KOMENTÁŘ JANA ŽELEZNÉHO A PAVLA HLAVÁČKA | Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Toto klasické lidové moudro lze vztáhnout na ledacos, avšak dnes již přiléhavě sedí i na vztah Spojených států a Kanady.
Tyto severoamerické státy byly po staletí dávány za vzor dobrého sousedství a úzké spolupráce ve všech představitelných sférách. Nicméně nástup Donalda Trumpa do prezidentského úřadu a jeho snaha změnit podobu mezinárodního obchodu a zvýšit americkou prestiž v rozbíhajícím se mocenském soupeření o Arktidu dokázaly během třech měsíců poslat vzájemný sentiment střemhlav k zemi.
Výzvy k připojení k USA, stejně jako tvrdá cla na kanadský import významně zasáhly i do kanadské domácí politické scény, která je již tak dosti zjitřená blížícími se volbami. V nich se očekávalo drtivé vítězství opozičních konzervativců. Trumpův tlak však vyvolal nečekané vzedmutí patriotismu, díky němuž vstaly preference vládních liberálů jako bájný pták Fénix z popela.
Kdo se tedy stane vítězem tohoto pro Kanadu nebývale vyšponovaného klání? A jak to ovlivní vztahy s Trumpovou Amerikou?
Divoké předvolební průzkumy
Kanada je ve světě známá jako země javorového sirupu, ledního hokeje, národních parků a všeobecné ospalosti, a to zvláště v porovnání s jejím dynamickým jižním sousedem v podobě Spojených států.
Za normálních okolností by tak zřejmě většina politických komentátorů nad nadcházejícími dubnovými volbami do dolní komory tamního parlamentu mávla rukou jako nad nezajímavou událostí. Jenže situace ve světě, a v Severní Americe obzvláště, není standardní.
Tamní volební klání tak získává na důležitosti i pro zahraniční pozorovatele, včetně těch evropských, neboť dost možná představí trendy, jež budeme moci v následujících letech sledovat i v dalších západních zemích.
Při pohledu na předvolební průzkumy podpory federálních stran Kanady je totiž zřejmé, že mezi 6. lednem a 25. březnem 2025 se odehrálo něco, co daleko překračuje „mantinely“ běžného vzestupu či poklesu stranických preferencí.
Ještě na počátku tohoto roku poklesla podpora vládní Liberální strany, vedené dlouholetým premiérem Justinem Trudeauem, na její dlouholeté minimum za posledních více než 10 let.
Podle stanice CBC News by liberály tehdy volilo pouhých 20 % voličů, zatímco opoziční konzervativci se v poklidu drželi na prvním místě s více než dvojnásobným náskokem (44 %). Jejich politický vůdce Pierre Poilievre se přitom nemusel ani příliš snažit, stačilo paběrkovat na výrazně rostoucí nepopularitě premiéra.
Rekordní inflace v Kanadě, rostoucí ceny potravin, špatná dostupnost bydlení v kombinaci s neschopností vlády nacházet efektivní řešení na palčivé otázky (včetně např. nelegální migrace) spustila doslova „lavinu“ klesající podpory vládnoucích liberálů, kterou nebylo zdánlivě možné zastavit.
Tento rodák z ropné Alberty, absolvent bakalářského programu mezinárodních vztahů na univerzitě v Calgary a kariérní politik Konzervativní strany se však rozhodl pro mnohem tvrdší hru. Ve svých vystoupeních začal tepat vládu za přílišné prosazování woke kultury a liberálních městských témat na úkor palčivějších problémů široké veřejnosti v podobě krize bydlení a přetrvávající inflace.
Díky tomu si získal pozornost konzervativních kruhů, velký rozhovor s ním vedl i věhlasný prof. Jordan Peterson, a naopak opovržení těch progresivních. Tato část spektra jej obviňovala z populismu a náběhu na protrumpovskou rétoriku.
