Česká střela Narwahl: SPD se může stavět na hlavu, spolupráce s Ukrajinou je na vynikající úrovni

Odpověď zní: Ano. A dělají to způsobem, který v Kremlu vyvolává mnohem větší vrásky, než vymezování se českých aktuálně opozičních stran. Zatímco se na domácí scéně hašteříme, český obranný průmysl poměrně potichu připravuje to, co zahraniční analytici bez nadsázky označují za „nejlepší vánoční dárek války“. Představen byl už v listopadu v Dubaji.

Dnes už je potvrzená dodávka nově vyvinuté střely s plochou dráhou letu, která nese označení Narwhal (česky Narval). Nejde o žádné výkresy z daleké budoucnosti. První kusy pro ostré bojové testování mají na Ukrajinu dorazit už na přelomu ledna a února 2026. Pokud testy v reálném pekle východní fronty dopadnou dobře, sériová výroba má následovat prakticky okamžitě – tedy už v březnu.

Abychom pochopili význam tohoto kroku, musíme se podívat na technická data. Narwhal, vyvinutý českou společností LPP, je jakýsi bezpilotní proudový letoun s doletem 680 kilometrů a rychlostí kolem 750 km/h.

Právě číslo 680 je zásadní. Pro srovnání: americké taktické balistické střely ATACMS, ve verzích dodaných pro ukrajinské bojiště a o jejichž dodání se vedly dlouhé měsíce politických bojů, mají dolet zhruba 300 kilometrů.

Narwhal tak více než zdvojnásobuje hloubku, do které může Ukrajina udeřit z bezpečí vlastního vnitrozemí. Tím se tato česká zbraň dostává jasně do kategorie „deep strike“ – nástroje pro hloubkové údery.

Co to znamená v praxi? Rusko doposud počítalo s tím, že limity ukrajinského dosahu jsou pevně dané. Narwhal tento předpoklad ale maže. Ohrožena jsou náhle velitelská stanoviště, letiště a logistické uzly hluboko v ruském týlu, které byly doposud považovány za více méně nedoknutelné běžnými ukrajinskými útoky - dálkové drony mají nedostatečnou nálož a hlavně na ně Rusové vcelku úspěšně nasazují blokátory GPS. Zároveň jsou pomalé.

Možná ještě zajímavější je srovnání s německým systémem Taurus. Německý kancléř i  opozice dlouhodobě odmítají poskytnout Ukrajině tyto střely, přestože Kyjev o ně zoufale žádá. Česko tuto politickou bariéru, která brzdí jiné evropské velmoci, prostě a jednoduše překračuje.

Narwhal je svou filozofií německému Taurusu velmi blízký, mnohem bližší než americkým střelám. Stejně jako Taurus sází na nízký let nad terénem (tzv. low-level penetration), aby se vyhnul radarům. Hlavní rozdíl je v  určení: zatímco Taurus je těžké kladivo na bunkry, Narwhal je lehčí, nese 120kilogramovou hlavici. Není určen k ničení hluboce zakopaných betonových monster, ale k likvidaci měkkých cílů: letadel na stojánkách, skladů paliva, muničních dep a kritické infrastruktury. Je to zbraň určená k tomu, aby Rusku „vypnula“ logistiku.

Technologicky nejcennější vlastností české střely je však její navigační architektura. Současná válka na Ukrajině ukázala, že nejsilnější ruskou obrannou zbraní není jen protivzdušná obrana, ale masivní vrstvené rušení GPS signálu. Řada západních naváděných zbraní, včetně amerických systémů, v tomto prostředí ztrácí přesnost.

Narwhal je na tuto realitu připraven. Jeho systém kombinuje inerciální navádění s vizuálním porovnáváním terénu. Zjednodušeně řečeno: střela se nedívá na satelity, které Rusové mohou zarušit. Dívá se dolů pod sebe. Porovnává terén, nad kterým letí, s mapou uloženou ve své paměti. Díky tomu je schopna autonomně a přesně zasáhnout cíl i v prostředí totálního rádiového ticha.

Tímto český systém nutí ruskou obranu k nákladné adaptaci. Rusové se musí bránit proti americkým ATACMS, které přilétají po balistické křivce z velké výšky, a brzy zároveň proti českým Narwhalům, které se plíží nízko nad zemí a ignorují jejich rušičky. To vyžaduje dva zcela odlišné profily obrany, což nutí Rusko tříštit síly a stahovat protivzdušné systémy z fronty k ochraně zázemí. Skvělé!

Zásadní je i samotný model spolupráce. Nejde o jednosměrnou charitu. Ukrajina poskytuje České republice něco, co se nedá koupit za žádné peníze: nejnáročnější testovací prostředí na světě. Ukrajinské síly totiž opakovaně prokázaly ochotu nasazovat nevyzkoušené západní systémy přímo do boje.

Tím, že Česko posílá Narwhaly do ostré akce ještě před plnou sériovou výrobou, získá neocenitelná data. Vývojový cyklus, který by v mírových podmínkách trval roky, se takto prý skutečně smrskne do měsíců. Zpětná vazba z úderů na ruské cíle umožní (kromě radosti z tohoto aktu jako takového) systém okamžitě vylepšovat přímo během výroby. Česko na Ukrajinu už dlouho neposílá jen „železo“, ale aktivně formuje podobu budoucího válčení. Bravo!

Že nejde o ojedinělý výkřik, ale o hlubokou průmyslovou integraci, dokazuje i další zpráva, která v hluku domácích hádek zapadla. Ukrajinská pohraniční stráž v nedávných dnech převzala už druhou samohybnou houfnici DITA od holdingu CSG. 

I zde Česko ukazuje moderní tvář. DITA (155mm na podvozku Tatra) není jen „další dělo“. Je to plně automatizovaný systém, který obsluhují pouze dva lidé. Běžné houfnice potřebují posádku čtyř až šesti vojáků. DITA řeší nabíjení, míření i palbu automaticky.

Proč je to důležité? V době, kdy nad bojištěm neustále visí drony, je čas nejcennější komoditou. Po výstřelu začíná odpočet – máte jen sekundy na to zmizet, než přiletí odveta. DITA je navržena přesně pro taktiku „vystřel a zmiz“ (shoot and scoot).

To, že tento špičkový systém dostává ukrajinská pohraniční stráž, a nikoliv jen elitní mechanizované brigády, svědčí o obrovské důvěře v českou techniku.

Zatímco se v českém parlamentu a na sociálních sítích řeší, kdo koho urazil a zda se „neodkláníme od míru“, české firmy dodávají řešení, která reálně mění strategickou situaci na frontě.

Česko se v případě Narwhalu neptalo na svolení, nečekalo na konsenzus velmocí a nenechalo se paralyzovat strachem z eskalace jako Berlín. Prostě vyvinulo a dodalo to, co je potřeba. 

SPD a skeptici mohou křičet, jak chtějí. Ale fakta hovoří jasně: česko-ukrajinská spolupráce není jen živá. Je dravá, technologicky vyspělá a pro Rusko čím dál nebezpečnější. Sláva Česku a Ukrajině!

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.