KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Nikdy v historii nenabízely školy svým žákům a studentům tolik obsáhlých programů psychologické podpory jako nyní. Pokud tedy opakovaně dochází k tragédiím jako naposledy na gymnáziu v Grazu, je na místě otázka, zda je tato prevence účinná a zda bychom jí neměli totálně přehodnotit.
Štýrský Hradec (Graz), úterý 10. června před 10 hodinou dopoledne. Jednadvacetiletý bývalý žák tamního reálného gymnázia vstupuje do jeho prostor a legálně drženou zbraní střílí po lidech – devět z nich umírá na místě, desátá oběť po převozu do nemocnice. Devět studentů (nejmladšímu bylo čtrnáct let) a jedna učitelka. Nakonec útočník spáchá sebevraždu.
Tato strašlivá tragédie Rakousko hluboce zasáhla, prezident Van den Beullen vyhlásil na dnešek den státního smutku. Čechům tento čin po roce a půl připomíná podobnou tragédii, která se odehrála těsně před Vánoci 2023 na Filozofické fakultě UK v Praze.
Motiv pachatele – bývalého žáka, který ale studium ukončil předčasně – zůstává zatím neznámý. A možná zůstane navždy. Dohady o tom, že student možná na škole zažil šikanu, se zatím pohybují pouze v rovině nepodložených spekulací.
Psycholog na každém rohu. A přesto…
Jedna věc je ale jistá už dnes. I kdyby se jednoznačně potvrdilo, že pachatel měl ve škole psychické problémy, státní gymnázium 2. stupně (Bundesoberstufenrealgymnasium – BORG) v Grazu nabízelo a nabízí – stejně jako jiné rakouské i české školy – celou plejádu možností psychologické pomoci studentům.
BORG, na němž studuje 400 studentů (rozdělených do 20 tříd s 43 učiteli), disponuje rozsáhlým poradenským týmem, zaměřeným právě na řešení takových problémů. V týmu je školní psycholog, studentský poradce, pedagogové, zvolení studenty. Jednou týdně škola pořádá „mentální koučink“ pro dobrovolníky.
A pokud by se studenti styděli využít služeb školního psychologa a školních programů, mohou se obrátit na celou řadu jiných odborníků a neziskových organizací mimo školu, zaměřených právě na bezplatnou psychologickou pomoc mladistvým. V tom je Rakousko shodné s Českem.
V rámci všeobecného trendu „otevři se, netutlej to v sobě, svěř se, co tě trápí“ , některé organizace dokonce cíleně (včetně kampaní přímo na školách) vyzývají k tomu, aby se žáci či studenti nebáli obrátit na odborníky, kteří jim pomohou. To má zamezit tomu konfliktům a lidským tragédiím, vyplývajícím právě z neřešených psychických problémů mladistvých.
Byla dřív tráva zelenější?
Ale proč to vlastně píšu. Pocházím z generace, které se o podobných možnostech psychologického poradenství či pomoci v případech šikany, mobbingu a dalších potíží dětí a mladistvých ani nesnilo. Přitom není pochyb, že šikana existovala vždy – jak na škole, tak poté na vojně. Ale tragédií, spojených s tím, že by žák, student či branec měl potřebu zabíjet nebo řešit své problémy hromadným násilím vůči spolužákům či učitelům, bylo – nebo mi to aspoň tak připadá – významně méně.
Vůbec přitom nechci mentorovat. Naprosto chápu, že současná mladá generace vyrůstá za úplně jiných podmínek. A možná i řada z nás by byla ráda, kdyby v dětství (nebo třeba na té zmíněné „základní službě státu“) se mohla svými potížemi svěřit školnímu či vojenskému psychologovi.
To ale nic nemění na tom, že rozsáhlý systém psychologické prevence a pomoci, ať už na školách či institucích, zjevně nefunguje tak, jak si jeho tvůrci představovali. A nejde jen o to, že nezabránil strašlivých tragédiím, jako by byly ty v Grazu a v Praze.
Útoků na školách totiž podle odborníků obecně přibývá, a to nejen v Česku, ale v celé Evropě. Přestože jako společnost máme k dispozici nejrozsáhlejší preventivní programy v dějinách.
Jako memento by nám přitom mohla sloužit situace v USA, kde jsou tragické střelby ve školách a veřejných prostranstvích, páchané mladými lidmi, už takřka na denním pořádku. Přitom jak federální vláda, tak jednotlivé americké státy nabízejí rozsáhlé programy psychologické pomoci těm mladistvým, kteří se cítí nevyrovnaní, šikanovaní nebo vyloučení ze společnost. Další programy jsou zaměřené na obecné zlepšení mentálního zdraví. Ale zjevně to nefunguje, jak by mělo.
Nejde jen o zbraně, problém je hlubší
Připisovat zásadní vliv benevolentnímu přístupu ke zbraním přitom také nelze. Ten hraje roli možná v USA; k tragédiím, spojeným s hromadnými střelbami, ale dochází – jak jsme byli právě svědky – i v Rakousku, které v počtu zbraní na obyvatele nelze se Spojenými státy vůbec srovnávat.
Zatímco ve Spojených státech vlastní nějaký druh zbraně v průměru takřka každý obyvatel, u našich jižních sousedů připadá jedna zbraň na 35 lidí.
Prezident rakouské Společnosti pro dětskou a dorostovou psychiatrii Paul Plener sdělil televizi ZIB2, že pachatelé střeleb ve školách jsou téměř vždy muži, až na velmi málo výjimek. „Často se jedná o lidi, kteří zažili různé urážky, kterým zvenčí nemusela být přikládána velká váha,“ vysvětluje Plener. Vidí také nebezpečí v napodobování pachatelů, a proto apeloval na obyvatele, aby věnovali více pozornosti tomu, co se děje v jejich okolí.
Potřebujeme jiný přístup, ne více toho samého
Opakování těchto strašlivých tragédií ale každopádně ukazuje, že současný systém prevence podpory mentálního zdraví mladistvých, zaměřený na aktivní nabídku systémové pomoci, zjevně nefunguje dobře. Psychických zkratů a konfliktů neubývá, ale naopak přibývá, a to i v porovnání s dobou, kdy prakticky žádná taková pomoc neexistovala. Dnes ji mladí najdou na „každém rohu“.
Soudit a jednoznačně určovat, proč se část mladých a mladistvých propadá dnes do takové beznaděje a frustrace, že se uchyluje k tak bezprecedentnímu násilí a ubližování ostatním, není účelem tohoto článku. Ani by se to neslučovalo s pietou, která po strašlivých tragédiích v Prazer a Grazu náleží pozůstalým.
Na druhou stranu je ale zcela na místě otázka, zda je současná forma psychologické pomoci mladistvým, ať už ve škole nebo ze strany neziskových organizací, opravdu tím jediným, co bychom měli do budoucna podporovat. K očekávanému výsledku totiž evidentně nevede. A je třeba tedy změnit něco jiného.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
