KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | O tom, zda se v zemích EU včetně Česka bude smět nadále vyrábět sýr pod jménem „ementál“, nebo ho budou muset tuzemští výrobci přejmenovat, se rozhodne již zanedlouho, po prázdninách. Podobných sporů o pojmenování potravin přitom může v Evropě do budoucna přibývat.
Fakt, že podle evropské legislativy se nesmí pod názvem rum vyrábět jiné lihoviny než ty vyrobené z cukrové třtiny, vzbudil svého času v Česku velké pozdvižení a nevole nad tím, že po vstupu do EU museli čeští producenti (celkem pochopitelně) nahradit název „tuzemský rum“ názvem tuzemák.
Nyní ale Unie řeší případ částečně opačného charakteru. Hájí totiž zájmy těch evropských potravinářů, včetně českých, kteří vyrábějí sýr ementál. Proč? Švýcarští výrobci se tvrdě domáhají toho, aby se pod tímto názvem mohl prodávat pouze sýr vyrobený ve švýcarském regionu Emmental.
Právě tady, v osmdesát kilometrů dlouhém údolí řeky Emme v
centrální části Švýcarska, přišel tento druh sýra na svět a
brzy se rozšířil i do dalších zemí.
Dnes se sýr s typickými oky (dírami) běžně vyrábí také v Německu, Rakousku či Nizozemsku a do obchodů ho dodávají i někteří čeští výrobci. To se ale Švýcarům, kteří nejsou členy EU, vůbec nelíbí. Celou Evropou se totiž valí narůstající vlna zájmu o regionální, nezaměnitelné potraviny, čehož se Švýcarsko rozhodlo využít.
Organizace zastupující švýcarské výrobce ementálu už v roce 2024 dosáhla toho, že je švýcarský ementál chráněn jako označení původu v takzvaném Ženevském aktu Lisabonské smlouvy, mezinárodním registru ochranných označení.
Na základě toho pak Švýcaři vyzvali EU, aby zaregistrovala pravý (a jediný možný) původ ementálu v celé unii. Sýr pod tímto názvem by pak mohli dodávat na trh pouze výrobci z údolí Emmental a nikdo jiný. To ale Evropská komise letos v lednu odmítla.
Český ementál?
Argumentovala tím, že sýr typu ementál se v některých zemích mimo Švýcarsko vyrábí už od 19. století a nelze ho tedy spojovat pouze s jedním švýcarským údolím. Spotřebitelé podle Evropské komise vnímají ementál obecně jako druh sýra, nikoliv jako něco, co neodmyslitelně patří ke Švýcarsku.
Svědčí o tom mimo jiné fakt, že v EU je dnes registrováno hned několik „ementálů“ podle místa původu. Existuje tak například „Allgäuer Emmentaler“ vyráběný v Německu nebo „Emmental français est-central“ a „Emmental de Savoie“ vyráběné ve Francii.
Jinými slovy má dnes podle Evropské komise ementál stejnou pozici jako „gouda“ nebo „camembert“ – sýry, jejichž původ je také odvozen od konkrétního místa, ovšem postupem času se z nich stal „druh“ sýrů, vyráběný na různých místech.
K Evropské komisi jako k žalované straně se připojily i země, které kromě Švýcarska vyrábějí tradiční druh sýra zvaný ementál
S tím ale zase nesouhlasí Švýcaři. Proto letos v dubnu zažalovali Evropskou komisi u Evropského soudního dvora. Domáhají se toho, aby soud donutil EU k uznání švýcarského původu ementálu, a to dokonce se zpětnou platností pěti let.
O jak vážný spor a hrozbu se jedná, svědčí reakce zemí, které by případným vítězstvím Švýcarska byly nejvíce dotčeny. I když je žalovanou stranou ve sporu Evropská komise, připojily se k ní oficiálně (a dobrovolně) na straně žalovaných země jako Německo, Nizozemsko, Polsko a nedávno i Rakousko. Chtějí pomocí svých argumentů prokázat, že je požadavek Švýcarska nesmyslný.
„Emental je v Rakousku po celá desetiletí označením pro druh sýra, nikoli pro konkrétní původ. Zákaz dalšího používání tohoto označení by způsobil obrovské škody našemu domácímu sýrařskému průmyslu. Proto jsem dal pokyn, abychom se do řízení připojili jako vedlejší účastníci, a nyní právně bojujeme za naše farmy a naše zpracovatelské závody. Společným cílem je zajistit, aby byl ementál z Rakouska i nadále k dispozici,“ prohlásil v polovině července rakouský ministr zemědělství Norbert Totschnig.
V Rakousku se podle něj tento druh sýra vyrábí už přes 90 let, přičemž při současné roční produkci kolem 14 tun ho Rakušané vyrobí více než Švýcaři. „Pokud by se pojmy, které byly zavedeny po generace, náhle staly monopolem, vyslalo by to osudný signál. V Rakousku vyrábíme ementál nejvyšší kvality a chceme to i do budoucna zachovat,“ uvedl Toschnig.
Důležitost místa původu
Celý spor má ale i další rovinu. Úporná švýcarská snaha o uznání výjimečnosti jejich „originálního“ ementálu mimo jiné ukazuje i na narůstající význam obliby různých regionálních značek a potravin, u nichž výrobce tvrdí, že jsou zcela nezaměnitelné. Právě k potvrzení této nezaměnitelnosti byl v EU vytvořen systém ochranného označení místa původu.
Pokud ho má nějaký výrobce zájem získat, musí prokázat, že potravina určité nezaměnitelné chuti a kvality nemůže vzniknout jinak než při dodržení jasně daných postupů přímo u něj v místě výroby. A nikde jinde.
Česko tak má například v EU registrována označení „budějovické a českobudějovické pivo“. To mohou kromě pivovaru Budějovický Budvar mohou používat i další místní pivovary, ovšem pouze za předpokladu, že dodrží přesně dané výrobní postupy (včetně odebírání vody z místních artézských studní) a složení použitých surovin.
Z těchto důvodů je ale ochranné označení místa původu pochopitelně také svazující a pro některé velké globální výrobce (třeba právě v pivovarnictví) až nevýhodné. Jestliže by chtěli toto označení marketingově využívat, nesměli by výrobu určité značky rozšiřovat i do dalších zemí. A to většina pivovarnických gigantů dělá.
Vývoj na potravinovém trhu však podle odborníků ukazuje na to, že zákazníci začínají ve stále větší míře slyšet právě na nezaměnitelnou regionalitu potravin. A značka původu hraje stále větší roli.
Dnes se pod tímto označením prodává v EU až 7,5 % potravin a nápojů, přičemž 46,6 % z toho tvoří vína, 46 % zemědělské produkty a z nich vyrobené potraviny a 7,4 % lihoviny.
Vzhledem k rostoucí oblibě nezaměnitelné „regionality výroby“ tak může žádostí o její celoevropské uznání pochopitelně přibývat.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.