Historický úspěch Česka v EU. Po 20 letech jsme konečně pochopili, kudy běží zajíc

Proč je to důležité? Evropská komise je uspořádána tak, že veškerá rozhodnutí činí kolektivně komisaři, kteří se opírají o početný a velmi odborný aparát čítající 32 000 úředníků. Komisaři jsou národní politikové jmenovaní vládami členských zemí; při rozhodování mají povinnost nadřazovat společný evropský zájem národnímu. Obklopují se malým týmem šesti, sedmi spolupracovníků, kteří připravují jejich postoje pro rozhodování v kolegiu. To jsou ony pověstné kabinety.

V praxi to vypadá tak, že členové kabinetu jménem svých komisařů projednávají předem úplně všechna rozhodnutí Komise. Mají tak do značné míry v rukou výsledky práce zmíněného aparátu a hledají společné jmenovatele mezi sebou, tedy postoji 27 komisařů. Ti pak na své politické úrovni řeší jen nejzásadnější sporné body. Kabinety tak vykonávají práci, která dalece přesahuje obyčejnou „úředničinu“.

Právě proto je mezi úředníky Komise, ale i zasvěcenými lidmi mimo ni o tyto posty obrovský zájem. Představují nejen neobyčejný vliv, ale také mnohem zajímavější a barvitější práci, než je rutina běžných úředníků Komise. Pro ty znamená zaměstnání v kabinetu také obvykle rychlejší kariérní růst, s lepšími vyhlídkami na umístění po návratu do aparátu. Na druhé straně vyžaduje tato práce mnohem více než běžné pracovní nasazení a také nesmírně konkurenční prostředí. Obstojí jen ti nejlepší.

Jací Češi se tedy v kabinetech nových eurokomisařů objevují? Karolína Kottová, která patří k „hvězdám“ mezi českými „eurokraty“ už řadu let, byla jmenována zástupkyní šéfa kabinetu slovinské komisařky Marty Kosové, pověřené budoucím rozšířením EU. Vzhledem k rostoucí naléhavosti, aby se aspoň některé země západního Balkánu přiblížily vstupu do Unie, a politickému významu i citlivosti jednání s Ukrajinou a Moldavskem význam tohoto portfolia v příštím období poroste.

Tři čeští úředníci Evropské komise zasedanou v kabinetech výkonných místopředsedů – u mocné Teresy Riberové, která bude odpovědná za klimatickou transformací i hospodářskou soutěž, bude pracovat právnička Petra Němečková, odbornice na státní pomoc, což je pro Česko důležitá agenda; není bez významu, že se v minulosti zabývala i spory kolem evropských dotací pro jaderné elektrárny.

Zelená pro jadernou energetiku je jedním z českých požadavků, které bude mít v gesci francouzský místopředseda Komise Stéphane Séjourné, odpovědný za naplňování „čisté“ průmyslové politiky. Právě u něho zakotví Alexandr Hobza, erudovaný český ekonom, který před nástupem do Evropské komise, kde postupoval velmi úspěšně, působil v předním bruselském think-tanku CEPS (Středisko pro studium evropské politiky).

Italský výkonný místopředseda Raffaele Fitto si do svého týmu vybral zkušenou úřednici Komise Miroslavu Jandu; právě kohezní politika, kterou bude mít Fitto na starosti, Česko jako čistého příjemce peněz z EU nadále eminentně zajímá. Tím spíš, že v nadcházejícím období se bude jednat o její střednědobé budoucnosti.

K lotyšskému komisaři Valdisi Dombrovskisovi, který zahajuje už třetí funkční období, míří ekonomka Gabriela Tschirková. Dombrovskis dostal tentokrát za úkol mimo jiné pomoct evropským podnikům odstraněním nadbytečné regulace, považované všeobecně a zejména v Česku za jednu z hlavních příčin evropské ekonomické stagnace. Tschirkovou předchází skvělá pověst právě z této oblasti.

Nejenže se tedy povedlo obsadit pět jakýchkoli kabinetních postů, ale u takových komisařů, kteří budou v nové Komisi hrát první ligu. Při bližším srovnání národností těchto komisařů a členů kabinetu českého Jozefa Síkely je zřejmé, že se zde plně uplatnila praxe „swapů“, praktických výměn mezi komisaři. Za to, že výše zmínění kolegové vzali české uchazeče do svých týmů, učinil Síkela totéž ve prospěch jejich kandidátů – v jeho kabinetu se vedle dvou Čechů vyskytuje Francouz Roland Sourd jako zástupce šéfové, Španělka Nati Lorenzová, Ital Riccardo Rossi, Lotyška Elina Melngaileová a Slovinka Hana Genoriová.

Nikdo z nich nepochází přímo ze Síkelovi podřízeného generálního ředitelství pro mezinárodní partnerství (DG INTP), které provádí projekt Globální brána, což by se mohlo zdát na první pohled jako handicap. Vzhledem k tomu, že přípravu absolvoval český nominant v těsné součinnosti s generálním ředitelem Koenem Doensem (Belgie), lze předpokládat, že s ním konzultoval i složení kabinetu. Sourd, Rossi i Lorenzová mají značné zkušenosti z práce se třetími zeměmi.

Pro úplnost připomeňme, že Síkelův kabinet řídí od neděle Lucie Šestáková, donedávna česká velvyslankyně při EU odpovědná za „technickou“ agendu EU od zemědělství přes vnitřní trh až po sociální věci. Síkela ji poznal zejména za českého předsednictví v EU v roce 2022, na jehož úspěšném průběhu se významně podílela. 

Druhým českým členem bude jeho dosavadní mluvčí Vojtěch Srnka. Ve vrchních patrech paláce Berlaymont, kde mají komisaři své kanceláře, zazní tedy čeština častěji – celkově se v kabinetech objevuje sedm českých tváří, plus několik dalších na asistentských pozicích.

V kabinetu nového předsedy Evropské rady Antónia Costy dostala místo česká diplomatka Veronika Musilová. Byla pravou rukou velvyslankyně Edity Hrdé na Stálém zastoupení ČR v Bruselu a posléze členkou kabinetu komisařky Věry Jourové. 

Pro Prahu je to velký úspěch – vedle Komise je sekretariát Rady EU v Bruselu nejdůležitějším aparátem, kde je třeba mít maximum opor. To se ukázalo například v roce 2009 během složitého českého předsednictví, kdy se Praha mohla opřít o Marka Moru v podobném postavení, jaké nyní obsadila Musilová. V popisu práce má vztahy se státy Asie a Tichomoří a také s Británií.

Zejména české novináře bude zajímat, že Eva Hrnčířová, do roku 2013 zpravodajka České televize v Bruselu, obsadí místo jedné z mluvčích Evropské komise. Na starosti bude mít širokou škálu témat, kde má EU vesměs omezenou pravomoc – sociální politiku, zdravotnictví, rovnost, humanitární pomoc a kulturu. Mluvčí Komise dnes už nejsou odpovědni jednotlivým komisařům, ale pracují obvykle pro několik z nich; kolektivně jsou podřízeni předsedkyni Komise. Historicky tuto práci dělala v minulosti krátce jediná Češka, výše zmíněná Karolína Kottová.

Hrnčířová pracovala poslední rok v kabinetu místopředsedkyně komise Věry Jourové. Ta před skončením pomohla řadě kolegů z vlastního týmu; podle zdroje z jejího okolí „našli všichni uplatnění podle svých představ“. Pokračování po kariéře v kabinetu může být ošemetnou etapou – pokud se nepovede, mohou se tito lidé po létech na výsluní ocitnout na vedlejší koleji, i když jde spíše o výjimky. Odbory v Evropské komisi ovšem co pět let hlasitě protestují proti „padákům“ snášejícím se z končících kabinetů do řídících funkcí v generálních ředitelstvích.

Česko dlouhodobě žehrá na to, že je nedostatečně zastoupeno v aparátu institucí EU, zvláště pak ve vyšších úřednických hodnostech a funkcích v Evropské komisi. V posledních letech se tomuto nedostatku věnuje zvýšená pozornost jak v Praze, tak na českém stálém zastoupení v Bruselu. 

Nominace z tohoto týdne tak považujme za první viditelný výsledek této snahy, do které byli zapojeni i politikové počínaje premiérem Petrem Fialou. Dále jsou v této souvislosti zmiňovaní Fialův poradce pro bezpečnostní otázky Tomáš Pojar, ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák a jeho odbor na Úřadu vlády, šéf zahraničního odboru kanceláře prezidenta republiky Jaroslav Zajíček či náměstek ministra zahraničních věcí pro EU Eduard Hulicius.

Podle poslední říjnové statistiky pracuje v Evropské komisi momentálně 528 českých úředníků z celkových 32 484. V rozhodující kategorii AD jich je 331; mezi nimi fungují dvě desítky středních manažerů, tedy vedoucích oddělení, kterých je přitom v celé Komisi 1140. Pouze dva Češi zastávají úřady ředitelů a dva jsou náměstci generálních ředitelů. Generální ředitel ani jeden. Tedy pouhé čtyři osoby z celkových tří stovek „vysokých manažerů“.

Podíl Čechů na celkovém úřednictvu Komise činí 1,6 procenta; „směrné číslo“, tedy ideální stav, by byl 3,1 procenta, tedy skoro dvojnásobek. Pro srovnání – zhruba stejně velké Řecko má v Komisi v kategorii AD, tedy ve srovnání s 331 Čechy, 662 lidí, Maďarsko 470, Portugalsko 373. 

Evropská komise se ovšem potýká dlouhodobě nejen se slabším zastoupením Česka, ale zejména bohatých severních členů EU (Dánsko, Švédsko, ale i Rakousko či Nizozemsko), pro jejichž občany není evropská kariéra dostatečně přitažlivá.

To zatím ovšem pro Čechy neplatí – platy „eurokratů“ přesahují českou státní správu několikanásobně. Pro absolventy univerzit to však znamená podstoupit velmi náročné přijímací řízení a zejména uspět v konkurenci soupeřů z 26 států EU. Karlova univerzita a Vysoká škola ekonomická kvůli tomu nabízejí přípravné kurzy.

Pro postavení Česka v EU je důležité, aby v Komisi i dalších úřadech EU pracoval dostatek Čechů, jedině jejich prostřednictvím se může dařit přirozeně nastolovat „česká“ témata, vnášet „český“ pohled a mít výhody plynoucí ze zpětné vazby. A jedině z takového podstatného „podhoubí“ pak vyroste dostatek špičkových manažerů, kteří postupem času dosáhnou častěji než dosud na vysoké mety v unijní hierarchii. Až po kabinety komisařů.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.