KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Na citlivou strunu problému dostupnosti bydlení v Česku zahrála Evropská komise ve své každoroční zprávě, v níž hodnotí ekonomiky členských států EU. Komise naší zemi mimo jiné doporučila podstatně zvýšit daň z nemovitosti úměrně tržní hodnotě obydlí. To má prý v kombinaci s tvrdší zdaněním krátkodobých pronájmů pomoci zlepšit nabídku a snížit cenu bytů na trhu. Komise tímto velmi názorně podtrhla „unijní“ vnímání světa. V něm trh a tržní principy jsou jen sluhou, jemuž vládne skutečný pán: centrální plánovač a státní regulátor, který si myslí, že „osvícenským“ zvyšováním daní lze zařídit blahobyt, včetně vlastnicky dostupných bytů.
Komisaři dovozují, že zdanění nemovitostí je u nás v porovnání s jinými zeměmi Unie nízké. Zvýšení daně by prý mohlo motivovat majitele k prodejům bytů a hypoteticky zvýšená nabídka by měla snížit cenovou hladinu tak, aby se bydlení stalo dostupnějším. Tolik bruselská, úřední teorie, která má do praxe asi tak daleko, jako běžný tuzemský občan do Bruselu.
Především: Česko citelné a celoplošné zvýšení daně z nemovitosti zažilo už „za Fialy“. Výsledkem nebylo zlepšení dostupnosti tuzemského bydlení. Fialova vláda v rámci konsolidačního balíčku zvýšila od ledna 2024 základní sazby daně z nemovitých věcí v průměru zhruba o 80 %. Nedostavil se „bytový ráj“, nýbrž to, že si našinci zanadávali, zvýšenou daň zaplatili a poměry na trhu s bydlením se nezměnily. Pokud ano, tak jen k dalšímu zdražování nemovitostí. Nenastal výprodej bytů, natož pod tržní cenou.
Pokus o masivní vyvlastnění?
O tom, co by způsobilo další, zamýšleně „likvidační“ zvýšení daně z nemovitosti – tak, aby to majitele bytů/domů zabolelo natolik, že budou nuceni své nemovitosti „zalevno“ nabízet na trh – lze uvažovat ve více rovinách. Přičemž je důležité rozlišovat, koho by se takové zvýšení daně týkalo.
Představa, že by vláda měla extrémně zvýšit daň z nemovitosti dle tržní ceny nemovitostí všem majitelům tak, že by ji lidé nebyli schopni zaplatit a museli by v důsledku toho levně prodávat své nemovitosti, je buď totální nesmysl, nebo skrytý pokus o masivní vyvlastnění, potažmo znárodnění, o jakém se nesnilo ani v totalitních komunistických režimech.
Politicky je taková idea úplně mimo, neboť v Česku převažuje vlastnické bydlení. Žádný politik si nedá do programu vyhnání většiny obyvatel z jejich domů a bytů.
Je také nutno vzít v potaz, že mnoho lidí vlastní jen jednu nemovitost, jejíž tržní hodnota může být (typicky ve velkých městech) „extrémně“ vysoká, ale jejíž vlastníci mohou mít hluboko do kapsy – nemovitost mohli zdědit, případně si ji koupit už velmi dávno, kdy tržní ceny byly ještě relativně nízké; mezitím jejich příjmy mohly klesnout, nebo jsou tito vlastníci již v důchodu, atd. Trestat nezámožné obyvatele daňovým vyvlastněním jen za to, že vlastní drahou nemovitost, je v demokratické společnosti nemožné a neproveditelné.
Co z toho? Jen vyšší nájmy
Za úvahu však stojí varianta, v níž by vláda (potažmo parlament) hypoteticky „napálila“ radikální daň z nemovitosti jen vybraným skupinám vlastníků. Typicky těm (investorům zhodnocujícím svůj kapitál skupováním nemovitostí), kteří vlastní více bytů, případně těm nejbohatším, což jsou spojené nádoby. Zámožní lidé již z podstaty vlastní více nemovitostí; k čemu by jim jinak jejich bohatství bylo, kdyby nevlastnili žádný majetek?
Jenže, řada občanů si legálně zakoupila více nemovitostí nikoliv za účelem investorského zhodnocování, ale třeba i pro své zatím nedospělé děti (byty jsou dnes buď nevyužívané, nebo komerčně pronajímané), případně vlastní dvě nemovitosti z praktických důvodů (pracovní angažmá, péče o rodiče atd.).
Samostatnou kapitolou je vlastnictví chalup a chat, které dnes už mohou sloužit jak k rekreaci, tak k trvalému bydlení. Nutit lidi skrze neúnosně vysokou daň k odprodeji domů, bytů, chat a chalup by bylo sociální inženýrství, které by zpochybňovalo základní právní jistoty a vlastnické principy v demokratické společnosti.
Pokud jde o daňové znárodňovací potrestání těch, kdo vlastní více bytů čistě za účelem investorského zhodnocování peněz, tam si za určitých okolností citelné zvýšení daně z nemovitosti lze představit. Ale je také nutné si umět představit, tedy domyslet i důsledky takového – zatím hypotetického – kroku.
„Bytoví investoři“ (a mluvíme o individuálních investorech) své byty většinou pronajímají. O svoji investici jistě nehodlají jen tak přijít tím, že by ji „z donucení“ prodali a ještě k tomu lacino, jak by si přála Evropská komise.
Je nepochybné, že by prudce zvýšenou daň z nemovitosti promítli do zvýšení nájemného. Důsledkem „likvidačního“ zvýšení daně z nemovitosti by pak bylo další zdražení nájmů v Česku a tedy i další zdražení nemovitostí, potažmo snížení dostupnosti bydlení. Tedy opak toho, o co se deklaratorně snaží politici všech barev, nyní i za morální podpory Evropské komise.
Prudké zvýšení daně z nemovitosti, jehož cílem by bylo donutit majitele k levnému odprodeji bytů, by znamenalo deformační zásah do trhu, který by vyvolal ještě větší deformaci a vedl k ještě horším důsledkům, což je ostatně pro státní zásahy do trhu naprosto typické.
Právo vlastnit v ohrožení
Zmiňovaná „knížecí rada“ EU týkající se zdanění nemovitostí vrhá nemilosrdně negativní světlo na Evropskou komisi a ozřejmuje její socialistické uvažování. Jakékoliv snahy o finančně „vynucené“ vyvlastňování nemovitostí – ať už takových či onakých vlastníků – vážně zpochybňují základní lidskou svobodu, kterou je právo na soukromé vlastnictví majetku.
Pokud by mělo být nepatřičné či „ilegální“ vlastnit dva či více bytů (neřešme čím dál četnější a čím dál podezřelejší kauzy, kdy exponovaní politici „náhodou“ zjistí, že vlastní šest, osm, či více bytů či domů…), pak je jen krůček k tomu, aby bylo za ilegální označeno i vlastnictví čehokoliv dalšího…
Nejnovější „doporučovací“ akce Evropské komise, jak zlepšit dostupnost bydlení, zahrnuje také další nápady: zrušit zvýhodňování hypoték a přitvrdit vůči krátkodobým pronájmům. K znevýhodňování hypoték stačí uvést jediné. Nová česká vláda uvažuje o pravém opaku, tedy o zvýhodňování hypoték a to specificky „pro mladé lidi“ do 36 let; nemá snad ani smysl rozebírat podivnou věkovou diskriminaci, proč je občan ve 36 letech podle státu mladý a ve 37 letech už starý…
Majitelé bytů nejsou charita
Pokud chce EK potlačit krátkodobé nájmy (přičemž jde o jasný cílený útok na tzv. Airbnb), bojuje tím – jak je v EU zvykem – sama proti svým klíčovým deklarovaným hodnotám (vzpomeňme klíčový slogan „Evropa bez hranic“), jejichž cílem je volné cestování obyvatel.
Je snad každému jasné, že Airbnb umožňuje lidem z méně bohatých zemí unie (případně méně bohatým lidem z průměrně bohatých zemí) cestovat a pobývat v zahraničních městech EU, v nichž by pro ně jinak bylo tak draho, že by si v nich nemohli dovolit ubytování v hotelu.
Jiným aspektem krátkodobých pronájmů je aspekt daňový, či aspekt případných negativních jevů v oblasti sousedského soužití v bytových domech. Tyto aspekty se však musí účinně řešit v daňové oblasti a v rámci problematiky občanského soužití. Jisté je jedno: krátkodobé pronájmy typu Airbnb nejsou viníkem „bytové krize“ v Česku.
Stát i EK by se měly smířit s tím, že lidé vlastnící byty či domy je chtějí využívat buď pro vlastní bydlení, nebo pro vlastní užitek, včetně co nejziskovějšího pronájmu. Vlastníci bytů nemají povinnost konat státní charitu či řešit bytový problém v zemi. Regulatorní či daňové útoky na soukromý majetek, potažmo na podnikání, jehož podstatou je pronájem soukromého majetku (ať už jde o pronájem na jednu noc či na dobu neurčitou), jsou útokem na základní demokratické svobody.
Je evidentní a plyne to ze samé podstaty Unie, že bruselské struktury nevratně uvízly v mylném paradigmatu o tom, že lepší životní úroveň či bohatství velké části obyvatel lze zajistit čím dál rafinovanějšími regulacemi a zdaňováním, jimiž úřední moc útočí na ty, jimž se podařilo dosáhnout lepší životní úrovně vlastními silami.
I tak je však zjištění, že všemocná Komise dává státům detailní „doporučení“ a hraje si na moudrého a vševědoucího vládce, jenž z Bruselu vidí a ví lépe, jak má fungovat trh či bydlení v té které zemi, vysoce zneklidňující představou, neboť centralizované řízení kontinentu zavání centrálně způsobenou pohromou pro celou EU.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
