Kdo z dnešních padesátníků má pocit, že oproti časům jeho dětství je dnes na obloze méně mraků, není daleko od pravdy. Meteorologové totiž potvrzují zajímavý, ale zatím trochu opomíjený trend. V Česku i na celém světě se zvyšuje počet dní s jasnou oblohou.
Nebe bez mráčku si většinou přejí lidé při letní dovolené u moře. V posledních třiceti letech se ale slunce častěji ukazuje bez zastínění i v České republice.
„Počet slunečních dní se přibližně od 90. let stále zvyšuje,“ řekl INFO.CZ Martin Stráník, vedoucí Solární a ozónové laboratoře Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové. Meteorologická data přes pochopitelné každoroční výkyvy potvrzují podle něj jednoznačný trend rozjasňování oblohy nad Českem.
Zatímco například v roce 1987 svítilo nad Hradcem Králové slunce bez zastínění 1470 hodin, v rekordním roce 2003 to bylo takřka 2300 hodin. Po přelomu tisíciletí ale počet slunečních hodin v roce atakoval nebo překročil dvoutisícovou hranici několikrát. Tak, jak se zvyšuje počet dní s jasnou oblohou, roste i suma slunečního záření, dopadajícího na zem.
Jedná
se přitom o globální trend. „Ve světě se o tomto fenoménu
mluví jako o ‚global brightening‘ neboli ‚projasňování
oblohy,‘“ uvedl Martin Stráník. Zatímco od padesátých do
osmdesátých let se obloha spíše „zatemňovala“, tedy se na ní
vyskytovalo oproti dlouhodobému průměru více mraků, v
devadesátých letech se trend obrátil.
„V podstatě to souvisí s tím, že vlivem péče o planetu se do ovzduší vypouští méně škodlivých látek – aerosolů, respektive kondenzačních jader, na kterých by se mohla tvořit oblaka,“ uvedl Stráník.
K podobnému závěru dochází i řada mezinárodních studií. Zatímco roste množství emisí skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, výrazně poklesl objem látek, znečišťujících atmosféru. A to zejména síry. Například ve Spojených státech se produkce oxidu siřičitého od osmdesátých let snížila o 84 procent.
Problém s názvem čisté ovzduší
To má podle odborníků efekt, který se může někomu zdát až paradoxní. Skleníkové plyny, vypouštěné prostřednictvím lidské činnosti do atmosféry, na jedné straně zesilují skleníkový efekt, tedy brání úniku velké části sluneční energie, odražené od Země, zpět do vesmíru. A tím Zemi oteplují.
Na druhou stranu ale tím, že se lidem podařilo omezit produkci znečišťujících a zdraví škodlivých látek, zejména síry, vzniká méně aerosolů, přispívající ke vzniku oblačnosti. Oblačnost přitom funguje jako přirozené zastínění, které odrazí část slunečního záření a má tedy naopak ochlazující efekt. Některé vědecké studie došly k závěru, že znečištění atmosféry sírou a dalšími látkami v padesátých až osmdesátých letech zpomalilo globální oteplování, zatímco omezení produkce těchto látek po roce 1990 ho naopak zesílilo.
Z toho důvodu vzniklo v poslední době hned několik projektů, které mají za cíl zvýšit zastínění Země větší či světlejší oblačností, aniž by to ale zároveň znamenalo znečištění atmosféry škodlivinami. Jedná se například o projekt zjasňování mraků (MCB), spočívající v rozprašování jemných částic, například mořské soli, do nízko položené oceánské oblačnosti. Tím by se mohly mraky stát jasnějšími (bělejšími) a reflexně odrážet více slunečního záření než tmavší oblačnost.
Další projekty počítají rovnou s umělým vytvářením oblačnosti průmyslovými aerosoly. Všechny podobné návrhy ale zatím ztroskotaly na nevyjasněných otázkách, spojených s možnými důsledky těchto pokusů pro atmosféru.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
