 mariňáky, kteří jsou cvičeni právě k vyloďovacím operacím.

Ve vzduchu pak operují hlídkové letouny P-8A Poseidon a bezpilotní stroje MQ-9 Reaper. Celý balík se podle expertů zdá být výrazně větší, než by odpovídalo standardní protidrogové misi. Vyvolává tak otázku, zda cílem není víc než jen zastavení pašeráků kokainu.

Jak upozorňuje vojenský analytik Lukáš Visingr: „To, co tam je, je strašně velká síla. Samozřejmě dokážou odchytávat pašerácké čluny, ale je to zbytečně moc. Mariňáci na palubách výsadkových lodí těžko budou chytat ponorky s kokainem.“

Venezuelský velvyslanec při OSN označil americké kroky a prohlášení o Madurovi jako šéfovi kartelu za masivní propagandu, která má otevřít cestu k americké invazi do Venezuely. A někteří komentátoři si všimli, že – v atmosféře již zmíněného zvláštního ticha – tuto interpretaci možná nechtěně podporují i někteří američtí politici.

Kongresman Carlos Gimenez napsal 31. 8.: „Our prayers are with the courageous men and women of our armed forces as they approach the coasts of Venezuela“ (Naše modlitby jsou s odvážnými ženami a muži našich ozbrojených sil, když se blíží k pobřeží Venezuely) – což zní spíše jako povzbuzení vojákům na cestě do války než do protidrogové mise.

Podle Visingra by to, co nyní mají Američané v blízkosti břehů, dokázalo Venezuele zasadit naprostý knockout: „Tahle síla sama o sobě by dokázala Venezuelu eliminovat jako vojenský faktor. Kdyby dostala rozkaz, zničila by venezuelské ozbrojené síly kompletně.“

Obavy vzbudil i komentář bývalého poradce pro národní bezpečnost Michaela Flynna.

Také The Wall Street Journal otevřeně spekuluje, že cílem může být přinutit Madura k abdikaci. V článku s názvem „Trump's Venezuelan war games“ se ptá, zda je nasazení tolika kapacit pouze o boji s kartely.

A list Financial Times jsou ještě dál a citují nejmenovaný zdroj, podle něhož má být „cílem operace zatknout Madura a dostat ho od moci“.

Celou situaci komplikuje, že USA na jedné straně mluví o Madurovi jako o „terrorist head of a narco cartel“ a zdvojnásobily odměnu za jeho dopadení na 50 milionů dolarů, ale na straně druhé organizují deportační lety přímo do Caracasu.

Jen v minulém měsíci šlo o devět letů z amerických detenčních zařízení, většinou charterových a placených americkou vládou. To by nebylo možné bez pravidelné komunikace s venezuelskými úřady.

Zdánlivý paradox? Možná je to skutečně tak, že mezi Washingtonem a Caracasem probíhá tichý dialog, i když veřejná rétorika směřuje k delegitimizaci režimu.

Visingr tvrdí, že v případě konfliktu by ruská a čínská výzbroj, kterou Caracas nakoupil, na americkou expediční skupinu nestačila: „Mají ruské stíhačky, staré německé ponorky z dob studené války, čínské radary a drony podezřele podobné íránským. Ale neumím si představit, že by to mohlo představovat relevantní hrozbu. Američané by začali v noci zdrcujícím úderem Tomahawků, který by venezuelské letectvo zničil na zemi.“

Ale do dění se vkládají i další hráči. Kolumbijský prezident Gustavo Petro odmítá, že by „Cartel de los Soles“ vůbec existoval, a tvrdí, že jde o záminku extrémní pravice k odstraňování neposlušných vlád. Současně posílil armádu na části hranice s Venezuelou a sdílel ruská tvrzení, že USA chtějí venezuelskou ropu.

Ropa je ostatně klíčovým faktorem. Venezuela má největší prokázané zásoby na světě. Trump krátce před vypsáním odměny zařadil Madura na seznam teroristů, ale současně povolil firmě Chevron obnovit čerpání.

Ještě před aktuální eskalací do Caracasu na konci ledna zamířil zvláštní vyslanec Richard Grenell, aby s režimem vyjednával. Současně Donald Trump obsadil klíčové posty ministrem zahraničí a poradcem pro národní bezpečnost Markem Rubiem, což ukazuje, jak rozdílné přístupy – diplomatické sondování na jedné straně a tvrdá linie na straně druhé – se v americké politice směrem k Venezuele střídají.

Jeff Ramsey z Atlantic Council upozorňuje, že rozmístění je sice výraznou demonstrací síly, ale nemusí vést k útoku. Připomíná nedávné kontakty USA s Caracasem i kontext deportačních letů.

Přesto napětí dál roste. Trumpovi poradci spekulují o možném „dobrovolném odchodu“ Madura, o vojenském převratu motivovaném vypsanou odměnou nebo dokonce o jeho smrti.

Americká flotila u venezuelských břehů, posílené venezuelské jednotky, zapojení Kolumbie i role ropy – to vše dohromady vytváří nebezpečný koktejl. 

Zatím není jisté, zda jde jen o nátlak, nebo o předehru k ozbrojené akci. Jedno je však zřejmé: Washington i Caracas se připravují, jako by konflikt mohl vypuknout kdykoli.

Visingr závěrem připomíná: „Nemyslím si, že by Venezuele někdo reálně pomohl. Pro Rusko ani Čínu to není kriticky důležité. Podpora tamního režimu je pro ně spíše způsob, jak levně kopat Američany do kotníku.“

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.