Bradáčová se naštvala kvůli únikům ze spisů. Ničí důvěru v justici

Lenka Bradáčová už toho měla dost. Čeho? Účelových úniků z trestních řízení, které manipulují veřejnost a drtí víru v právní stát. Nejvyšší státní zástupkyně reagovala na další skandál v souvislosti s tzv. bitcoinovou causou. Jedna její podřízená totiž brífovala novináře zkreslenými informacemi. Už zase… Skončí tyhle manipulace někdy?

Předávání prefabrikovaných zpráv z trestního řízení médiím je strašlivým zlozvykem rozšířeným u některých policistů a žalobců. Dopady na společnost jsou těžké a samozřejmě negativní. Jednak jde o zločinné jednání, které však bohužel málokdy bývá postiženo. I proto, že dotčení novináři nespolupracují a odvolávají se na ochranu zdrojů. Ještě horší je, že se ubližuje mnoha lidem, často nevinným a že vláda zákona dostává pořádně na frak.

O co šlo tady? Deníku N napsal, že Petra Lastovecká z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ve věci darovaných bitcoinů navrhla obvinit ex ministra Pavla Blažka, načež věc byla „podezřele“ přesunuta do Prahy a ona sama byla pro podjatost „odvolána z týmu žalobců pracujících na cause. Nešlo o investigaci, někdo ty informace prostě „pustil“. Kdo, to se vyšetřuje, jisté však je to, že jsou „cinklé“, což vyvolalo reakci Lenky Bradáčové.

Nic z řečeného není podle nejvyšší státní zástupkyně, vrchního žalobce v Olomouci Radima Dragouna a dozorující prokurátorky pravda. Zejména prohlášení posledně jmenované je důležité, protože pokud by se i jen přemýšlelo o stíhání Blažka, musela by za tím stát ona. Nikdo jiný to dle práva učinit nemůže. Zřejmě si to přála sama Lastovecká. Zasvěcení vědí, že se s bývalým šéfem resortu nemá ráda. Ale její názor je irelevantní.

Do hlavního města olomoučtí zástupci přepad přesunuli, protože podle zákona museli. A žádný „tým“ neexistoval, veřejná žaloba je hierarchická organizace a za věc zodpovídá ten, kdo věc dozoruje, Lastovecká jen pomáhala se spisy. Tímto nechme tuto prokurátorku být, ona asi bude muset vysvětlit, zda to nebyla ona, kdo „práskal“ novinářům. Zde mi šlo o to konkrétně popsat obecný a chronický problém, jímž jsou úniky ze spisů.

Jaké jsou důsledky tohoto hluboce zažraného nešvaru? Hromada zničených životů a neúcta k právnímu řádu. Kdyby se Lenka Bradáčová neozvala, veřejnost by byla dále udržována v nepravdivé a nebezpečné iluzi, že se s vyšetřováním bitcoinů manipuluje, a to v Blažkův prospěch. Že „někdo“ nad ním drží ochrannou ruku, brání jeho stíhání, rozbíjí týmy žalobců, přesouvá vyšetřování jinam a kdo se tomu vzepře, je potrestán.

Až by se po delším čase zjistilo, jak se věci doopravdy mají, už by to nikoho nezajímalo a škody by byly napáchány. Cynicky vzato, nejméně by to asi vadilo u Blažka. O něm už se napovídalo tolik lží, byl politicky popraven a ostouzen tolikrát, že „jednou navíc“ by snad bylo jedno i jemu. Horší je, že každý takový případ manipulace, který není včas pojmenován a (alespoň morálně) odsouzen, rozšiřuje beztak rozsáhlý močál právního bezvědomí.

V Česku je bohužel snadné na někoho něco ušít, učinit z něj „sprostého podezřelého“, roky ho vyšetřovat, zničit mu kariéru, osobní život a podlomit zdraví, načež soud konstatuje, že od počátku šlo o účelově vymyšlenou causu, o nespravedlivé obvinění, na němž není ani stín pravdy. A utrpení dotyčného je mnohonásobně umocněno tím, že o něm v médiích vycházejí nepravdy a pomluvy, postavené na pečlivě „sestříhaných“ zprávách ze spisů.

Takto policisté a žalobci deset let dělali ze života opeklo Vlastě Parkanové. Dle soudce zcela nevinné, což podle něj bylo jasné hned. Lví podíl na tom má právě i nynější nejvyšší státní zástupkyně. Ozvala se nyní z principu, nebo proto, že šlo i o ni, neboť se začaly šířit konspirační teorie, že Blažkovi „pomáhá, protože mu vděčí za funkci“? To samozřejmě nevíme. Ale bylo by skvělé, kdyby od teď začala soustavu čistit od nekalých praktik.

Zmanipulovaná stíhání a úniky ze spisů jsou dvěma stranami téže falešné mince. Naštěstí stále můžeme mít vysokou důvěru v soudce. Ale s pověstí policistů a žalobců je to horší. Jistě, oni nepožívají stejné nezávislosti a pouze justice má rovněž tak propracovaný systém odvolání, která má bránit nespravedlnostem. Ostatně komu už bychom měli věřit, když ani jí ne? Nicméně „provětrat“ státní zastupitelství by rozhodně nebylo na škodu.

Na čachrování“ se spisy se podílí jen malá část osazenstva obou sborů. Ale kazí pověst všem. Na bitcoinech názorně vidíme, jak i úplné nesmysly a lži mohou zásadně ovlivnit veřejnou debatu. Tak věřme, že Lence Bradáčové ona „naštvanost“ vydrží a přetaví se v dlouhodobou snahu učinit soustavu žalobců důvěryhodnější. Pomohlo by to nejen této instituci, ale celkově zvýšilo respekt v právní stát.

Ale chtělo by to ještě jednu „drobnost“. Vedle dodržování principů vlády zákona v samotném státním zastupitelství je důležité, aby daleko lepší štábní kulturu měli ti, kteří jsou potenciálními příjemci „náhodně“ uniklých informací z trestních spisů, tedy novináři a politici. Měli by být daleko ostražitější, daleko méně senzacechtiví, daleko více upřednostňující neutrální a univerzální spravedlnost před krátkodobým osobním prospěchem.

Kde není poptávka, není ani nabídka. Pokud se prominentní účastnící veřejné debaty nebudou chovat nemravně, pak v nich nemravný policista či žalobce nenajde zákazníky pro špinavý byznys s drby, pomluvami, nenávistí a lží.

Tak co, skončí doba veřejných poprav „revolučními tribunály“ složených z  policistů, prokurátorů a novinářů, nebo nikoli?