KOMENTÁŘ JANA MALINY | Měl to být rutinní konec dovolené po židovském svátku Sukot. Místo toho se let FZ1073 z Dubaje do Tel Avivu změnil ve třicet vteřin absolutního teroru, během kterých se letadlo řítilo k zemi rychlostí přes 150 metrů za sekundu. Příběh o zmařeném útoku v kokpitu Boeingu 737 ze 30. září 2026 je zprávou o dalším stínu radikálního fanatismu. Ale je to zároveň fascinující sága o indickém kapitánovi, který silou vůle překonal smrtelná zranění, a o obyčejných izraelských otcích od rodin, kteří v kritické vteřině obstáli.
Byly to zhruba dvě hodiny a patnáct minut od startu z Dubaje. Boeing 737 MAX 8 s imatrikulací A6-FKF letěl poklidně ve výšce 34 000 stop (přes 10 kilometrů) blízko hranic Saúdské Arábie a Jordánska. V kabině sedělo 174 cestujících, drtivou většinou Izraelců, a zhruba 27 dětí. Lidé pospávali, četli si, nebo čekali ve frontě na toaletu.
Pak se letadlo naklonilo a doslova přepadlo přes nos dolů.
Data z leteckých radarů později ukázala naprosto děsivou křivku. Během pouhých devětadvaceti vteřin se letoun propadl z téměř 31 tisíc stop na necelých 17 tisíc – více než 14 000 stop, přes čtyři kilometry. Okamžitá rychlost klesání dosahovala hrůzných 30 000 stop za minutu. Bylo jasné, že se něco děje. Kabinou se rozlehl jekot a dětský pláč.
Otec rodiny Almog Italie, který se s dětmi vracel z dovolené v Japonsku, v té chvíli svým potomkům duchapřítomně lhal: „To je jen prodloužení horské dráhy z Universal Studios v Ósace.“ Další otec, Adam Polo, přesvědčoval svého šestiletého syna a tříletou dceru, že jde jen o technickou závadu. Sám měl přitom v hlavě ty nejtemnější myšlenky. Kabinou znělo hromadné odříkávání židovské modlitby Šema Jisra'el.
Past z 11. září a krvavý hrdina
Zatímco si cestující mysleli, že selhala technika, o pár metrů dál za zamčenými neprůstřelnými dveřmi kokpitu, probíhala scéna jako z hororu.
Útočník – podle izraelských představitelů první důstojník ománské národnosti, který u FlyDubai létal teprve osm měsíců – se vrhl na devětatřicetiletého indického kapitána Smita Machchhara. Cílem bylo kapitána zavraždit, zničit přístroje a letadlo se 174 dušemi napálit do země. Ať už v Saúdské Arábii nebo o něco později v Izraeli.
Podle některých svědectví z řad izraelských vyšetřovatelů použil nůž pronesený na palubu. Jiné zdroje pracují s variantou, že popadl těžkou hasičskou sekeru, která je standardní povinnou výbavou každého kokpitu pro případ požáru. Možností je také jídelní nůž z cateringu.
Ať už to bylo čímkoliv, útok byl brutální. Kapitán utrpěl masivní sečná zranění na hlavě, krku a rukou. Útočník ho povalil na zem a začal strhávat řízení k zemi.
V tu chvíli se ukázal děsivý paradox moderního letectví. Po útocích z 11. září 2001 byla nařízena instalace nedobytných dveří do kokpitu, aby se k pilotům nedostali teroristé. Jenže co se stane, když se teroristou stane sám pilot? Dveře se promění v dokonalou izolaci pro vraha. Kdyby v ten moment kapitán Machchhar ztratil vědomí, nikdo by do kokpitu nepronikl a let FZ1073 by skončil jako hromadný hrob.
Ale indický kapitán se nevzdal. Jak později řekl v dojemném videohovoru s indickým premiérem Naréndrou Módím, v oné kaluži vlastní krve odříkával hinduistickou modlitbu Hanumán čálísu. „Kdykoli mám bolesti, recituji Hanumán čálísu. I tehdy jsem ji odříkával pořád dokola. Nasbíral jsem z toho sílu otevřít dveře kokpitu – a dovnitř se nahrnuli cestující.“ Z posledních zbytků sil se natáhl a odjistil spínač neprůstřelných dveří.
Záchod, křik a invaze lvů
Přímo u oněch odjištěných dveří do kokpitu stála v tu chvíli malá holčička, která šla na toaletu, a její matka Tali Manesová. Skrz škvíru Tali uslyšela zápas. „On ho bodá!“ začala hystericky křičet.
To byl moment, kdy v letadle zafungoval specifický, ale pro Izraelce tak typický reflex. Izrael je národ, kde většina dospělé populace prošla tvrdou vojenskou službou. Mají v sobě zakořeněnou kulturu okamžité reakce na hrozbu. Tady člověka hned napadne, že kdyby se to stalo na běžném evropském charteru, lidé by pravděpodobně v šoku ztuhli. Ne tak Izraelci.
Manes se vymrštil ze sedadla. Spolu s ním vyrazil padesátiletý instalatér Yaniv Hayun a další cestující Asaf Rajuan. Zjistili, že dveře jsou odemčené, ale blokuje je krvácející tělo kapitána. Silou je rozrazili.
Hayun uviděl útočníka skloněného nad řízením. Instalatér neváhal, skočil po něm, chytil ho do kravaty a doslova ho vyrval ze sedačky ven do uličky. Pak se Hayun, aniž by byl pilotem, vrhl ke kniplu a začal za něj táhnout. „Jak jste věděl, co máte dělat?“ ptal se ho o den později izraelský premiér. „Koukám v televizi na seriál Letecké katastrofy, pane premiére,“ odpověděl muž v zakrvácené bílé košili.
V uličce se mezitím strhl zuřivý boj. Izraelští muži útočníka zalehli. Neměli pouta, a tak použili to, co bylo po ruce – pevné šňůry od leteckých sluchátek a později plastové stahovací pásky.
Zkrvavený a zneškodněný útočník ležel na zemi, do očí se mu dívali lidé, které chtěl právě zavraždit, a on jen anglicky zoufale opakoval: „Kill me, kill me.“
Zda za tímto činem stála islámská radikalizace a džihádistický úmysl (jak to s jistotou prezentují izraelští politici na základě svědectví jeho kolegy o jeho údajném náboženském extremismu), nebo šlo o kombinaci duševní poruchy s nenávistí, jak by to rádi viděli levičáci, definitivně rozhodne až vyšetřování, ale já se kloním k první variantně. Každopádně faktem je, že se chtěl zabít a vzít všechny s sebou.
JIPka ve 30 tisících stopách
Útočník byl svázaný, ale kapitán Machchhar umíral. Hlavu a ruce měl doslova rozřezané, krev prý stříkala všude.
Ze zadních řad také vyběhl 47letý gruzínsko-izraelský zubař Šota Musaev. Do přední části letadla mířil ne jako lékař, ale jako bojovník, připravený útočníka zmlátit. Když ale viděl kapitánův stav, instinktivně se přepnul do role chirurga.
Zubař a letušky krvácení zastavovali hrubou silou pomocí improvizovaných kusů látek a dek. Kapitán ležel svlečený do půl těla na polštářích. „Zachraňte mě. Nechci tu umřít, mám dvě děti,“ prosil Machchhar zubaře.
Musaev ho držel za ruku a křičel na něj: „Nespi! Chceš spát? Ne! Nespi!“ Podle lékařských odhadů svědků stačilo jen velmi málo a kapitán by vykrvácel.
Poškozené kormidlo a neznámí zachránci
Zatímco instalatér Hayun u dveří bránil vstup komukoliv dalšímu, do kokpitu se dostali dva hrdinové, o kterých se toho zatím ví paradoxně nejméně. Dva profesionální piloti FlyDubai, kteří cestovali na palubě jako pasažéři v rámci přeletu na další směnu (tzv. deadheading). Zdroje se rozcházejí, zda to byl Brit jménem James a Evropan, nebo piloti z Jižní Afriky či Nového Zélandu.
Letadlo se po prvním srovnání propadlo podruhé, tentokrát k hranici 15 000 stop. První ohledání stroje po přistání později naznačilo proč: na letadle chyběl kus zadní směrovky (kormidla). Podle expertů, kteří je analyzovali, to odpovídá namáhání, jakému byl drak stroje při extrémním a nekontrolovaném sestupu vystaven – potvrdit to ale musí až vyšetřování.
Tito dva záložní piloti museli ovládnout těžce poškozený stroj, navíc v kokpitu nasáklém krví. Vyslali do světa kódy z transpondéru: nejprve 7700 (obecná nouze) a následně 7500 (únos / nezákonný zásah). Otočili zdevastovaný Boeing nad Jordánskem zpět do Saúdské Arábie a vyhlásili stav nouze.
V 9:45 místního času dosedl zmučený stroj na ranvej civilně-vojenského letiště v saúdském Tabúku.
Kabina explodovala potleskem a zpěvem. Izraelci právě přistáli v zemi, se kterou jejich domovina nemá diplomatické styky. V tu chvíli to ale nikoho nezajímalo. Asaf Rajuan stál v uličce, pěst zvednutou do vzduchu, a křičel: „Vyhráli jsme! Národ Izraele žije!“ (Am Jisra'el chaj).
Když se Yaniv Hayun o den později doma v Izraeli objímal s premiérem Netanjahuem, odpověděl mu na otázku, jak to všichni na palubě zvládli, jednoduše: „Jsme národ lvů, že ano?“
Sláva hrdinům
Kapitán Machchhar přežil. V Tabúku podstoupil operaci a následně byl převezen do Abú Dhabí, kde se už podle indických diplomatů dokázal i smát. Zadržený kopilot skončil ve vazbě a čekají ho výslechy ohledně jeho motivů.
Tento incident mohl být další katastrofou do učebnic, jakým byl úmyslný pád letu Germanwings do Alp. Byla to chvíle, kdy se spojila nejtemnější podoba lidské duše s připraveností hrdinů udělat maximum.
Všechno dobře dopadlo. Proč? Protože zraněný indický kapitán odmítl umřít dřív, než zmáčkne tlačítko. Protože zubař z Gruzie použil kusy staré látky k zastavení krvácení.
A protože instalatér, který po večerech kouká na dokumenty o haváriích, vzal zrůdu za krk a vyrval ji ze sedačky.
Řečeno s Aragornem v Pánovi prstenů - „Možná přijde den, kdy odvaha lidí selže, kdy opustíme své přátele a zpřetrháme všechny svazky spojenectví. Ale dnes to nebude! Možná přijde den vlků a roztříštěných štítů, kdy se věk lidí zhroutí! Ale dnes to nebude! Dnes budeme bojovat! Při všem, co je vám na této drahé zemi drahé.“
30. září 2026, vysoko nad saúdskou pouští, dostalo Zlo to nejtvrdší K.O., jaké si lze představit. Sláva hrdinům!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a inspirujte se skutečnými hrdiny. Díky moc.
